Klánovice uprostřed největšího pražského lesa zvaného Vidrholec jsou mezi okrajovými pražskými čtvrtěmi výjimkou ve všech směrech. A to nejde jen o to, že mají nejčistější životní prostředí z celé Prahy, což shodně tvrdí všechny emisní mapy. Návštěvníka nejvíc překvapí to, co by v jedné z nejvzdálenějších čtvrtí od Prahy vůbec neočekával, a sice jako by se najednou ocitnul v některé luxusní vilové čtvrti někde na Praze 6 a přitom zároveň v lesním městě. Vily se skrývají na velkých parcelách za vzrostlými borovicemi, které na nás působí dojmem, že jsme vůbec neopustili les. Na hlavní třídě máme pocit, že jsme na promenádě nějakého lázeňského města se stromořadím s cukrárnami, zahradními kavárnami a parky. Přitom hned přiléhlá obec Šestajovice už za hranicemi Prahy (které zde dost netradičně procházejí přímo prostředkem ulice) je obyčejná vesnice s věncem živelné satelitní zástavby, která mnohonásobně přerostla původní ves. Jak je tedy možné, že sousední Klánovice jsou založeny na pravidelném šachovnicovém půdorysu amerických měst s velkými parcelami a spoustou vzrostlé lesní zeleně a nemají ani žádné původní vesnické jádro?
Musíme se vrátit do 19. století, do doby, kdy v Čechách díky velkému rozvoji průmyslu vzniká nová bohatá vrstva obyvatelstva a módou se stává budování letních vil k trávení volného času mimo město. Nového módního trendu chytře využívá i Václav Klán ze Šestajovic, skupuje pozemky v lese Vidrholec a rozparcelovává ho pro účely výstavby vil pro letní bydlení. Tak vzniká vroce 1878 nová osada, které dal i své jméno a staví se tady nádherné vily v romantizujícím, neorenesančním i neobarokním duchu.
Činžovní secesní vila s dřevěným arkýřem
V této romantické vile je dneska dětský domov
Další romantická vila tentokrát dokonce s věží s cimbuřím
Další romantická vila tentokrát dokonce s věží s cimbuřím
Secesní vila s neorenesančními štíty
Činžovní secesní vila s dřevěným arkýřem
Nevídaný rozvoj zažívají Klánovice v době první republiky, kdy se stávají mondénním střediskem pražské smetánky a staví se nejenom spousta nových vil, tentokrát už ve funkcionalistickém stylu, ale především slavné Klánovické lázně. V lázních nazývaných "Klánovická riviéra" se setkávalo pražských "horních deset tisíc" i majitelé víkendových sídel, kteří zde měli k dispozici bazén, taneční parket na pláži, lázeňskou kolonádu, kuželník, tři altány (z nich jeden pro hudebníky). V hlavní stavbě byl zrcadlový sál s pódiem a tanečním parketem, francouzská jídelna, dvě restaurace a kuželník. Společensko-zábavní náplň lázní vhodně doplňoval velký park s vodotrysky, skákacími můstky, skluzavkou a vodním kolem a nechyběly ani ordinace lékařů nejrůznějšího zaměření.
Taneční parket byl přímo v bazénu, kde se střídavě ponořoval a zase vynořoval. Tančilo se v plavkách a k tomu v altánku hráli černoši džez
(zdroj:https://cs.wikipedia.org)
Lázně lákaly návštěvníky na zdravý lesní vzduch a léčivou radioaktivní vodu z vlastních hlubinných vrtů, odkud byla čerpána za pomoci větrné energie, jak také dokládá věž s větrníkem vzadu na dobovém obrázku
(zdroj:https://cs.wikipedia.org)
K dipozici hostům přijíždějícím sem za zábavou z Prahy byly vybudovány centrální garáže
(zdroj:https://cs.wikipedia.org)
Dobová pozvánka
Majitel restaurace měl velké plány dalšího rozvoje, například postavit tu i hotel, ale slibný vývoj přervala 2. světová válka, po níž byl celý areál znárodněn. Od té doby lázně začaly chátrat. Do konce 60. let sice ještě fungovalo kino a ve velkém sále se konaly plesy. Ale už v následujícím desetiletí byly všechny budovy zavřeny a koncem 80.let vše, co ještě zůstalo, bylo srovnáno se zemí. Celá plocha byla rozparcelována a dneska tu najdete rodinné domy. Zůstal zachován jen dům bývalých centrálních garáží. Podobný osud potkal i klánovické golfové hřiště založené v roce 1938 přímo v klánovickém lese, které bylo komunisty jako ukázka "buržoázního způsobu života" vandalsky rozoráno. Po roce 1990 se objevil pokus o jeho obnovení, nicméně od záměru bylo z důvodu ochrany přírody upuštěno. Ale i dnes najdeme v Klánovicích příjemné koupaliště a především obrovskou lesní plochu, kde je možno sbírat i houby. Takovou skutečně přírodní čtvrť mohou obyvatelé ostatních metropolí skutečně jen závidět.
Vila jako přenesená z pobřeží Kalifornie
V bujné vegetaci, pro Klánovice typické, se skrývá pomník padlým vojínům z obou světových válek a kostel Nanebevzetí Panny Marie. Je postavený v letech 1911-12 v novorománském stylu s věžičkou a vitrážovými okny, jež mají tu zvláštnost, že každé z nich bylo věnováno jednou z místních rodin.
... s restauracemi jako na kolonádě - restaurace Olympus....
...s biografem, divadlem a kavárnou...
Opravdu nádherný blog, skvělý sloh a čtivý popis jednotlivých čtvrtí Prahy od vás mi učaroval, už teď mne mrzí, že bude muset jednu skočit...
OdpovědětVymazatMoc děkuji ta krásný komentář, který mě velmi potěšil. Je pravda, že všechno musí jednou skončit, ale doufám, že blog ještě nějaký čas vydrží. V Praze je 112 čtvrtí a ve většině z nich je i několik místních částí, takže je tu ještě spousta zajímavého:)
Vymazat