Jarov

Jarov - je místní část Žižkova v okolí ulic Na Jarově a Pod Jarovem. Původně území dnešního Jarova patřilo k Hrdlořezům. V roce 1900 ves Hrdlořezy náležela do okresu Žižkov a měla 1007 obyvatel. Vlastní Jarov vznikl v letech 1912 - 1914, kdy byla u samoty Chmelnice vystavěna stejnojmenná kolonie. Ještě dnes je ve štítě jednoho z prvních domků nápis Jarov a bývalo zde i kino stejného názvu. Další rozvoj kolonie pak nastal ve 20.letech 20.století, kdy byla vystavěna i škola Na Jarově (1928) s pěti postupnými ročníky.

Dolní Žižkov

Žižkov – jedna z nejsvéráznějších čtvrtí Prahy, co už o ní bylo napsáno knih i vydáno fotografických publikací. Žižkováci vždy byli na svoji čtvrť hrdí a nazývali ji Republika Žižkov, což bylo i patřičně označeno na hraničních domech čtvrti. I dlouho po připojení k Praze se místní obyvatelé pokládali nikoliv za Pražáky, ale za Žižkováky. Žižkov, založen na východě města, byl vždy čtvrtí pro chudší vrstvy. Ale spletenec ulic, dvorků a pavlačí měl své kouzlo tím, že se život odehrával na veřejných prostranstvích a vytvářel tak zajímavé společenství lidí.  Žižkov prý má i největší počet hospod na obyvatele na světě.........

Mezi lidmi se dřív Žižkovu říkalo Žižkaperk z německého Žižkaberg. V době protektorátu  ale nacisté čtvrť oficiálně pojmenovali Veitsberg čili Vítkov, asi pro ně  v té době Žižka nebyl přijatelný. Žižkov vznikl v roce 1875 rozdělením obce Královské Vinohrady na dvě části - Královské Vinohrady I. (pozdější Žižkov) a Královské Vinohrady II. (pozdější Vinohrady). V roce 1877 byly Královské Vinohrady I. přejmenovány na Žižkov, který byl v roce 1885 povýšen na město a v roce 1922 začleněn jako Praha XI do nově vytvořené Velké Prahy. Žižkov je téměř celý na území městského obvodu Praha 3 i stejnojmenné městské části, jen malé kousky zasahují na Prahu 8 a 10.

 

Hrdlořezy

 

 

Pražská čtvrt s jedním z nejzajímavějších názvů, který označoval ves nikoliv vrahů, jak by se dalo soudit, nýbrž lapků , násilníků a rváčů, čili jak se tehdá říkalo  „hrdlořezů“. Zdá se však, že tyto pověsti rozšiřovali místní hostinští, aby se lidé u nich na noc ubytovali a byli tak vůči „hrdlořezům“ chránění a tím se i zvýšily jejich tržby. Zajímavostí byla hospoda z počátku 16. století, která byla postavená po obou stranách silnice. Cesta procházela skrze ní a měla na obou stranách dvora vrata, která se dala v případě potřeby uzavřít a cestu zahradit. Tím poskytla formanům a cestujícím bezpečí. Kromě lokálu měla i hostinské pokoje, stáje pro koně a kůlny pro kupecké vozy.......

Staré Bohnice

I I po připojení k Praze v roce 1922 zůstaly Bohnice jen malou osamocenou vsí uprostřed polí přiléhající k Zemskému ústavu pro choromyslné. Dnes je celý areál chráněn jako kulturní památka. V 70. letech bylo v jižní části Bohnic postaveno rozsáhlé sídliště. Tím krásnější je však překvapení návštěvníka když zabočí za roh do starých Bohnic a najednou si připadá, že se ocitnul na jihočeské návsi. Náves zdobí barokní statek Vraných s krásnými štíty a zachovanou stodolou, barokní fara, barokní zámek, klasicistní kostel a secesní dům s bývalou restaurací a kinem. Starobylá ves se prvně připomíná už roku 1158. Ze starých Bohnic pokračuje silnička malebným Bohnickým údolím do Zámků k Vltavě, kde je přívoz.

Stará ves se tulí v údolí, dnes ve stínu sídliště