Horní Nové Město

Tajuplné a mystické je Horní Nové Město. Tedy ne celé Horní město, tzn. od Dobytčího trhu (Václavského náměstí) až k Vyšehradu , ale ta část za Karlovým Náměstím.  Tato oblast byla dlouho po založení Nového Města nezastavěná, již z toho důvodu, že Nové Město bylo příliš veliké, ale hlavně to tu byl samý kopec, a kdo by také chtěl na takovém terénu táhnout ulice a stavět přímé řady měšťanských domů, když by noví obyvatelé na jednom nároží svého domu měli přízemí a na opačném nároží druhé patro. Takže se zde vyskytovaly především ovocné sady a zahrady, kláštery a na návrších jako dominanty kostely, jejichž poloha byla zakladatelem města císařem Karlem IV. do nejmenších podrobností pečlivě naplánována.  Kostely zde byly vybudovány do tvaru pomyslného kříže. Svislé rameno kříže je tvořeno spojnicí mezi kostelem sv. Kateřiny a kostelem  Na Slupi a vyšehradskou bazilikou, vodorovné rameno kříže spojnicí mezi klášterem Na Slovanech a kostelem na Karlově. Za panování podivínského Rudolfa II. zde bydleli prazvláštní lidé jako například tajemný alchymista Edvard Kelly, který nalezl své útočiště v pověstmi opředeném Faustově domě.

Nyní zde najdete takové prapodivné instituce, které provázejí člověka po celý jeho život jako: porodnici ale i ústav patologie, sexuologický ústav, legendární protialkoholní léčebnu „U Apolináře“ – dnes léčba závislostí, toxikologické informační centrum a psychiatrickou kliniku. Kdo by toho ještě neměl dost tak může navštívit Hrdličkovo muzeum člověka. Jinak je to čtvrť vysokých škol – především lékařských oborů, z tohoto důvodu se zde nalézají i rozsáhlé nemocniční areály s přidruženými institucemi. Nacházela se zde i proslulá Jedová Chýše, do které chodila pražská galerka, tak jak jsme ji mohli vidět v seriálu "Hříšní lidé lidé města pražského".V těchto místech působil jako profesor na začátku 20. století i Albert Einstein. Je tady i spousta zajímavých skrytých zahrad a turisty zde téměř nepotkáme. Pokud chcete v historickém centru Prahy něco objevovat, pak jste tady na správném místě.

 

Letohrádek Michny z Vacínova zvaný též Amerika je nádherná předměstská barokní vila postavená v letech 1717 -20 Kiliánem Ignácem Dientzehoferem v ulici Ke Karlovu. Její jemný styl připomíná stavby francouzského klasicizujícího baroka ve Versailleském parku. Bývala obklopena krásný parkem v anglickém stylu, z nějž se do dnešních dnů zachoval jen malinký cípek. Dnes v zámečku najdeme Muzeum Antonína Dvořáka.

Uliční průčelí letohrádku

Detail mřížoví brány

Sochy v zahradě

Interiér muzea s mistrovým klavírem

Barokní paláce v ulici Ke Karlovu jsou dnes využívány pro nemocniční účely...

.....nicméně mají dodnes zachovány krásné barokní detaily

Tento až "zámeček" ve vznešeném neogotickém hávu je dnes sídlem Ústavu normální, patologické a klinické fyziologie

Dětský areál Karlov Všeobecné fakultní nemocnice připomíná svou neobarokní pompézností spíše budovu kasina v Monte Carlu (za předpokladu rekonstrukce)

Kostel Na Karlově - neboli správně celým názvem Kostel Panny Marie a svatého Karla Velikého postavený na přání Karla IV. v letech 1350 - 77 měl na svou dobu velmi nezvyklou osmibokou dispozici. Karlov se pro svou dominantní polohu stal protiváhou chrámu sv.Víta na opačné straně Karlovy rozlehlé Prahy. Skvostná hvězdicová klenba kostela Na Karlově dala vzniknout i zajímavé pověsti, podle které mladý stavitel navrhnul dosud nevídanou klenbu a všichni říkali, že klenba o takových rozměrech nemůže vydržet a že se určitě zřítí. Stavitel byl lidskými řečmi poněkud zvyklán a jeho sebevědomí značně pokleslo, nicméně toužil své mistrovské dílo dokončit. Psychologové tenkrát ještě nebyli k dispozici, proto se obrátil dle tehdejších možností na autoritu nejpovolanější a sice se upsal čertovi. Klenbu pak skutečně dokončil, ale každý se bál rozebrat lešení pod ní, protože nikdo nevěřil, že klenba poté nespadne. Nuže sám mladý stavitel se vypravil do kostela a lešení zapálil. Pak utíkal rychle pryč a za sebou uslyšel strašné rány. Myslil, že se klenba zřítila a proto si vlastní rukou vzal život. Když se kouř z požáru rozptýlil, diváci seznali, že shořelo jen lešení a nad doutnajícími zbytky se klenula klenba, kterou lidské oko do té doby nespatřilo. Potud pověst. Ve skutečnosti byl kostel zaklenut až v roce 1575 prá Bonifácem Wolmutem. Kostel je součástí bývalého kláštera augustiniánů kanovníků. Dnes se v bývalém konventu nalézá Muzeum policie ČR, za minulého režimu zde bylo Muzeum SNB. Když projdeme do parčíku, do kterého se dostaneme průchodem, ve kterém je vstup do muzea, překvapí nás dětské dopravní hřiště a ukázky policejní techniky, např. vrtulník, čluny a další technické zajímavosti.

