Libeň Hrabalovská

Když jsem pojmenovával tento článek Libeň Hrabalovská, tak jsem rozhodně neměl na mysli nějaké hluboké pátrání po stopách spisovatele Bohumila Hrabala v této čvrti. Spíš jsem se chtěl podívat na Libeň tak trochu jeho očima. Libeň je emotivní pražská čtvrť a tak by měl být tento článek hlavně prožitkový. O historii a monumentálních budovách Libně bude pojednáno jinde. Tady se seznámíme s Libní jako předměstím plných nízkých jednopatrových a kolikrát i přízemních domečků a přitom čtvrtí plnou přírody a hlavně vody.


Libeň je skutečně vodní čtvrť, vodu tu najdeme  úplně všude - ať už mohutnou Vltavu nebo zdánlivě klidnou (ale o to víc zrádnější) Rokytku. Voda tuto čtvrť oživuje a rozveseluje, ale zároveň Libni dokáže i ubližovat při povodních:

(autor fotografie Michelle Egli)

Stejné místo  v době "sucha"

Co dokáže Rokytka

                                                               (autor fotografie Michelle Egli)
 

Rokytka se kdysi dávno jmenovala Rokytnice a je po Vltavě a Berounce největším tokem v Praze. Pramení u Říčan a během své pouti dlouhé 36 kilometrů několikrát mění svou podobu - od horské bystřiny s peřejemi až po znečištěnou stoku v napřímeném a vybetonovaném korytě.

Zeleň v Libni

Bohumil Hrabal prožil značnou část svého života  v Libni v ulici Na Hrázi 24/326 (poeticky nazývané Na Hrázi věčnosti). V Libni se odehrává děj hned několika jeho pábitelských knížek, jako třeba  Svatby v Domě a Něžný barbar. Zástavba byla na jedné straně ulice Na Hrázi včetně Hrabalova domu zbytečně zbourána a nahradila ji zeď autobusového nádraží, které nebylo nikdy využívané. V roce 1999 byla zeď na místě domu č.24 pomalována motivy z Hrabalových knížek, o což se zasloužila umělkyně Tatiana Svatošová, která projekt navrhla i provedla. Zdi vévodí 5,5 metru vysoká podobizna Bohumila Hrabala, psací stroj značky Perkeo a 16 koček, které Hrabalovi za jeho života dělaly společnost. Na zdi jsou také vyobrazeny úryvky z Hrabalových děl, hlavně těch, které se týkají ulice Na Hrázi. Zajímavostí jsou i domovní čísla zbouraného domu - popisné i orientační.

 Druhá strana ulice Na Hrázi si svého obyvatele váží

Hrabalova vzpomínka na tuto čtvrť "Moje Libeň" z knihy "Život bez smokingu" : ...mě fascinovala Libeň...ulička Na hrázi, hlavní třída, postranní uličky vedoucí do Židů, ulice Bratrská...a hlavně potok Rokytka, to všechno mě uvádělo v úžas, procházel jsem se i v noci, tak jsem se nemohl nasytit poezie této periférie, ...a pokaždé jsem byl zasažen bleskem, tak zamilovaný jsem byl do této periférie, rámované Maninami a Vltavou a její navigací, nad kterou se tyčily vrchy Bulovky a Hájku s Červenou bání."

Hrabal měl Libeň rád... Jak ji prožíval, můžeme procítit i v jeho knížce "Svatby v domě", která je vlastně vzpomínkou na jeho libeňskou životní etapu. Ale je napsána nezvykle z úhlu pohledu jeho ženy Pipsi: " ...tak krásná mi připadala tahle Hlavní třída. A tak jsem četla jména hostinců, a četla jsem si Automat Svět, a pak u Sokola, a potom u Zeleného stromu, a pak u Libuše, a zase na Staré base, a pak zas u Žebráka, a u Karla čtvrtého, a u Erbu, a u Ferklů, a nakonec bistřičko Na Kovárně".

Jediný hostinec z vyprávění, který přečkal do dnešních dob je "U Karla čtvrtého"

V proluce bývala restaurace U Ferklů a kino U Ferklů, po znárodnění Družba

Hlavní třída dnes

Libeň v roce 1915

Hlavní třída Na Korábě

Paradoxy Libně - hned za rohem oprýskaných předměstských jednopatrových činžáčků je kemp jak někde na dovolené

Penzion a kemp "Na Korábě" je součástí centra plážových sportů a váží si svého historického názvu

Dřevěná zvířátka v kempu

Rudá barva na bývalé třídě Rudé armády?

Výkladní skříně maloměstských krámků

 

Libeňské hostince mají tradici

Stylově omšelý činžák...

...i pamětní deska

Bývalá restaurace Čechie, dnes hotel

Secesní vchodový detail

Libeňské balkóny...

 

...a pavlače

Při putování spletí libeňských uliček narazíme i na venkovskou kapličku

Tady se pivo vařilo dřív...

...a tady dneska

Palác Svět ze třicátých let se proslavil hlavně svým automatem, kde Hrabal strávil opravdu hodně času, dnes pořád ještě čeká na svoji opravu

Přízemní předměstské domky

Pavlače

Periferie

Obraz typické pražské periferie posloužil i filmařům, jako například pro prvorepublikovou předměstskou scenérii ve filmu "Pěsti ve tmě"

Málokterá čtvrť v Praze má tak unikátní kolorit