Stará Hostivař

Původní ves Hostivař leží na severním svahu údolí Botiče a patří k nejstarším vesnicím v Praze vůbec. Katastr Hostivaře byl nepřetržitě osídlen už od mladší doby kamenné. Ves představovala sídelní útvar mimořádné hodnoty až do sedmdesátých let 20. století, kdy přišla katastrofa. Během následujících dvaceti let byla totiž vandalsky zlikvidována nejcennější zástavba. Tak byla především zdemolována celá západní strana Kozinovy ulice pod Toulcovým dvorem, kde stávaly ty největší statky.

Vlevo původní zástavba s velkými statky (rok 1901)- dnes zbouráno a je tam nová budova školy

(zdroj: http://www.fotohistorie.cz)

Dalším velkým zásahem do stávající zástavby bylo zbourání celé severní, východní (kde stával i rodný statek Antonína Švehly č.p.2) a částečně i jižní strany Hostivařského náměstí, kde byly místo historické zástavby postaveny nekvalitní paneláky, které naprosto narušily urbanismus místa a jeho malebný vzhled. Ani sídliště Košík přiléhající těsně k Toulcovu dvoru panoramatu vsi (rozložené ve svahu jako betlém) příliš neprospělo.

I přes demoliční zásahy za socialismu se máte na co těšit

Takže to, co dnes můžeme obdivovat, je jen prostřední, původně nejchudší část vsi, která společně s dodatečnou návsí vznikla až dodatečně v 18. a 19. století a byla vždycky zastavěna jen malými domkařskými a chalupnickými stavbami.

Hostivař v roce 1898

(zdroj: http://www.fotohistorie.cz)

 Z velkých statků zůstal zachován jen pás v údolí Botiče podél ulice K Horkám. Jak se ale sami brzy  přesvědčíte, i přes demoliční katastrofu je stále ve Staré Hostivaři na co se dívat. Také proto se Stará Hostivař stala v roce 1993 vesnickou památkovou zónou.

První zmínka o Hostivaři je v Kosmově kronice z roku 1068, kdy v blízkosti vesnice tábořilo vojsko bratrů knížete Václava.II. Z roku 1364 pak pochází zpráva o hostivařské tvrzi. Historii jednotlivých hostivařských domů můžeme sledovat od roku 1567, kdy byla založena zdejší nejstarší dochovaná  pozemková kniha. Tehdy do ní bylo zapsáno 19 poddanských usedlostí. V dnešní ulici K Horkám v roce 1567 stálo a bylo obydleno celkem sedm usedlostí. Většina   těchto usedlostí (kromě dvou)  se v půdorysu (budovy byly nově vystavěny po třicetileté válce) dochovala do dnešních dnů. Co je zajímavé, že se v Hostivaři nevyskytují původní stavby z doby před bitvou na Bílé Hoře. Nejstarší stavby, co najdeme, jsou barokní, ale většinou se jedná o stavby klasicistní a historizující.



Pojďme se tedy ponořit do hlouby spletitých uliček jedné z nejzajímavějších pražských vsí. K tomu nám může dobře posloužit mapka:

Naši procházku začneme u zastávky busu č.177 a 181 "Hostivařské náměstí", ale dojít se sem dá velmi dobře i od zastávky tram č.22 a 26 "Na Groši" .

První objekt, který navštívíme, je  na levé straně ulice K Horkám č. 56/47 - Koukalův statek. Je poprvé uváděn v roce 1567 a jeho současný vzhled (byť bohužel novodobě nevhodně upravený) je výsledkem klasicistní přestavby z přelomu 18. a 19.století. V dnešní době se v těchto historických prostorách nalézá hotel Selský dvůr s výbornou restaurací (i když je na jídlo ještě trochu brzy, ale po procházce se dobrý typ vždycky hodí:)).

Ale mlýn tu podle dochovaných pramenů nikdy nebyl...

...spíš povodně jako v červnu 2013 (žluté sloupky vlevo jsou před hotelem)

Vedlejší statek Černých v ulici K Horkám č.54/46 vznikl už ke konci 14. století. Za třicetileté války byl, jak jinak, pobořen. Potom usedlost postihlo několik požárů, a tak se v roce 1793 o statku uvádí, že se v něm mimo jiné nachází: „chlív pro hovězí dobytek, 4 svinské chlívky, 1 maštal, ovčín, 1 komora pro čeleď„, ale všechno prý ve špatném stavu. V dobrém stavu byla jen stodola. V polovině 19. století už dispozice statku  vypadala jako dnes, jen v té době statek přišel o svoji barokní podobu. Dobu tehdejší přestavby dnes připomíná vyznačený letopočet 1838 na trámu a rok 1875 na kolně. Majitelem statku byl v 19. století první hostivařský starosta Prokeš. Obytná budova tehdy získala krásně zdobenou klasicistní fasádu, která však byla poničena při novodobých úpravách a tak dnes dům vypadá "oholeně" a smutně.