Sluneční hodiny nad vstupní branou do areálu Na Karlově

Vzpomínka na zakladatele Karlova, po němž má i jméno

Technická památka v rohu bývalého kláštera

Historický bastion vzniklý při budování novoměstského opebnění v polovině 14. století. Dnes se zde nachází Bastion Prague Restaurant se zajímavými sochami a výhledem na špice štíhlých věží Vyšehradu. Návštěva této restaurace je skutečným gurmánským zážitkem, ochutnat zde můžete i sto druhů vín, s jejichž výběrem Vám poradí zkušený sommelier, s něčím tvrdším pak profesionální barista.

 

Výklenek u vstupu na bastion 

 

Do staré Anglie nás přenese novogotická Zemská porodnice u sv. Apolináře z červených režných cihel podle návrhu Josefa Hlávky z let 1867 - 70. Ve své době byla považována za největší porodnici v Evropě. Součástí nemocnice byl i nalezinec, kde chudí lidé děti odkládali a tajné oddělení do kterého vedl zvláštní vchod, kde mohly prvě porozené dítě zanechat bohaté dámy, nebo zde i porodit, vše samozřejmě velmi diskrétně. Jednalo se tedy vlastně o jakéhosi předchůdce dnešních babyboxů. V prvním patře dotváří mystickou atnosféru tajuplné zámecké stavby, přenesou sem jakoby odněkud ze Skotska, ještě kaple. 

 

Hlavní fronta do Apolinářské ulice, v arkýři se nalézá kaple

Pohled na levé křídlo z ulice Ke Karlovu

Brána do parku u levého křídla

 

Pravé křídlo 

  

Nádvoří s centrální budovou

Děti ve dvoře porodnice - veselí ve stínu pochmurné novogotiky

Chodba v přízemí

Schodiště v centrální budově

Vstupní dvorana a vyřezávaná novogotická vrátnice

Přibližně v těchto místech se nacházela proslulá hospoda "Jedová Chýše". Jednalo se o hospodu s nejdelší historií na území Prahy. Byla navštěvována pražskou galerkou a měla velmi špatnou pověst. Chodili sem takříkajíc lidé bez krejcaru v kapse. Polévka se nalévala do důlků vyhloubených přímo ve stole a lžíce byla přivázána na řetězu ke stolu. Když host dojedl, utřel hospodský důlek i lžíci a další host mohl navázat na libou činnost předcházejícího. Jedová chýše byla zbourána v roce 1933 a místo ní stojí funkcionalistický činžák (v sousedství domu na obrázku níže - pro vytvoření atmosféry vyfocen historický dům), v němž bydlí podnikatel, hudebník a skladatel Ladislav Štaidl.

 

Náměstíčko vzniklé křížením Apolinářské a Viničné ulice

Měšťanský dům u Charvátů, teď tu najdeme lucemburskou ambasádu

Úzká Apolinářská ulice u kostela po němž dostala své jméno...

...a který vytváří významnou pohledovou dominantu na návrší zvaném Větrov. Kostel včetně přiléhající klášterní budovy byl pravděpodobně postaven v letech 1360 - 1390, dnes je chráněn jako kulturní památka a je zachován v takřka původním stavu

 

 

Budova pod kostelem je jedna z nejslavnějších v republice - jedná se o původní místo protialkoholní záchytky. Byla to první záchytka na světě a stala se českým vývozním artiklem - protože se osvědčila, byla potom po pražském vzoru zřizována i jinde ve světě. Prvním hostem zde byl ruský námořní inženýr. Záchytka se sice v roce 1993 ostěhovala a je nyní na Bulovce, budova však ve své slavné tradici pokračuje, dokonce ji rozšířila - dneska je tam detoxikační jednotka a sexuologický ústav.

 

Apolinářská ulice u svého dolního ústí do ulice Na Slupi, povšimněte si, že na pravé straně je zeď zabudována přímo do skály, kdežto nalevo se nachází dům bývalých Lázní na Slupi, veřejnosti známý díky obsazení squattery

Kostel Panny Marie u alžbětinek  navrhl včetně sousedního kláštera alžbětinek Kilián Ignác Dientzenhofer  v letech 1724-25. Jedná se o vrcholně barokní stavbu s věžičkou v průčelí. Vrcholný barok zde však nabývá poněkud strohých až klasicistních forem.

A na závěr skvost - na samé hranici Nového Města a Vyšehradu nás zaujme kostel Panny Marie Na Slupi (říká se také Na Trávníčku). Byl postaven spolu s klášterem servitů v letech 1360 - 75. Na Trávníčku se mu začalo pravděpodobně říkat podle zelených luk v údolí Botiče. Podle legendy přislíbil římský císař Karel IV. založení kláštera servitů před obrazem ve Florencii jako dík za své uzdravení. Také to však může být daleko prozaičtější důvod, a sice - že se císař pokusil založením kláštera o pozvednutí upadajícího náboženského života v Praze ve druhé polovině 14.století. V roce 1856 byl klášter rozšířen a přestavěn, aby sem mohl být přemístěn  Ústav choromyslných z Kateřinek. Dneska v budově kláštera najdeme kožní kliniku Karlovy univerzity.