Kolonie Malvazinky je na rozdíl od jiných kolonií trochu tajuplná tím, že o ní nejsou dohledatelné téměř žádné materiály nebo zdroje. A ty co existují, si protiřečí, takže její vznik a historie se poněkud ztrácí v mlhách. Proto jsme zvolil metodu průzkumu dotazovaním těch nejstarších obyvatel, které jsem uviděl při práci na miniaturních zahrádkách, velkých jako dlaň. Jedna paní mě informovala, že se nejedná o dělnickou kolonii, jak se mnohdy uvádí, nýbrž o kolonii obecní.
Jak bylo za první republiky dobrým zvykem, pražská obec se snažila o zajištění bydlení pro různé vrstvy obyvatel. Proto na samém úsvitu dvacátých let, kdy v těchto místech ještě nestály žádné luxusní, ani řadové vily a našli bychom tu jen lány polí, město Praha vykoupilo pozemky těsně u severní zdi osamělého malvazinského hřbitova a v roce 1921 tu byla postavena kolonie několika řad bydlení pro sociálně slabší vrstvy.
Zajímavé je, že kolonie pro sociálně slabší se nachází uprostřed noblesní vilové čtvrti Malvazinky. Na obrázku jsou noblesnější řadové domky ve stylu art deco v těsném sousedství v Xaveriově.
Zdá se, že dělnická kolonie, za kterou bývá občas tahle kolonie zaměňována, byla ve skutečnosti nouzová kolonie poblíž, která vznikla rovněž na počátku dvacátých let, ale zanikla už před rokem 1960.
Uvnitř bloku mezi Xaveriovou a Přímou jsou i úzké meziuličky-jedná se vlastně tak trochu o zjednodušený šachovnicový půdorys, občas je vnitřní meziulička vynechána. V některých vnitřních uličkách je zachována původní dlažba.
Prostředí je tady útulné a domácké, v úzkých uličkách si hrají děti a vypadá to, že se tu všichni znají
Některé domky jsou skutečně krásně zrekonstruovány. Je vidět, že to jde. Musím uznat, že na Malvazinkách vůbec nebylo tolik nešťastných zásahů jako jinde. Asi tu působí nějaký genius loci.
Přímá ulice
Tvůrce kolonie se mi bohužel nepodařilo přesně určit, ale dotazovaná místní obyvatelka mě sdělila, že prý to byl "nějaký anglický architekt". Dotazy ohledně vnitřní dispozice jsem pro změnu položil pánovi vyhlížejícímu spokojeně do miniaturní zahrádky, do které se kupodivu vešel ještě jeho trochu menší pes.
Vnitřní zahrádky v Xaveriově ulici
Pán mě informoval, že do přízemí se vejde jen obývací pokoj a příslušenství, někdo prý tam má ještě kuchyň. Jinak ložničky jsou prý až v podkroví. Ale kupodivu jsou domky podsklepené, což dnes naopak nebývá z důvodu vysokých nákladů zvykem. Takže dohromady, jak říkal místní obyvatel, je to prý jen samé schodiště nahoru a dolů.
Kolonie na Malvazinkách se skládá ze dvou samostatných částí (viz. mapa) - jedna se nachází těsně u malvazinského hřbitova mezi ulicemi Xaveriova a Přímá, druhá se nachází asi o sto metrů východněji mezi ulicemi Pravoúhlá a Malá Xaveriova.
Možná si vzpomenete, že jsme stejné typové řadové malodomky, byť v menším rozsahu, viděli v Sedmidomcích v článku Kolonie Na Slatinách a Obecná škola.
Stejné domky jsou i v blízkých Jinonicích, bohužel ale na rozdíl od Malvazinek značně narušené tzv. "modernizacemi". O jinonické kolonii si něco povíme v samostatném článku.
Přímá ulice
Zajímavé je, že kolonie pro sociálně slabší se nachází uprostřed noblesní vilové čtvrti Malvazinky. Na obrázku jsou noblesnější řadové domky ve stylu art deco v těsném sousedství v Xaveriově.
