Zahradní Město

Zahradní město bylo v období první republiky všeobecně známým pojmem pro čtvrti rodinných domků se zahrádkami. Vycházelo z anglické koncepce kotážových (řadových) domků. První realizací tohoto typu zástavby v Praze se stala vilová čtvrť na hradčanských baštách ještě před první světovou válkou. Opravdu nevídaný rozvoj pak nastal po vzniku samostatného Československa, kdy následovaly Ořechovka, Hanspaulka, Spořilov i mnohé další. Celou řadu pak ke konci třicátých letech uzavřelo Zahradní Město s velkým "Z", které si tento typ zástavby dalo dokonce přímo do názvu.

Jak dobový regulační plán napovídá, byla koncepce tehdy nového vilkového satelitního města pojata přinejmenším stejně velkolepě jako předtím u Spořilova. Obě satelitní města byla postavena v polích daleko od souvislé zástavby Prahy na kastastru Záběhlic v tehdejší Praze XIII.. To byly končiny pro obyvatele Prahy značně vzdálené, kde jak sám název Záběhlice napovídal, dávaly lišky dobrou noc. Samotné Záběhlice byly malou, opravdu venkovskou vsí v údolí potoka Botiče se zahradními výletními hostinci.  Takže tu bylo v polích hodně místa pro vznik ucelené městské čvrtě s parky, náměstími a sportovními zařízeními. Zahradní Město podobně jako Spořilov, nebylo určeno pro vyloženě bohaté vrstvy, ale pro střední úředníky, na rozdíl od dřivějších vilových čtvrtí typu Ořechovka a Hanspaulka.

To, co dnes můžeme vidět, je bohužel jen zlomek původně zamýšleného velkolepého komplexu, který začal být realizován v roce 1935. Krásný ambiciózní projekt totiž přerušila druhá světová válka a vilkové Zahradní Město potom už nebylo nikdy dokončeno. Po válce se podél zeleného bulváru Malinové postavily třípatrové dvouletkové bytovky, které se svými sedlovými střechami až tak moc dosavadní charakter čtvrti nenarušily. Jak jediný prvorepublikový dům z těchto míst ukazuje, měly tady původně stát dvoupatrové činžáky, dole s restauracemi a obchody.

V jediném činžáčku, který ještě stihli ve třicátých letech postavit, je dnes stejnojmenná restaurace "V Malinové"

Horší to pak bylo v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy byla po obou stranách vilové čtvrti postavena dvě paneláková sídliště - Zahradní Město-východ a -západ. Centrem východního sídliště byl obchodní dům Cíl  s kruhovou diskotékou a ještě větší kruhovou restaurací Vesna. V těchto místech se natáčely i některé scény filmu "Vrať se do hrobu" .

V západní části sídliště je výškovou dominantou dům Arnika (na obrázku dole uprostřed) a nejzajímavější historii má věžák č. 30/2929 v Jabloňové ulici (na obrázku dole vlevo),   který byl původně budovou Československé televize a v roce 1968 po invazi vojsk odsud probíhalo ilegální vysílání.

Park Malinová-Chrpová - centrální zelená plocha původně plánované vilové čtvrtě

Na plánku vidíme parkové plochy - na severu je to náměstí Mezi Zahrádkami, což byl centrální prostor nové čvrti, kde byla už za rok !! po zahájení výstavby zřízena konečná prodloužené tramvajové tratě, která zajišťovala spojení do centra města. Magistrát se tenkrát skutečně staral o urbanistický rozvoj města a tramvajové tratě kolikrát vedly poli do míst, kde zástavba teprve vznikala, aby se podnítila další regulovaná (!) výstavba Prahy. Uprostřed mapky je to potom promenádní bulvár Malinová se širokým zeleným pruhem, který měl podle původního záměru pokračovat až ke Švehlově ulici. Hodně menších parčíků a bulvárků je i mezi vilkami. Když začala druhá světová válka, podařilo se dokončit jen část vilek  na severním svahu a v okolí parku Malinová-Chrpová. (na mapce označeno červenou čarou).

Aby si Zahradní Město svůj název s velkým "Z" narozdíl od mnoha dalších zahradních měst s malým "z" opravdu zasloužilo, tak pojmenovalo všechny své ulice po květinách jako Chrpová, Podléšková, Pivoňková; zahradních plodech jako Malinová; ovocných stromech, jako Jabloňová a podobně. I restaurace se jmenovaly stylově "V Karafiátové", "V Malinové" a "Rozmarýna".

V Podléškové ulici žil sólista Národního divadla, operní pěvec Jaroslav Horáček

Hlavní náměstí se jmenuje Mezi Zahrádkami a bývalo centrem celé vilové čtvrti. Od října 1936 tady měla svojí konečnou tramvaj č.4, tramvajová smyčka byla zrušena  v souvislosti s výstavbou Jižní spojky. Hned po vzniku čtvrti tady byla spousta obchůdků a lepší restaurace, která pod názvem "Rozmarýna" fungovala jako poslední provozovna na náměstí až donedávna. Dnes už tady není nic.

