V místech, kde činžákový Smíchov přechází ve vilový, se nachází krásný krajinářský park Na Skalce. Jeho plocha není veliká, pouhých 2,2 hektaru. Nicméně nás na této malé rozloze potká spousta překvapení.
Při průzkumu parku a okolí nám může pomoci mapka:
Tento park své jméno získal podle usedlosti Skalka, která stávala v severní části parku, co jsou dnes schody. Park vznikl na pozemcích, které k usedlosti patřily.
Přístupové severní schodiště
V 19. století se v těchto místech nacházel lom
Asi se budete divit, proč je park zvláštně vybudovaný do kopce, a že je obzlášť, až nepřirozeně strmý od ulice Kováků. Je to tím, že se v podzemí skrývá technická památka - první vodojem města Smíchova, někde je prý skrytý vchod z ulice Kováků.
Vznik parku se datuje do období po roce 1813, kdy zdejší pozemky zakoupil rytíř Doubek (či Daubek). Jeho jméno nese i usedlost Doubková těsně pod parkem. Usedlost je klasicistní patrová budova s výrazným štítem a valbovou střechou. Nedávno byla velmi hezky zrekonstruovaná.
Zahradní průčelí
Uliční průčelí
K usedlosti patří krásná barokní pískovcová plastika sv. Jana Nepomuckého na ohradní zdi od neznámého autora, která pochází z konce 18. století. Socha byla vícekrát restaurována, posledně v roce 2008
Rytíř Eduard Doubek vystavěl na Skalce park, který roku 1889 daroval smíchovské obci. Ta pověřila architekta Františka Thomayera, aby park ještě lépe zvelebil, což se také v letech 1891-4 stalo. A Thomayerovu výslednou podobu neoklasicistní parkové úpravy s jezírkem a altánkem a značným převýšením můžeme vidět i dnes. Park je nádherně terénně vymodelován. Najdeme tu různorodé dřeviny jako sloupovitý dub lesní, lísku tureckou, červenolistý buk lesní a k tomu mohutný exemplář topolu bílého.
Na přelomu tisíciletí proběhla rehabilitace parku podle projektu zahradního inženýra Jana Šteflíčka. Do nedávné doby byl park shromaždištěm narkomanů, hlavně díky nedalekému občanskému sdružení Sananim.Po odchodu Sananimu se situace podstatně zlepšila a mezi květnem a říjnem 2012 Praha 5 park zrekonstruovala a obnovila jezírko se dvěma vodopády, které je teď napojeno na novou vodovodní přípojku.
19.století byla doba romantismu a tak v parku nechybí jezírko nepravidelného tvaru s výběžkem...
...ani dva vodopády na umělé skále na jeho jižním okraji...
Litinový altánek z konce 19.století, s vyhlídkou na nejvyšším bodě parku nad umělou skálou, připomíná lázeňské promenády
Pamětní obelisk z roku 1894
V severní části parku se tyčí socha Mladého bojovníka za svobodu , kterou v šedesátých letech 20.století navrhla sochařka Konstantinová
Okolí parku vroubí historizující a secesní činžáky, které nejen, že připomínají atmosféru kolem Riegrových sadů, ale některé ještě mají navíc střešní ateliéry
Jiné jsou porostlé bujným rostlinstvem
Geometrická secese v Bieblově ulici na jižním okraji parku
Na Doubkové se vyskytuje řada krásných činžovních vil ve stylu geometrické secese
V ulici Na Doubkové č 4/1249) žili hned dvě slavné osobnosti – literární kritik, novinář a spisovatel.F. X. Šalda a potom poněkud mystický dekadentní spisovatel a vyznavač okultismu Emanuel z Lešehradu, který vytvořil sbírku literárních a historických dokumentů, jež obsahovala vzácné rukopisy, korespondenci, fotografie a osobní předměty. Sbírka byla původně vystavena v tomto domě, následně ale byla přemístěna do Památníku národního písemnictví. Po roce 1989 se objevuje i Společnost Lešehradeum.
To je zvláštní - chodila jsem na gympl na Zatlanku, ale ten park se mi z hlavy úplně vykouřil. Musíme se tam zajít podívat:)
OdpovědětVymazatTaky jsem chodila na Zatlanku a vždycky jednou za rok jsme měli místo tělocviku poznávačku Smíchova, kdy jsme chodili s fotkama a mapou a měli jsme najít ta místa z fotek a zakreslit je do mapy. Tak díky tomu tenhle park alespoň trošku znám ;)
OdpovědětVymazat