Praha neznámá: Nové Bohnice

Jsou známé Staré Bohnice a sídliště Bohnice. Málokdo asi ví, že existuje i něco jako Nové Bohnice a přitom to není sídliště. To bylo tak, už od pradávna tady byla stará ves s několika statky, kostelem a zámkem. Na začátku 20. století ale Bohnice, jako ves blízko Prahy, začaly nabývat na významu a jejich rozvoj ještě podpořilo založení Psychiatrické léčebny v jejich těsné blízkosti. Stará ves už přestávala stačit, a tak bylo rozhodnuto postavit u staré vsi celou novou čtvrť, která starou ves rozlohou trojnásobně převážila. Nová čtvrť byla postavena na šachovnicovém půdorysu jižně od staré vsi a začala se nazývat Nové Bohnice, jak dodnes připomíná název ulice "V Nových Bohnicích". Vznikaly tu většinou maloměstské jednopatrové domy se secesním dekorem, který byl většinou při pozdějších "modernizacích" zničen, ale několik domů s původním nádechem tu ještě najdeme.

V pozadí v ose ulice Na Bendovce můžeme vidět slavný panelák z filmu "Vrať se do hrobu"

Byl by hezký, nebýt těch novodobých oken

Typický předměstský činžáček, i když s částečně odstraněnou výzdobou fasády

Tyto secesní domy si alespoň částečně uchovaly svou tvář, ale většina jich byla nevhodně upravena, že jsem je raději ani nefotil

Tady bylo možné vyfotit jen pamětní desku, samotná budova školy v ulici Na Bendovce z roku 1920 byla "úpravami" poškozena takovým způsobem (otlučení říms a prapodivná omítka), že se při nejlepší vůli opravdu fotit nedala

Velmi zdařilá úprava a dostavba prvorepublikového domu

Lidový dům v ulici Na Bendovce 16/236 byl součástí takzvaného "rudého pásu" - myslela se tím dělnická předměstí na okrajích a kolem Prahy, kde vznikaly dělnické domy, které si dělníci stavěli svépomocí a měli v nich své spolkové místnosti, jejichž součástí samozřejmě býval hostinec a velký sál a hrávalo se v nich divadlo.

Prostor bývalého sálu

Lidový dům v Bohnicích býval střediskem místních komunistů. Dělnický divadelní soubor vzniknul už v roce 1894 jako spolek divadelních ochotníků a hrál po celá dvacátá a třicátá léta. Měl ve svém repertoáru i hry Voskovce a Wericha, "Grandhotel Nevada"..., ale třeba i sociální hru "Drama otroků", kdy byla z vybraného vstupného podpořena stávka horníků. Zajímavé je, že dělníci zdařile koexistovali ve svém domě například s Ochranným sdružením majitelů rodinných domků, které tady rovněž pořádalo divadelní představení se svými ochotníky.

Dnes v Lidovém domě najdeme italskou restauraci a pizzerii Bonaccia, s útulnou atmosférou uvnitř a příjemnou zahrádkou ve dvoře, třetí dům zprava v pozadí je výše zmíněná nešťastná škola

Velkou škodou je, že se kvůli mnohonásobnému střídání majitelů po roce 1989 zřejmě nenávratně ztratila zdejší divadelní opona z počátku 20. století, které dominuje do půl těla svlečený modelový dělník, samozřejmě s rudým praporem a s kouřícími továrenskými komíny na obzoru. Zvláštní ovšem je, že nevelí davům, ale obrací se ke klasicistnímu sloupoví se schodištěm, zřejmě soudu, protože tu sedí žena s vahami v ruce - symbol spravedlnosti. To ale neznamená, že by se dělník chtěl nechat za svůj rudý prapor soudit, ba právě naopak - jedná se o zobrazení sociální spravedlnosti a práv dělnictva. Protože už nemůžeme vidět oponu v originále snad nám její hrubé obrysy připomene aspoň následující obrázek:

(foto http://www.amaterskedivadlo.cz)

I v Nových Bohnicích jsou stará zákoutí

Vila J. Kefurta s ordinací v ulici V Nových Bohnicích č. 34/280 byla postavena podle projektu manželů Oehlerových v letech 1935 - 1936. Je to krásná ukázka emocionálního funkcionalismu od velmi talentované dvojice Elly a Oskara, kterým bohužel válečné (věznění a koncentrační tábor) a později i poválečné události (nestavěly se rodinné domy) zabránily v dalším uplatnění. Přitom jejich dílo je srovnáváno i se slavnou vilou Tugendhat v Brně.