Bývalá restaurace Rozmarýna

Uprostřed parku bývalého hlavního náměstí  odpočívá od roku 1976 socha ležící ženy od Jiřího Babíčka.  Neutrální figurální motiv byl typický pro dobu normalizace, kdy nikoho neurazil a umělec se mohl alespoň trochu realizovat.

Dnes smutné domy v kdysi rušném centru vilového městečka

Čelu náměstí dominuje činžovní trojdům (Karafiátová 44-48, Záběhlice 2310-2312), který byl vystavěn na hlavním náměstí  v letech 1939-1940, takže jeho realizace dobíhala už ve válečné době. Zahradní město začalo být stavěno velmi pozdě, a tak se poslední domy dostavovaly až v době protektorátu. Návrh činžovního domu pochází  od architekta Františka Marka. Pozdní funkcionalismus už tady pozbývá svůj strohý vzhled a nebojí se ani sedlové střechy. Zajímavostí je, že dům měl mít podle architektovy představy předzahrádku. Stavební úřad byl však tenkrát velmi přísný a dbal  na dodržení předepsané uliční čáry. Rázná ruka úředníkova představy architekta bez milosti červenou tužkou seškrtala, což by se dnes stalo asi těžko. Jen jeden dům měl vyčleněné prostory v parteru na obchody.

Hlavní náměstí kříží široký bulvár Karafiátové

Většina rodinných domků byla budována jako řadová (1935-1938)

V krajním řadovém domku býval hostinec "V Karafiátové"

Zlaté české kutilské ručičky dokáží udělat sci-fi "Šmoulov" nejen ze satelitů, ale i z kvalitní prvorepublikové zástavby

Najdeme tu ale i krásné solitérní funkcionalistické vily, které dodnes mají žerdě pro vyvěšování státní vlajky, jak bývalo za první republiky zvykem (viz odkaz na film níže) a jak se dnes děje například  ve vilových čtvrtích v Praze 6 jako třeba na Babě.
 

Příjemná soliterní vilka (Pivoňková 59, Záběhlice 1950) pochází opět od architekta Marka, s nímž jsme se na Zahradní Městě už setkali, a sice u činžovního trojdomu  v čele hlavního  náměstí.

František Marek tady vůbec netají svůj značně nezávazný poměr k funkcionalistickým normám, kdy tady z hlavních znaků funkcionalistického stylu zůstaly jen holé bílé zdi a nezvyklé okenní sestavy s důrazem na motiv dvou oken ve tvaru L. Elegantní vzhled domu byl bohužel v nedávné době z čelní strany narušen nevhodnou přístavbou pod balkónem.

Do funkcionalistického pojetí určitě nezapadá  sedlové střecha sevřená mezi dva vysoké trojúhelníkové štíty a originální detail vydutého poloválce závětří. Skoro to vypadá, že víc než o maximální funkčnost tu Markovi šlo o maximální útulnost.

Detail vchodové skořepiny

Ve Střemchové 2 (Zaběhlice 2100)  najdeme krásnou romantickou vilu z roku 1938 inspirovanou vilami kalifornského pobřeží Pacifiku

Všude po Zahradním Městě jsou menší...

...i větší náměstíčka s parky

Prestižní ocenění v rámci Národní ceny za architekturu – Grand prix architektů 2012 získal projekt revitalizace parku Malinová – Chrpová v kategorii „Krajinářská architektura a zahradní tvorba“. Tento park byl původně založen jako zelená páteř vilové čtvrti.

Dominantními prvky parku je centrální vodní prvek s několika vodními tryskami a střechy na vysokých sloupech s vinoucí se zelení (tzv. salla tereny). Přes umělou říčku se dá přejít suchou nohou po malých lávkách. Pro žíznivé tady jsou dvě pítka.

Najdeme tu i veřejnou open air knihovnu

Dvouletkové třípatrové domy postavené podél Malinové po válce, dům nalevo byl nevhodně navýšen o jedno patro, takže se za ním dvoupatrový činžáček ze třicátých let úplně ztrácí

Naproti činžáčku v Malinové 7/1258 najdeme dřevěnou budovu kuželny - prvního kuželkářského stadiónu v Československu z roku 1938, a za ní tenisové kurty z téže doby  Zajímavé je, že se jak kuželna, tak i kurty zachovaly v nezměněné podobě od doby svého založení, jak se můžeme přesvědčit ve filmu "Jak se staví Praha". Stěhování do nově zakládaného Zahradního Města v něm propagují známí herci jako například Věra Ferbasová.

 

 

Je skutečně zvláštní, že dřevěná kuželna vydržela skoro osmdesát let včetně kliky od dveří a okenních rámů