Praha zelené město

Praha zelené město
Praha je město plné přírody

středa 25. prosince 2013

Dolní Krč

Dolní Krč na rozdíl od té Horní dopadla velmi špatně. Při výstavbě Jižní spojky byla skoro celá zbořena a tak se dnes můžeme podívat jen na kapličku smutně stojící v prostoru bývalé návsi, zámek s částí parku a rybníky a několik málo domů. Bývalou ves tak dneska spíš připomínají jen názvy některých ulic, jako třeba Za Obecním Úřadem, kde najdeme jen malou sokolovnu i se sokolem na střeše (samozřejmě ne živým), nebo Na Staré Cestě, Nad Obcí I, Nad Obcí II a podobně.

Nejvýznamnější budovou Dolní Krče býval zámek připomínaný už v roce 1273. Zajímavostí je , že se jí podařilo dobýt Janu Žižkovi. Potom tvrz majitelé zanedbávali, až byla v době bitvy na Bílé Hoře už zcela pustá. V roce 1627 získal tvrz se dvorem řád obutých karmelitánů od sv. Havla, ti tady potom měli své vrchnostenské sídlo. V 19.století byla provedena přestavba ve stylu anglické novogotiky a zámek byl rozšířen v jižním křídle o velký sál. K zámku patřily i hospodářské budovy - dnes zbourané, zámecký park s rybníky a pivovarem a především rozsáhlé pozemky v okolí. Ty jeden z posledních majitelů statkář Welzl plánoval rozparcelovat na zahradní město rodinných domků. Z velkolepého projektu se však podařila zrealizovat jen malá část. V roce 1948 byl veškerý majetek Welzlovy rodiny znárodněn - ten pak její potomci dostali po restituci zpět. Zámek však prodali a dnes je z něj čtyřhvězdičkový hotel s názvem Chateau St. Havel jako reminiscencí na historii zámku.

Zámek svým vzezřením připomíná malou Hlubokou

úterý 17. prosince 2013

Šafránka

Bývalá hospodářská usedlost Šafránka stojí na svahu Břevnova, na samotné horní hraně strahovské plošiny spadající do údolí Motolského potoka s překrásným panoramatickým výhledem na Motol a Košíře. Je zapsaná jako kulturní památka. V těchto místech byla doložena už ve 14. století vinice s  viničním domkem, která patřila malostranským měšťanům Divišům z Ejzíře. Současná usedlost však vznikla až na konci 18. století, první zmínka jména Šafránka se objevuje až v roce 1784. V polovině 19. století byl k obytné budově přistavěn hospodářský dvůr a v roce 1926 byla navíc přistavěna konírna. Téměř do konce 20. století sloužila Šafránka Státnímu statku hl. m. Prahy k zemědělské výrobě. Když zemědělci usedlost opustili, objekt začal chátrat, až nakonec na sklonku devadesátých let 20. století celá usedlost vyhořela. Měla však štěstí a v nedávné době byla zachráněna úpravou na luxusní rezidenční komplex podle projektu architekta Václava Lukase. Kéž by podobný osud citlivé rekonstrukce potkal i jiné nevyužité a chátrající historické objekty v Praze.

Vpravo obytná budova, vlevo objekt fitness obezděný opukovým zdivem

sobota 14. prosince 2013

Vilová čtvrť na hradebních baštách


Víte, že někteří obyvatelé Prahy mají to privilegium, že jejich vila stojí přímo na hradbách? Jsou to ti šťastlivci, jejichž domovní adresa zní: Na Baště sv. Jiří, sv. Ludmily...
Ještě před první světovou válkou vzniká totiž v Praze jedinečný urbanistický celek, který se svým řešením blíží ideálu anglických garden cities - zahradních měst a to na Hradčanech  v okolí Písecké brány. Výjimečnost této unikátní vilové čtvrti je v tom, že při její výstavbě byl dovedně využit prostor barokní fortifikace královského hlavního města Prahy, které vzniklo v letech 1653 - 1730. Opevnění bylo zesíleno dvaceti baštami, pojmenovanými podle svatých patronů. Na levém břehu Vltavy se barokní opevnění nazývalo Mariánské hradby podle kaple Panny Marie Pomocné v šancích, která stála u Bruské brány. Po zrušení pražské pevnosti, ke kterému došlo po prohrané Prusko-rakouské válce v roce 1866, přežívaly bývalé barokní hradby již bez vojenského významu. Hradební pozemky byly pak postupně vykupovány a hradby bourány, ale v některých místech zůstaly jejich zbytky v parkové úpravě částečně zachovány.
Ulice Mariánské Hradby připomíná svým názvem bývalé barokní opevnění

