Staré Hlubočepy

Čtvrť v lůnu skal, kde se zastavil čas

V Prokopském údolí se choulí snad nejvíce zachovalá pražská "vesnice" Hlubočepy, vklíněná přímo do skalních stěn. Prostředkem vsi protéká klikatící se Dalejský potok a dotváří její malebnou atmosféru. Nad Hlubočepy prochází železniční trať pražského Semmeringu (pojmenovaná podle první horské železniční tratě na světě přes průsmyk Semmering v Rakousku). Trať pražského Semmeringu kříží trať vedoucí Prokopským údolím na dvou starých kamenných viaduktech, které jsou chráněny jako vynikající technická památka. Trať má délku necelých 20 km a překonává výškový rozdíl 160 m. Byla uvedena do provozu jako Buštěhradská dráha v roce 1872 a z části nahrazovala tehdejší koňku, která již přestávala dostačovat pro přepravu uhlí a dříví z lánských lesů do Prahy.
Obec Hlubočepy je ves velice starobylá neboť první zmínka o ní je již z roku 1257, což je mimochodem stejný letopočet, kdy český král  Přemysl Otakar II. založil dnešní Malou Stranu (tehdy Nové Město). Název Hlubočepy je prý odvozen ze skutečnosti, že se zde musela čerpat voda z veliké hloubky (zřejmě pitná, protože jinak je zde vody díky potoku a jezírku nadbytek). Hlubočepy zůstavaly dlouho jen malou vsí nedaleko Prahy. Situace se změnila až v 19. století, když zde začaly vznikat továrničky a vápencové lomy, jimž padla za oběť i slavná Prokopská jeskyně, která byla vlastně odtěžena. Takže ves se začala rozrůstat. Problém však byl, že  poměrně velký počet obyvatel bydlel v málo domech a domy tak byly přecpány. V Hlubočepích v roce 1890 bydlelo v pouhých 162 domech přes 3000 obyvatel a poměr se ještě zhoršil v roce 1910, když přibylo jen 18 domů, ale přes další tisíc obyvatel. V roce 1922 byly Hlubočepy jako část Prahy XVI. (patřily pod Smíchov) připojeny k Velké Praze. Bytové poměry se potom začaly zlepšovat. Přibývaly i nové vilky ve stráni.

Dnes jsou Hlubočepy místem, které má stále stejný vzhled jako před sto lety a kde by se klidně   mohly natáčet příběhy ze seriálu "Hříšní lidé Města pražského" (mimochodem jeden díl se zde v jedné malé fabričce i odehrával). Obec je navíc obklopena divokou, rozervanou krajinou se skalisky jakoby vystřiženou z filmů o divokém západu. Stařičké jednopatrové předměstské domky se tísní kolem malého náměstíčka se železničním přejezdem a okrajové uličky vybíhají přímo až do skalních útesů. Na náměstíčku a v přilehlých uličkách jsou hospůdky, koloniály a cukrárny. Prostě jako bychom si z Prahy vyjeli někam na prázdniny v čase i prostoru - třeba i ze Smíchovského nádraží vlakem!

Jeden z viaduktů pražského Semmeringu - Horní viadukt leží celý v oblouku, má 5 klenutých obloukových polí, je 92 m dlouhý a 20 m vysoký. Stavba obou viaduktů v Hlubočepích byla dokončena v rekordním čase pouhých 17 měsíců v červenci roku 1872.

Příchod k Prokopskému jezírku je skrz úzkou soutěsku

Prokopské jezírko vzniklo sice relativně nedávno, ale jak už to tak bývá, nikdo neví přesně kdy. Podle některých zdrojů v roce 1905, podle jiných až v roce 1912, všichni ale potvrzují, že se to stalo náhle a nečekaně. Při lámání kamene vytryskl silný proud vody a dělníci měli co dělat, aby v nastálém zmatku stačili utéct a dokonce na místě nechali i lopaty a veškeré nářadí. V roce 1916 byla snaha vodu odčerpat marná. Zahaleno tajemstvím však není pouze datum vzniku jezírka, ale i jeho hloubka. Vždy se mělo za to, a bylo to tak také všude uváděno, že jezírko je hluboké 10 metrů a více, asi proto, že to byla značná hloubka, která dělala dojem, a přitom i krásně kulatá číslice. Když však jezírko prozkoumávali v roce 2007 potápěči, tak nemohli nalézt hloubku větší než 3,5 metru. Co je však jisté, a alespoň v čem se všichni dokáží shodnout, je délka jezírka 107 metrů a šířka 26 metrů. Zajímavé je, že se nepodařilo najít žádný odtok a ani přítok do jezírka - voda se tedy do něj dostává pouze průsakem podzemních vod.

Na jižní straně jsou odkryté strmě uložené vrstvy světlých vápenců s rohovci. Jezírko jste mohli i s okolními lomy v dobrodružných filmech, kde posloužilo našim i zahraničním filmařům jako atraktivní exteriér. 

Fotosouboj s labutí - labuť se připravuje k boji, fotografka a majitelka psa v jedné osobě však při soustředění na záběr zapomněla pozorovat svého psa, který se zatím v klidu rozhlíží  otočen k jezírku zády....

... zřejmě je však z loveckého plemene a v ve zlomku sekundy útočí na labuť, kterou přechází veškerá bojovnost a nestačí prchat zpátky do jezírka. Majitelky psů utíkají rychle zachraňovat situaci.

Turistická stezka pokračuje od jezírka dále do Prokopského údolí skalním průlomem

Druhým směrem od jezírka se ocitáme uprostřed nejvíce autentické "vesnické" zástavby v Praze

Název uličky je odvozen...

....z jejího zakončení přímo ve skalních útesech

Staré kamenné domy

Hostinec u Zábranských měl atmosféru hospody z doby Rakousko-Uherska. Poslední dobou je bohužel zavřený

Předměstský domek na periferii, kde kdysi býval v přízemí určitě koloniál

Na náměstíčku najdeme i tento pěkný činžáček ve stylu geometrické moderny

Besední restaurace je tradičně místem společenského života v Hlubočepích. Vpravo na fotografii je sál, který slouží mnoha akcím a dříve zde promítalo kino Hlubočepy.

Na zahradě, která za uplynulých 100 let nedoznala podstatnějších změn, se pořádají koncerty různých kapel, čarodejnice...a spousta dalších akciček

Výhled ze zahrady na věžičku jedné z hlubočepských usedlostí

Putování spletí hlubočepských uliček

Dalejský potok si těžce razí cestu skrz staré Hlubočepy

Spleť uliček nás přivádí až ke skalním útesům

Ulice Ke Hřbitovu příkře stoupá do stráně kopce Děvín, kde se na úbočí nachází starý hlubočepský hřbitov. Staré popisné číslo odkazuje na dobu, kdy Hlubočepy ještě bývaly společně se Smíchovem XVI. pražskou čtvrtí.

Zahrady u domů vtipně využívají úbočí svahu jako kamenné terasy

Jedna z mnoha slepých uliček

Stará socha na stěně jednoho z původních statků

Cisterna na vodu před novorenesanční budovou hlubočepské školy má botičku, aby si ji někdo neodvezl domů. Asi je v Hlubočepích voda opravdu hluboko.

Dominantu Hlubočep tvoří venkovský pozdně klasicistní Raudnitzův dům s fasádami z poloviny 19. století

Vstupní portál Raudnitzova domu (čp. 2 - čili druhý nejdůležitější či nejstarší objekt ve vsi) je lemován toskánskými sloupy

Dům má hospodářské křídlo se dvěma nádvořími, dnes jsou v domě umístěny lékařské ordinace