Praha zelené město

Praha zelené město
Praha je město plné přírody

středa 24. července 2013

Riegrovy sady a okolí

Část Vinohrad u Riegrových sadů patří nejen k nejkrásnějším místům Vinohrad, ale Prahy vůbec. Má svou nádhernou atmosféru rezidenční čtvrti z přelomu 19 a 20. století s množstvím skvostných činžovních domů v historizujícím a secesním stylu.  Riegrovy sady jsou bezesporu jedním ze dvou nejhezčích parků na Vinohradech s panoramatickými výhledy na historické centrum města a přijemnými zahradními restauracemi.

Secesní a historizující domy

středa 17. července 2013

Královské Vinohrady - dobrá adresa


 
Vinohrady jsou jako samostatná obec poměrně mladé, i když jejich název se odvozuje od Vinic založených už císařem Karlem IV. ve 14. století na jihozápadním svahu nad Koňskou branou (místo, kde dnes stojí budova národního muzea na Václavském náměstí). V roce 1788 bylo na místě starobylé vsi Olšan a roztroušených usedlostí uprostřed vinic uměle vytvořeno katastrální území Viničné Hory. Po zavedení obecních samospráv zde potom v roce 1849 vznikla samostatná obec se stejným názvem, která v roce 1867 byla přejmenována na Královské Vinohrady. Hned o osm  let později v roce 1875 však zemský výbor kvůli obrovské rozlehlosti obce nařídil, proti vůli obecních představitelů, rozdělení Královských Vinohradů na dvě samostatné obce - Královské Vinohrady I a Královské Vinohrady II. V roce 1877 byly Královské Vinohrady I přejmenovány na Žižkov, kdežto Královské Vinohrady II si ponechaly název Královské Vinohrady. Centrální vídeňská vláda nepřála příliš narůstající moci Prahy a tak podporovala samostatnost předměstských obcí jejich povyšováním na královská města. Královské Vinohrady se staly městem hned v roce 1879 a to ne městem ledajakým, nýbrž čtvrtým největším městem v českých zemích. Pravdou ovšem je také, že ani představitelé samostatných předměstských obcí netoužili příliš o připojení k Praze. Všemožně se tomu bránili, přišli by o svá výnosná místa na radnicích a nemalou roli také sehrála odlišná daňová politika Prahy a předměstských obcí. Vinohrady jak již bylo zmíněno, patřily mezi přední města království a tomu odpovídala i vybavenost veřejnými budovami. Stály tu novorenesanční budova radnice, národní dům s krásnými sály a divadlo se secesními interiéry. Vodu zajištovala krásně zdobená vodárenská věž. Ukázkou krásné industriální architektury je budova tržnice. Náměstí posléze doplnil novogotický kostel sv. Ludmily od architekta Mockera. Na rozdíl od Žižkova s jeho strmými ulicemi byly Královské Vinohrady koncipovány na radiálně vějířovitém urbanistickém schématu se středem na dnešním Náměstí Míru. Většina ulic měla stromořadí a to vše bylo prošpikováno mnoha parky, z nichž největší jsou Riegrovy a Havlíčkovy sady (Grébovka). Proto se zde usazovaly především střední a vyšší vrstvy obyvatelstva.

Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se naopak předměstské obce začaly  předhánět se žádostmi o připojení ku Praze a svoje dřívější obstrukce svalovaly na nepřízeň vídeňské vlády. Takže podle zákona z roku 1920 byla k 1.1. 1922 vytvořena Velká Praha, jejíž součástí se staly i Královské Vinohrady jako její XII. čtvrť. Po uchopení moci komunisty byly Královské Vinohrady jako „buržoázní“ čtvrť  přejmenovány pouze na Vinohrady a uměle rozděleny do 5! správních obvodů (největší rozdělení ze všech čtvrtí v Praze). Dnes proto Vinohrady najdete především v obvodech 2,3,10 a malé území také na Praze 4 (trojúhelník mezi železničními tratěmi u Nuselského pivovaru) a Praze 1 (budova Státní Opery). Zajímavostí je, že se stará secesní odbavovací budova Hlavního nádraží od architekta Fanty nalézá na území Vinohrad, zatímco nová odbavovací hala se nachází na území Nového Města.

