Staré Strašnice

Název čtvrti zní poněkud strašidelně, ale  když se podíváme na jeho původ, není to tak "strašné". Název Strašnice, čili "ves lidí" Strašnových, je od odvozen od osobního jména "Strašen", což bylo velmi praktické jméno, neboť umožňovalo jeho nositeli odstrašovat zlé démony.

Hledat dnes stopy Strašnic jako původní vsi, je ještě těžší než u Vršovic. Zůstaly tu zachovány jen dva původní objekty, protože komunisté celou starou čtvrť s krásnými statky v 70. a 80. letech vandalsky zbourali a nahradili paneláky.

Ves se poprvé objevuje v písemnostech v roce 1185 a ve 14. století bychom tu nalezli dvě tvrze a tři dvory. O dvě století později přibyl poplužní dvůr, tři statky, tři chalupy, krčma a kovárna. V 18. století byla snaha získat více poddaných a tak byla v blízkosti vsi založena osada Nové Strašnice, o které pojednává samostatný článek. Od té doby se původní ves začala nazývat Staré Strašnice a ze stejných pohunutek (více poddaných) se rozšířila až na 29 usedlostí. V roce 1908 sem byla zavedena elektrická dráha, což podnítilo další růst Strašnic a v 299 domech tak dosáhl počet obyvatel 4.000. Po připojení k Velké Praze v roce 1922 jako její XIII. čtvrtě, Staré i Nové Strašnice splynuly a čekal je rapidní rozvoj. V roce 1934 měly už 20.000 obyvatel. V době první republiky tu byla velká ruská komunita emigrantů před bolševiky. Československý stát je tehdy hojně podporoval, což jim umožnilo mít tady vlastní kostel, školy i gymnázium.

Strašnice 1925

Při poznávání Starých Strašnic může pomoci mapka:

Jediná zachovalá usedlost, která vznikla na místě středověkého dvora, je Bečvářův statek ve Starostrašnické č.25/16, postavený roku 1830 v klasicistním stylu. Statek je patrový,  se středním rizalitem vrcholícím trojúhelníkovým štítem. Fasádu má pozdně klasicistní a přízemní místnosti jsou zaklenuté.  Za své jméno usedlost vděčí Tomáši Bečvářovi, který statek vlastnil od roku 1862. Za socialismu byl majetek rodiny Bečvářů včetně polností vyvlastněn a předán Státnímu statku Praha. Z dnešního pohledu se zdá statek vzhledem k okolí trochu utopený.  Je to tím, že  se původně nacházel pod hrází bývalého rybníka, který je dnes zasypán a v jeho prostoru se nachází areál volného času pro celou rodinu Gutovka s největší venkovní lezeckou stěnou ve střední Evropě.

Čelní fronta Bečvářova statku

Usedlost má tři křídla na půdorysu písmena "U", vlevo je vidět beton ulice V Olšinách, která se svou zvednutou vozovkou statek nevhodně zacloňuje

Nejstarší strašnická škola, později magistrátní úřadovna, v níž teď sídlí policejní stanice, byla postavena na kopečku podle projektu E. Brabce v roce 1877 jako novorenesanční zámeček s věžičkou, takže by si ji někdo mohl snadno splést s radnicí.  V budově, které se všeobecně říkalo „Zámeček“, už v roce 1950 sídlil SNB (Sbor Národní Bezpečnosti).

Pohled od "zámečku" k nové strašnické škole, přes nově vybudované minigolfové hřiště v parkové ploše na místě staré vsi

Nová strašnická škola byla postavena v secesním stylu podle projektu Josefa Domka v roce 1909. Od roku 2009 je budova prázdná

Strašnický kotel Neposkvrněného Početí Panny Marie má za sebou dlouhou a svízelnou historii. Jak už víme, Strašnice začaly, tak jako spousta jiných čtvrtí Prahy, za první republiky rychle růst. Proto nepřekvapuje, že se snahy postavit tady kostel, objevují od poloviny dvacátých let. V roce 1930 se podařilo postavit v ulici Ke Strašnické funkcionalistickou budovu fary č. 10/1000, která sloužila i jako provizorní kaple, na což nás upozorní malá vežička se zvonicí.

