Praha neznámá: Petrovice

Petrovice se poprvé připomínají v roce 1352 a jejich dějiny byly také vždy směrodatné pro přilehlé Horní Měcholupy. Zajímavé je, že po spletitých vlastnických poměrech ves ve druhé polovině 15.století přechází do rukou Petrovských z Petrovic. Pak se zas majitelé střídali, v roce 1908 získává Petrovice majitelka průhonického panství hraběnka Silva - Taroucová a tak byla do petrovického zámku přeložená ústřední kancelář průhonického velkostatku.

V roce 1843 v Petrovicích bydlelo 230 obyvatel ve 24 domech a o čtyřicet let později už se Petrovičtí mohli pochlubit zbrusu novou školou, která stojí dodnes. Po zániku vrchnostenské správy a vzniku samostatných obcí v roce 1849 byla vytvořena jedna spojená obec Petrovice - Horní Měcholupy. Horním Měcholupům se podařilo osamostatnit až po vzniku republiky v roce 1920, ale obě obce i nadále spolupracovaly a měly i různé společné spolky a akce. V roce 1968 byly Petrovice připojeny k Praze a na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20.století tu vzniklo sídliště Horní Měcholupy - Petrovice, takže obě obce se opět spojily. Při stavbě sídliště měly Petrovice ve srovnání s Horními Měcholupy obrovské štěstí. V případě Měcholup se totiž projektanti rozhodli podle tehdejší "módy" zlikvidovat historické jádro vsi včetně návsi s rybníkem i zámkem. V Petrovicích se kupodivu pro změnu rozhodli, že historické jádro vsi může být zachováno. Zřejmě kvůli tomu, že leželo v kopci, a tím pádem by se tady paneláky dost špatně stavěly - takže udělali na tehdejší dobu skutečně "velkorysé gesto".

Historické jádro obce leží v příkrém kopci serpentiny Edisonovy ulice...

...stejně jako domky ve středu historické zástavby v Einsteinově ulici

Zajímavostí je, že s rozlohou pouhých 1,79 km² jsou nejmenší mětskou částí, za to se ale na tak malou plochu vešlo přes 6000 obyvatel, kteří tu mají, díky blízkosti Hostivařské přehrady, hezké bydlení.

Při průzkumu Petrovic může pomoct mapka:

První písemná zmínka o kostelu sv. Jana Většího (Staršího) je zároveň i první doloženou zmínkou o Petrovicích vůbec. Jedná se o i nejstarší dochovanou zdejší památku. Původní stavba pochází z druhé poloviny 13. století, je raně gotická s románskými prvky.

Na začátku 15. století přibyla v interiéru kostela malířská výzdoba a ke konci století původní vchod tvořený lomeným obloukem doplnil zdobený pozdně gotický portál. Kostel pak zažil i barokní úpravy, kdy získal nástropní malby. V 19. století byl regotizován a o století později přibyla věž.

Ze strany sakristie kostel připomíná románské a raně gotické opevněné kostely

V jižní části Petrovic najdeme velký pravoúhlý vrchnostenský dvůr s hospodářskými budovami a barokním zámkem (ovšem s čp.1:)), který byl postaven na místě původní tvrze. Je málo míst na území Prahy, kde by majetnické poměry byly tak spletité jako v Petrovicích, což dokládá koneckonců i dnešní vzhled a osud zámku. Proto zmíním opět jen slavný rok 1352, kdy se v písemných pramenech s Petrovicemi poprvé setkáváme a kdy je až do konce 14. století vlastnili pražští měšťané Klementerové. Tvrz je sice písemně doložena až v roce 1489, ale byla postavená už asi ve 13.století.

Bývalý vrchnostenský dvůr se nachází v bezprostřední blízkosti kostela

Šťastné období nastalo na začátku 18. století, když nový majitel Petrovic František Paceli z Adlersheimu nechal středověkou tvrz ve dvoře přestavět na jednopatrový barokní zámek obdélníkového půdorysu se středním rizalitem, členěným v patře polosloupy s ukončeným štítem. Stavba byla obklopena hospodářskými budovami a byla většinou obývána správcem statku, nikoliv jeho majitelem.

Rozlehlá plocha dvora s obrovskými hospodářskými budovami

Vstupní brána do dvora

Slavným obyvatelem zámku byl v 19. století francouzský chemik Nicolas Bellot, spoluzakladatel firmy Sellier-Bellot, která na Žižkově vlastnila továrnu na výrobu nábojových kapslí v místech, kde se dodnes říká na kapslovně.

Po nástupu komunistů k moci se stal hospodářský dvůr společně se zámkem součástí státního statku, což ale nebyla ještě jeho největší smůla, protože byl stále funkční. Katastrofa nastala až při restitučním řízení.

Poslední majitel zámku Roman Danner totiž neměl vlastní děti, ale bohužel celkem šest sourozenců. Takže po roce 1989 požádalo o navrácení zámku několik osob z různých větví rodiny bývalého vlastníka. Nejdříve rozhodnutím městského soudu v Praze dostala v roce 2001 zámek jeho neteř a okamžitě začala připravovat neodkladné opravy. Dostala i grant od magistrátu v částce přes dva miliony Kč na opravu střechy, ale týden před plánovanou opravou ústavní soud rozsudek městského soudu zrušil. Zámek pak dalším rozhodnutím soudu získala pro změnu praneteř bývalého vlastníka, která ale zámek ani pozemky neudržuje a nechala vše totálně zchátrat.

Šípková Růženka - kdo jí vysvobodí?

Co je ale nejhorší, nechce zámek ani prodat, takže se zdá, že je jeho osud bohužel zpečetěn. Když jsem u zámku byl, byla u středového rizalitu hlavní fasády propadlá střecha a dovnitř zatékalo, takže se budova už asi nebude moct zachránit. I když se tomu dneska dá těžko věřit, nešťastný zámek, který nás spíš vyděsí, je chráněná barokní památka.

V letech 1927–1929 nechal bratr majitele zámku a majitel občanské záložny ve Vršovicích Zdeněk Danner zámek na svůj náklad zrekonstruovat a zřídit terasu před jeho západním průčelím .

Torza výzdoby

Hlavní (západní) průčelí

Vedlejší (severní) průčelí se zarostlým průhledem ke kostelu

V mnohem lepším stavu jsou budovy bývalého pivovaru, který rovněž náležel k zámku. Na jeho vzhledu je vidět, že dnes má jiného majitele. Petrovický pivovar patřil mezi větší pivovary. Před první světovou vlkou vyráběl 10-19 tis hektolitrů piva za rok. Z hospodářského poklesu po válce se už zdejší pivovar nikdy nevzpamatoval, výraběl jen asi polovinu původní produkce a velkou hospodářskou krizi už nepřežil - výroba byla ukončena v roce 1932.