Po sametové revoluci v roce 1989 se vrací Vinohradům jejich původní lesk, domy září novými fasádami, chodníky jsou dlážděny tradiční dlažbou, krásně revitalizovány byly i Havlíčkovy sady. Objevují se snahy i o navrácení původního názvu Královské Vinohrady. Svojí blízkostí k centru města a přitom pěkným životním prostředím jsou dnes Vinohrady jednou z nejlepších adres na území Prahy.

pondělí 15. července 2013

Olšanské hřbitovy

Olšanské hřbitovy jsou ústředním a největším hřbitovním areálem v Praze. Skládají se celkem z 12 hřbitovů, které mají celkovou rozlohu přes 50 hektarů a je zde pohřbeno na 2 000 000 mrtvých. Součástí hřbitovního arálu je i pravoslavný a židovský hřbitov, kde je ze známých osobností pohřben Franz Kafka.
 
V této části se zaměříme na nejstarší dochovanou katolickou část hřbitova mezi Florou a kaplí sv. Rocha, kde mnohé staré hrobky vysoké umělecké hodnoty jsou již opuštěny a zejí prázdnotou a místo tím získává velmi mystickou atmosféru.


pátek 12. července 2013

Bubeneč – luxusní vilová a rezidenční část Prahy

Bubeneč, původně Přední Ovenec, na rozdíl od Zadního Ovence, což je dnešní Troja, je vsí původu značně starobylého, neboť první zmínky o ní jsou již z roku 1197. Existují tři verze vzniku názvu Bubeneč – buď ze slova ovčín (ale zdá se málo pravděpodobné, že by se nalézaly dva ovčíny tak blízko sebe) nebo ze zkomolené německé výslovnosti slova Ovenec a konečně třetí verze předpokládá, že název je odvozen od blízké vsi Bubny. Na území Bubenče se nachází bývalá královská obora – dnes jeden z nejvýznamnějších pražských parků Stromovka. V její východní části bylo u příležitosti Jubilejní průmyslové výstavy vybudováno (v roce 1891) rozsáhlé výstaviště s řadou zachovaných historických budov v neobarokním, pre-secesním a industriálním slohu. V roce 1904 byla Bubeneč povýšena na město a v roce 1905 jí byl udělen městský znak. Na začátku 20. století byla postavena první luxusní vilová čtvrť v Praze, kde našla své místo k bydlení řada umělců. Dnes je zde diplomatická čtvrť. Velký rozvoj Bubenče nastal po připojení k Praze, kdy v oblasti Vítězného náměstí došlo k rozsáhlé výstavbě moderních činžovních domů s prvky art deco podle velkorysého urbanistického návrhu architekta Antonína Engla. Zajímavostí této čtvrti je, že se zde po druhé světové válce usadilo mnoho ruských „bílých“ emigrantů z porevolučního Ruska, mnozí z nich byli po 2. světové válce odvlečeni do Sovětského Svazu. Nicméně i po 2. světové válce byl „ruský“ charakter čtvrti podtržen zřízením sovětského velvyslanectví v bývalé Pečkově vile, kdy v okolí byl na Sibiřském náměstí vybudován výstavní pavilón Sovětského Svazu, sovětská škola a byty pro pracovníky velvyslanectví a jejich rodiny. Této výstavbě v 70. letech bohužel padla za oběť část staré Bubenče. I tak si však zachovaná část původního historického jádra vsi zachovala svůj půvab.
 
 

čtvrtek 11. července 2013

Střešovičky

Chtěli byste navštívit slavnou Zlatou uličku bez návalu turistů a bez vstupného? Jestliže ano, tak Vás zvu na procházku do starých Střešoviček na jižním úbočí střešovického hřbetu, jedná se o jeden z nejzachovalejších vesnických souborů na území Prahy vůbec. I když vlastně opravdovou vesnicí původně nikdy nebyly, jen dělnickou kolonií, vzniklou v 19. století. Dělníci si tenkrát své miniaturní domky přilepili přímo na pískovcové skály. Jádro historické vsi bylo vždy na hřbetu střešovického kopce v okolí Andělky a Norbertova.