úterý 10. prosince 2013

Butovice

Jméno Butovice je odvozeno od osobního jména Buta. První písemná zmínka o Butovicích pochází obdobně jako u Jinonic ze zakládací listiny vyšehradské kapituly z roku 1088. Butovice mají vůbec svůj osud těsně spjatý se sousedními Jinonicemi, s nimiž byly spojeny v roce 1610, a kde sídlila správa celého rozsáhlého panství. Bylo tam i sídlo faráře, který působil v butovickém kostele sv. Vavřince. V polovině 19.století, v době vzniku samostatných obcí, byly připojeny k Jinonicím jako jejich osada. I když byly větší, měly kostel a  už od roku 1714 školu, zřízenou pod patronací Schwarzenberků, do nichž chodily i děti z Jinonic. A Jinoničtí spadali i pod zdejší faru, zřízenou ve stejné době jako škola. Ale nic naplat, sídlo panství bylo v Jinonicích a tak se Butovičtí staly občany Jinonic. Jak se později dovíme, Butovice mají mnohem starší historii než jejich "nadřízené" Jinonice.



sobota 7. prosince 2013

Staré Jinonice

Jinonice se původně jmenovaly Ninonice a poprvé se objevují v zakládací listině vyšehradské kapituly už roku 1088. Majitelé se potom často střídali, až Jinonice koupil Albrecht Pfefferkorn z Ottopachu a přišel pro obec zlomový rok 1610, kdy je nový majitel spojil s vedlejšími Butovicemi. Obě vsi pak byly součástí jednoho panství a měly také společné osudy. Roku 1685 Jinonice přecházejí do rukou Schwarzenbergů, kterým patřil zdejší statek až do roku 1945.

čtvrtek 5. prosince 2013

Vršovická vodárna v Michli

Zdánlivý protimluv? Ale ne, město Vršovice se totiž na začátku 20.století rozhodlo vybudovat svůj vlastní vodovodní systém a k tomu potřebovalo vybudovat vodárnu i s vodárenskou věží. S Vinohrady se nedohodlo a samo nemělo žádný pořádný kopec, aby odtud mohla voda zdařile stékat samospádem dolů do Vršovic. Když to nešlo s Vinohrady, tak se dohodli s tehdy malou vsí Michle, protože ta měla skutečně pěkně vysoký kopec. K tomu asi navíc chtěli Vršovičtí Vinohrady trumfnout i samotnou věží, a tak si pozvali na její projekt ne jen tak ledajakého architekta, ale samotného Jana Kotěru. Ten navrhnul ve stylu geometrické moderny celý vodárenský areál, kde je kromě věže také obytný dům a budova strojovny. Komplex z červených režných cihel byl postaven v letech 1906-7 a kromě vodárenské věže ho tvoří budova strojovny, obytný dům a veliký podzemní vodojem s dvěma komorami, z nichž každá má rozměry 13 x 13 metrů a celkový obsah 12.000 kubíků. Úpravy pak proběhly ještě ve dvacátých letech, kdy elektrický pohon nahradil původní benzínové motory. K vodárně ještě patří čerpací stanice v Braníku, postavená ve stejném stylu od stejného autora. Věžový vodojem zásoboval vodou nejen Vršovice, kterým patřil, ale i Michli, na jejíž území stál, Braník, kde byla přečerpávací stanice a Krč, přes jejíž území vedl přívod vody. Zkrátka přiživili se všichni. Vodárenská věž přestala plnit svou funkci v roce 1975, ale dva obrovské podzemní vodojemy jsou dál v provozu. K pražské vodovodní síti byla vodárna napojena až v roce 1927. Zajímavostí je , že vršovická vodárna jako první v Čechách začala s chlórováním vody.


úterý 3. prosince 2013

Haštalská čtvrť

Vždycky jsem si říkal, kde se asi odehrávala dobrodružství Rychlých šípů, Bratrstva kočičí pracky a Vontů? Prý je Jaroslav Foglar ve svých představách umístil do tajemných průchodů, plácků a zakoutí Haštalské čtvrti neboli čtvrti u sv. Haštala. Tenhle kout Starého Města je vůbec zajímavý. Zvláštnost číslo 1 - jako jediný unikl celoplošné asanaci severní části Starého Města - prostě na to nezbyly peníze (Praha naštěstí nebyla tak bohatá jako Vídeň). Zvláštnost číslo 2 - na rozdíl od okolí Staroměstského náměstí a Karlova Mostu tady skoro nenarazíte na turisty. Uličky jsou většinou prázdné a některá místa a domy jsou ošuntělé jak na staropražských fotografiích.  Některá místa Haštalské čtvrti naopak získala nezaměnitelný, až pařížský kolorit.

 

neděle 1. prosince 2013

Vilový Motol

Motolská vilová čtvrť (na obrázku přímo pod námi) leží v údolí obklopeném přírodním parkem Košíře-Motol, kde mezi lesy prosvítá jasně zelená barva golfového hřiště. Golf má v Motole dlouhou tradici, golfový klub tady vzniknul v roce 1926 a hrálo se tu, byť i na jiném místě, už ve dvacátých a třicátých letech 20.století. Klub byl také majitelem golfového hřiště v Klánovicích, které bylo zničeno v padesátých letech jako buržoázní přežitek. V roce 1974 bylo otevřeno 9ti jamkové golfové hřiště na dnešním krásném místě u lesoparku, kde se  z terasy klubovny otevírá netradiční pohled na Prahu. Kuriozitou tohoto hřiště jsou letadla, která přistávají bezprostředně nad hlavami hráčů a turistická stezka, která ho přetíná- takže se tu mísí golfisté, letci, turisté a cyklisté.