Dolní Žižkov

Žižkov – jedna z nejsvéráznějších čtvrtí Prahy, co už o ní bylo napsáno knih i vydáno fotografických publikací. Žižkováci vždy byli na svoji čtvrť hrdí a nazývali ji Republika Žižkov, což bylo i patřičně označeno na hraničních domech čtvrti. I dlouho po připojení k Praze se místní obyvatelé pokládali nikoliv za Pražáky, ale za Žižkováky. Žižkov, založen na východě města, byl vždy čtvrtí pro chudší vrstvy. Ale spletenec ulic, dvorků a pavlačí měl své kouzlo tím, že se život odehrával na veřejných prostranstvích a vytvářel tak zajímavé společenství lidí.  Žižkov prý má i největší počet hospod na obyvatele na světě.........

Mezi lidmi se dřív Žižkovu říkalo Žižkaperk z německého Žižkaberg. V době protektorátu  ale nacisté čtvrť oficiálně pojmenovali Veitsberg čili Vítkov, asi pro ně  v té době Žižka nebyl přijatelný. Žižkov vznikl v roce 1875 rozdělením obce Královské Vinohrady na dvě části - Královské Vinohrady I. (pozdější Žižkov) a Královské Vinohrady II. (pozdější Vinohrady). V roce 1877 byly Královské Vinohrady I. přejmenovány na Žižkov, který byl v roce 1885 povýšen na město a v roce 1922 začleněn jako Praha XI do nově vytvořené Velké Prahy. Žižkov je téměř celý na území městského obvodu Praha 3 i stejnojmenné městské části, jen malé kousky zasahují na Prahu 8 a 10.

 

Novorenesanční žižkovská radnice byla postavena v letech 1889 - 1890 podle plánů architekta Jana Šimáčka a slavnostně otevřena při zahájení Jubilejní výstavy 14. 5. 1891.

Tři dominanty Žižkova - novogotický trojlodní kostel sv. Prokopa od architekta Josefa Mockera vysvěceného v roce 1903, novorenesanční budova gymnázia Sladkovského let 1898-99 a Žižkovská věž.

Barokní kostel sv. Rocha - prvotním důvodem ke stavbě původně morové kaple u nově zřízeného pohřebiště v roce 1682 byla epidemie moru v Praze. I poté plnil kostel funkci hřbitovního kostela a od roku 1839 funkci kostela farního.

Příkré, úzké ulice i zeleň Vítkova

Staré žižkovské dvory a pavlače

Nové žižkovské dvory a pavlače