Vlastní kostel se už za první republiky postavit nestihl. Doba po druhé světové válce pak církevním stavbám moc nepřála a tak jeho čas přišel až v roce 1992. Tehdy byl položen základní kámen, vysvěcený přímo samotným papežem Janem Pavlem II.  Samotný kostel postavený podle projektu Jindřicha Synka byl dokončený a vysvěcený v roce 1994 a získal tím pražské prvenství - první chrámová stavba dokončená po Sametové revoluci.

Kostel je založen na půdorysu čtverce s tím, že jedna čtvrtina chybí a prostor takto získaný slouží jako venkovní shromaždiště. Dynamičnost stavby je zdůrazněna jehlanovou střechou opět s chybějící jednou čtvrtinou. Jehlan má základnu o stranách 30 metrů a výšku 25 metrů. Podobně výjimečně je řešen i interiér kostela. Uvnitř se nacházejí dvě kaple - sv. Anežky České a sv. Wolfganga  (řezenský biskup). Kostel byl totiž postaven nejen ze  sbírek věřících a sponzorských darů, ale i příspěvků diecéze v Řezně a Kolíně nad Rýnem. Jak se stavba povedla, posuďte sami. V bývalé farní kapli působí od roku 2000 Divadlo Miriam.

Původní zástavba jednopatrových příměstských činžáčků ze začátku 20. století od historizujících až po art deco zůstala zachována v Dubečské ulici

 

Ve dvoře těchto domů vzrostlé stromy připomínají, že tu dřív zřejmě bývala velká zahradní restaurace

V přízemí a podzemí prostředního činžáčku v Dubečské najdeme stylovou, tak trochu námořnickou restauraci s výbornou kuchyní "U Kašpárka", která je gastronomickým uzlem Strašnic

Interiér je zařízen jak podpalubí starého mořského škuneru

Veranda s modelem plachetnic a akváriem

Paradoxně je dnes nejvíc historická novější zástavba bývalých Starých Strašnic - jako třeba právě v ulici Pod Altánem s autenticky zachovanými předměstskými secesními přízemními domy

Secesní detail v ulici U Hráze - rostlinná secese je tu popsána i textem, aby se někdo nespletl

Nároží ulic U Hráze a Na Hroudě dominuje secesní dům s klasicistními prvky, novodobými úpravami bohužel došlo k částečnému narušení původního dekoru

  

V ulici U Hráze je i stejnojmený dům ve stylu art deco

Řada nízkých předměstských funkcionalistických činžovních domů s typickým ustupujícím posledním patrem vytvářejícím terasy a s arkýři dominuje ulici V Olšinách. Tyto domy se pro mě osobně staly symbolem Strašnic, nikde jinde v Praze totiž nenajdeme takto ucelenou, jednotnou řadu (přitom samostatných) činžovních domů.

Naproti přes roh pro změnu činžovní vila ve stylu art deco, s pásy z režných červených cihel  a se zimní zahradou v prvním patře

Na místě budovy bývalého kina Vesna, jehož ztrátu určitě mnoho Strašničáků právem oplakalo, stojí nepřehlédnutelná novostavba centrály systému platebních karet pro ČR. Stavba od architekta  Stanislava Fialy ve spolupráci s Danielou Polubědovou z let 1997 - 2000 je hodnocena jako jedna z hvězd na architektonickém nebi přelomu století. Dům dominuje různorodé okolní zástavbě, ale přesto se jí nesnaží nijak pokořit - dodržuje uliční čáru i výškovou hladinu zástavby. Skleněný plášť domu je pokryt různými žaluziemi, které se řídí počítačem podle směru větru a slunečního záření, takže se vzhled fasády neustále mění. Středobodem pozornosti je únikové točité schodiště s vysokou jehlou, Tato konstrukce působí, a to obzvlášť v noci při důmyslném nasvětlení,  jako maják. 

Nádhernou řadu art deco domů najdeme v Mrštíkově ulici. První republika měla vícero ulic i celých čtvrtí postavených v jednotném stylu, pozdější "modernizace" však většinou tuto krásu znehodnotily

Tady se dá přirozeně navázat prohlídkou strašnické vilové čtvrti ,ale o tom až v samostatném článku.