Zdá se, že dělnická kolonie, za kterou bývá občas tahle kolonie zaměňována, byla ve skutečnosti nouzová kolonie poblíž, která vznikla rovněž na počátku dvacátých let, ale zanikla už před rokem 1960.
Pravoúhlá ulice je v docela prudkém svahu
V jednom z těchto domků jako z pohádky našla svůj domov i herečka Aňa Geislerová
Uvnitř bloku mezi Xaveriovou a Přímou jsou i úzké meziuličky-jedná se vlastně tak trochu o zjednodušený šachovnicový půdorys, občas je vnitřní meziulička vynechána. V některých vnitřních uličkách je zachována původní dlažba.
Prostředí je tady útulné a domácké, v úzkých uličkách si hrají děti a vypadá to, že se tu všichni znají
"Jen" dvojdomek v Přímé ulici
Některé domky jsou skutečně krásně zrekonstruovány. Je vidět, že to jde. Musím uznat, že na Malvazinkách vůbec nebylo tolik nešťastných zásahů jako jinde. Asi tu působí nějaký genius loci.
Miniaturní zahrádky, miniaturní okénka
Přímá ulice - zahradní fronta
Přímá ulice s předzahrádkami
Předzahrádky
Vnitřní ulička - odsud jsou vchody do domů v Xaveriově, čísla domů jsou také směrem do zahrady
Do Xaveriovy ulice se fasády domů tváří přísně
Z dob, kdy ještě v Praze byly Elektrické podniky
Příčná ulička
Na periferii, v pozadí výhled na pražskou La Defénse
V pokračování ulice Pod Václavkou jsou schody do Radlic, Praha 5 je podobně jako Praha 6 plná zeleně
Malá Xaveriova
Část Pravoúhlé ulice je ve svahu...
...a část v rovině
Skoro v každém domečku je něco za oknem...
...nebo na dveřích
Restaurace "U Krbu"v ulici Na Pláni má ještě původní dřevěné ostění i dveře v chodbě
Nádherné domečky, zvlášť když jsou opravené, tak krásně prokouknou. A ty předzahrádky! Šla bych tam hned bydlet :)
OdpovědětVymazatpáni, další pěkné místo. Hodně jsem sem kdysi dávno chodila jen tak se projít....bydlela jsem po ukončení střední školy v Ženských domovech :-)
OdpovědětVymazatMoje mladé časy. Bývala tam mamčina kamarátka a chodili sme k nej na návštevu. Mys sme bývali tiež v domku anglického typu na Ořechovce v Lomenej ulici:)
OdpovědětVymazatBydlení je to moc hezké a dá se říci, že i zdraví prospěšné. Trénujete nejen fyzičku (protože o schody zde nouze není), ale i zdraví duševní. Ani Vás nenapadne říkat si, že jste "stará skleróza" a že ve svém věku už máte právo občas něco zapomenout. A když se rozhodnete udělat si hezké odpoledne s trochou toho jídla na zahrádce, s a k r a si rozmyslíte něco nahoře v kuchyni zapomenout s tím, že pro to kdykoliv zaběhnete. Pokud těch padesát (nebo kolik že jich to vlastně je) schodů absolvujete už potřetí, počtvrté ...tak jste buď u konce s dechem nebo bez potřebného jídla či propriet. Vím o čem mluvím, občas ke své dceři, zeťovi a jejich dětem jezdím na návštěvu. A někdy si z Litoměřic přivezu i vlastní nůž, že co kdybych ho nahoře zapomněla a musela si pro něj "skočit". Ála
OdpovědětVymazatJe to už hodně dlouho, co jsem tam procházel. Tehdy domečky působily docela zanedbaně, (poměr hodně starých lidí zde byl určitě mnohanásobně vyšší a hlavně to bylo chvíli po revoluci) ale i tak byl můj výsledný dojem veskrze pozitivní. Ovšem dnes- nádhera! Hnedko bych se tam nastěhoval ;) Díky moc za pěkný článek! Radek
OdpovědětVymazat