Břevnov je jednou z nejstarších pražských čtvrtí vůbec. Jako ves je zmiňován už v roce 993 v souvislosti se založením Benediktinského kláštera. Dlouho byl malou vsí, kde byla většina statků soustředěna kolem návsi se zvoničkou. Náves i s okolní vzácně neporušenou zástavbou byla až na drobné výjimky barbarsky zbořena komunisty v 70. letech 20. století. Uprostřed paneláků dnes smutně mezi dvěma stromy stojí pouze zvonička.
Ale vraťme se více do historie - kromě vlastního Břevnova okolo návsi, který se nazýval Velký Břevnov, vzniknul i Malý Břevnov u Bílé Hory a osada Tejnka, která na rozdíl od Velkého Břevnova zůstala zachována do dnešních dnů. Kromě těchto vsí a osad byla na území dnešního Břevnova spousta usedlostí, z nichž většina již zanikla. Namátkou jmenujme alespoň Kajetánku, Závěrku, Marjánku, Ladronku... Ke konci 19. století začal počet obyvatel Břevnova růst a začal se měnit i charakter zástavby - přibývaly domy městského a maloměstského charakteru. Břevnov se pomalu stával pražským předměstím - jeho rozvoj ovšem nebyl tak bouřlivý jako například Žižkova nebo Vinohrad na pravém břehu Vltavy, jejichž růst podnítilo bezprostřední sousedství s obchodním centrem města. Břevnov byl od živého centra Prahy poněkud oddělen - jak terénně, tak i poněkud uzavřenějšími čtvrtěmi jako Malá Strana a Hradčany, které byly spíše sídlem šlechty.
Horní část návsi v roce 1940
(zdroj: http://www.fotohistorie.cz)
Ale vraťme se více do historie - kromě vlastního Břevnova okolo návsi, který se nazýval Velký Břevnov, vzniknul i Malý Břevnov u Bílé Hory a osada Tejnka, která na rozdíl od Velkého Břevnova zůstala zachována do dnešních dnů. Kromě těchto vsí a osad byla na území dnešního Břevnova spousta usedlostí, z nichž většina již zanikla. Namátkou jmenujme alespoň Kajetánku, Závěrku, Marjánku, Ladronku... Ke konci 19. století začal počet obyvatel Břevnova růst a začal se měnit i charakter zástavby - přibývaly domy městského a maloměstského charakteru. Břevnov se pomalu stával pražským předměstím - jeho rozvoj ovšem nebyl tak bouřlivý jako například Žižkova nebo Vinohrad na pravém břehu Vltavy, jejichž růst podnítilo bezprostřední sousedství s obchodním centrem města. Břevnov byl od živého centra Prahy poněkud oddělen - jak terénně, tak i poněkud uzavřenějšími čtvrtěmi jako Malá Strana a Hradčany, které byly spíše sídlem šlechty.
Břevnovská náves (náměstí??) po povýšení na město v roce 1910
(zdroj: http://www.fotohistorie.cz)
Nicméně v dubnu 1907, když přijel na návštěvu císař František Josef I. a měl proslov ke shromážděnému lidu, měl Břevnov již 9 000 obyvatel. Císař byl s návštěvou Břevnova spokojen a chtěl shromážděným poděkovat. Protože však, jak známo, příliš česky neuměl, spletl se a omylem řekl, že děkuje za krásné přijetí ve městě(!) Břevnově. Situace pohotově využil tehdejší starosta a okamžitě odpověděl, že děkuje jeho císařské milosti za to, že ráčil ves Břevnov povýšit na město. Nešlo již nic dělat, co bylo řečeno se nedalo vzít zpět - představitelé obce si s odvoláním na císaře požádali o vydání dekretu stvrzující povýšení na město a úřady ho musely vystavit. Občané Břevnova si však samostatného města dlouho neužili - k 1.1. 1922 byl Břevnov připojen k Praze jako její XVIII. čtvrť. Pod Břevnov potom patřily ještě Střešovice a Veleslavín. Za první republiky zde byla postavena řada činžovních domů a především rozsáhlé vilové čtvrtě. Později se stal Břevnov součástí Prahy 6 - říká se, že nejkrásnějšího pražského obvodu. Jen malý cípek zasahuje do Prahy 5.
Žádné komentáře:
Okomentovat