Hřbitov chovanců Ústavu pro choromyslné

Dnes se ponoříme do jednoho z nejtajemnějších míst v Praze a navštívíme jeden velmi odlehlý hřbitov.

 

Věřím, že vás první fotka neodradila, a půjdete se tam se mnou podívat. Ústavní hřbitov je daleko od zástavby, což je logické, kdo by také chtěl mít hřbitov (a obzvlášt tak zvláštního zaměření) blízko svého bydliště.  Tento asi nejtajuplnější v Praze - hřbitov pacientů Zemského ústavu pro choromyslné - svého času umístili asi kilometr na severozápad od vlastní léčebny až na samotný skalnatý ostroh nad Vltavou. Hned vedle je unikátní hřbitov zvířecí. Abyste je oba  snadno našli, přikládám mapku, která přehledně zahrnuje do uceleného výletu (červená čára) procházky, které jsme zatím v Bohnicích absolvovali: Staré Bohnice, Staré Bohnice v noci, Nové Bohnice, Sídliště Bohnice, Psychiatrickou léčebnu a Socioterapeutickou farmu. O zvířecím hřbitově si povíme něco příště.

Ústavní hřbitov, kam pohřbívali zemřelé pacienty, ale i zaměstnance (!) Ústavu pro choromyslné, byl zřízen ve stejné době jako ústav v roce 1909. Do tohoto prazvláštního hřbitova o ploše 2,5 hektaru se vstupovalo dvěma branami - na východní a západní straně, takže byl hřbitov svým způsobem průchozí.

Východní brána, kudy se přiváželi nebožtíci

 K čemu však byla postavena brána na západní straně, když odtud cesta nikam nevede, to netuším. Snad se tudy vyvážely do přírody větve a jiný biologický odpad.

 V době první světové války tady byli pohřbívání i italští zajatci, kteří zemřeli ve vojenském lazaretu, zřízeném provizorně v ústavu,  na tyfus. Celkem zde bylo pohřbeno během první světové války téměř 3 000 lidí. V padesátých letech se zde pohřbívat postupně přestávalo a když byl hřbitov předán v roce 1963 Pohřební službě hl. m. Prahy, tak se prý s pohřbíváním mělo přestat úplně. To ale nekoresponduje s údaji na některých náhrobcích, kde bylo prý  možno vystopovat i několik tajemných poloilegálních pohřbů až do sedmdesátých let.

Hřbitov je opředen mnoha záhadami a tajemstvími. U jižní zdi najdeme už zcela zpustlou a pobořenou márnici (kapli), ve které prý podle některých nedoložených zdrojů docházelo i k satanským rituálům.

Západně od kaple byly hroby nekatolíků, ale v tom, kolik jich tu vlastně bylo pohřbeno, si  údaje opět protiřečí (3 000 či přes 4 000).



Podle některých pramenů se tu někde nachází také hroby se zednářskými symboly, ale to se nepodařilo potvrdit.

Dnes hřbitov svým zpustlým vzezřením spíše připomíná exteriérovou scénu pro natáčení hororových filmů.

V časopise Osmička (vydávaném úřadem Městské části Praha 8) se o hřbitově píše jako o místě, které: ,,... láká nejen milovníky historie a melancholických procházek, ale také podivíny a vyznavače temných sil. Dle senzibilů jde o místo, které je tak nabito negativní energií, že se řadí svým způsobem mezi nejtajemnější místa v Evropě a nedoporučuje se zde trávit delší čas. Přes toto tvrzení na spoustu lidí působí hřbitov přesně opačným dojmem, tedy velmi pozitivně.''

Hlavní cesta

Většina hrobů už je jen sotva znatelná jako zelené kopečky porostlé břečťanem

Mnohé hroby jsou propadlé

Zbylé náhrobní kameny se dají spočítat na prstech jedné ruky

 

Zřejmě památník italským zajatcům

Kříž nahoře je už rozbitý

Západní zeď

Stmívá se, pojďme raději domů