Zašlá sláva plaveckého bazénu pod Barrandovem

Největší pocit zmaru a pomíjivosti tohoto světa získá návštěvník areálu bývalého barrandovského plaveckého bazénu. Tento areál byl otevřen v roce 1930 jako součást tehdejší vyhlášené restaurace "Barrandovské terasy", s níž byl spojen i schody vinoucími se po skalách. O restauraci britský novinář Sydney Morrell při návštěvě Prahy v roce 1938 řekl, že "Češi pod širým nebem postavili nejkrásnější restauraci v Evropě s bazénem v bývalém lomu".  Dopoledne byl bazén určen pro veřejnost a odpoledne a v podvečer pro plavecké závody. S horní restaurací byl spojen lanovkou, kterou se dopravovala jídla a nápoje pro hosty na plovárně. Dnes je tady pro účely občerstvení pouze malý "Šrekův stánek", kde jsou ale i vystaveny dobové články a fotografie k otevření "Barrandovských teras" a bazénu. Kromě hlavního bazénu se závodními drahami a skokanským můstkem tady bylo i brouzdaliště (dnes přestavěno na ohniště s posezením u kiosku), deset tenisových kurtů, loděnice s jachtami a kanoemi, písečná pláž s plovárnou, klubovna na pontonech, basketbalové a volejbalové hřiště. Tribuny nabízely při závodech místa až pro 4000 fandících diváků. Nevýhodou bazénu ale bylo, že ležel na západním břehu vltavského údolí těsně pod skalami, takže tam slunce mohlo jen dopoledne a po poledni se celý areál ponořil do hlubokého stínu a od skal zavanul silný chlad. Navíc bazén tehdejší doby nabyl stavěn v takových parametrech jako dnešní bazény - žádná ohřívaná, filtrovaná a chlorovaná voda - prostě a jednoduše se sem rourou přiváděla vltavská voda tak jak byla, spíš se tady ještě ochladila, protože tu nesvítilo slunce. Bazén byl tedy z dnešního pohledu taková lepší vybetonovaná požární nádrž na nevhodném místě. Ale plavci, závodníci a skokani byli tenkrát zvyklí jen na přírodní vodu v řekách a rybnících a tak byli značně otužilí a něco vydrželi, tedy i odpolední závody. Z důvodů výše uvedených byl proto bazén zavřený už dávno před restaurací a sice už v roce 1955 a pro nevhodnost umístění je tak prakticky neobnovitelný. Stávající stav areálu však umožňuje plně prožít mystiku místa a zvláštní pocit, když se procházíte po dně bývalého bazénu a při pohledu na vystavené staré fotografie u kiosku si v duchu představujete jak to tady žilo ve 30. letech...a docházíte k závěru, že vše je pomíjivé, vše vyšlo z přírody a nakonec se zase v přírodu navrátí...

Barrandovské Terasy s bazénem v roce 1948 

(zdroj:http://www.fotohistorie.cz)

Cestou k bazénu na místě zvaném "Na Křenkově" potkáme kapličku Panny Marie, kterou původně postavili v 18. století při obléhání Prahy jako skladiště prachu francouzští vojáci, kapličkou se stala až v polovině 19. století po neštěsti v lomu, mše tu však byla sloužena poprvé až v roce 1903

Její dnešní stav nepatří k nejlepším, před nebezpečím varují výstražné cedule 

Poloha bazénu pod "Barrandovskými terasami". Bazén se skládal ze dvou částí - značně hluboké (až 4,7 m) pod skokanským můstkem, a značně mělké ve zbylé části 

Mistrovské dílo architekta Vladimíra Grégra - skokanský můstek, byl pro svůj elegantní funkcionalistický tvar ve 30.letech obdivovaný nejen odborníky, schodiště bylo původně samozřejmě opatřeno zábradlím. 

I v mělké části bazénu příroda postupně vítězí nad dílem člověka 

Startovací můstky v mělké části bazénu, až je s podivem, že závodníci nenarazili při skocích na dno; dobře jsou zachované přepadové žlábky