Šedivý a odstrčený ( ve srovnání s vedlejším Koukalovým statkem) se cítí kdysi nádherný statek Černých po nešťastných "modernizacích"

 Po levé straně domu si můžeme všimnout zazděné barokní brány s elasticky tvarovaným nástavcem. Touto bránou se kdysi vjíždělo  do dvora usedlosti....

...a tudy dnes

Ve dvoře usedlosti jsou zachované klasicistní hospodářské budovy se sýpkou

 

Za statkem jsou rozsáhlé louky využívané jako pastviny pro koně s výhledem na zalesněný ostroh hostivařského hradiště

Mimořádně hodnotná stavba protějšího Dolejšího Mlýna č. 23 /16, stojící na rohu Botiče a ulice K Horkám, měla ve 14. století ještě staršího předchůdce. K roku 1567 je jako majitel stávajícího mlýna v pozemkové knize uveden Matěj Mlynář.

Mlýn měl na jižní straně náhon, vedoucí od Hořejšího mlýna, o kterém se více dozvíme za chvíli. Podél náhonu stávalo obytné stavení a k němu kolmo přiléhala mlýnice. Obytná část byla tvořena dvěma spojenými patrovými budovami. Čelní část domu (žlutá) přiléhající k ulici má klasicistní ráz a zadní část (zelená) s mlýnicí byla přestavěna v historizujícím duchu ve druhé polovině devatenáctého století.

  Celý objekt prošel v roce 2004 náročnou rekonstrukcí a uvnitř dvora nemůžeme přehlédnout i opravenou studnu s kovovou mříží

Na severní straně dvora je dodnes sýpka (červená) s cihelnými větracími průduchy (po rekonstrukci už ne), s datem 1904 ve štítu, je spojená dřevěným můstkem s mlýnicí (žlutá)

 Za bývalým náhonem je Dvořákův statek č.21/19. První zmínka o této usedlosti pochází (jak jinak než opět) z roku 1567. Stabilní katastr v roce 1841 zachycuje 3 objekty, odpovídající zhruba dnešnímu stavu usedlosti. Obydlí a sýpka jsou hodnotné stavby s klasicistními jádry. Celý objekt byl ve dvacátých letech 19. století přestavován, což dokládá datum 1829 na domovním štítu. Z původní klasicistní podoby toho ale moc neuvidíme, protože byl dům ve třicátých letech 20. století přestavěn. V této usedlosti se narodil a žil katolický básník a spisovatel František Xaver Dvořák, profesor náboženství na Vyšší dívčí škole a přední představitel Katolické moderny, který je pochován na zdejším hřbitově.

Obytný dům s  fasádou ze třicátých let moc starobyle a malebně nevypadá, protože už tenkrát rádi "modernizovali", ale trochu to paradoxně vylepšuje hospodářská budova

A zdejší perlu č. 52/45 si dáme na konec našeho putování po zachovaných usedlostech v ulici K Horkám. Když se totiž otočíme zády k Černým, tak stojíme přímo před statkem nejslavnějšího hostivařského rodáka, prvorepublikového ministerského předsedy Antonína Švehly, podle nějž je dnes pojmenována hlavní hostivařská ulice a s jehož jménem se při putování různými místy Hostivaře ještě několikrát setkáme. Pozemek dnešního domu čp. 45 tvořil kdysi celek s přilehlým Švehlovým mlýnem čp. 44 a ještě s dvojicí domů čp.43 a čp.134, které byly v sedmdesátých letech při stavbě nové komunikace zbourány.

Komplex Švehlova statku a Švehlova mlýna

Na tomto místě jsou původně zmiňovány dva grunty, jejichž založení souvisí patrně se vznikem hostivařské tvrze v druhé polovině 14. století. Roku 1600 byly spojeny. Na konci sedmnáctého století bychom v usedlosti mimo jiné našli ovčín, vinopalnu, flusárnu a jeden mlýn. Roku 1881 se stal majitelem usedlosti Antonín Švehla starší a v letech 1881 až 1933 zde žil a zemřel již zmíněný Antonín Švehla junior. Dnešní budovy jsou v jádru barokní a pocházejí většinou z konce 18.století. Později byly klasicistně přestavěné. Postupné přestavby, zejména v roce 1932, ale úplně setřely jejich vnější historický vzhled.

Někdy je spíše na škodu, když byl majitel hodně bohatý a nechal pak své obydlí "moderně přestavět", a jak už jsme viděli, není to v Hostivaři jediný statek přestavěný už ve 30. letech - obytná budova vlevo 

Nezmodernizované zůstaly pouze původně hospodářské budovy v zadní části dvora s hodnotnými barokními chlévy...

... a stodoly

Do areálu Švehlova statku je doslova vklíněn  Švehlův mlýn nebo také Hořejší mlýn, který už má ale kupodivu adresu v jiné ulici - Selská č. 36/ 44, i když, jak už víme ,byl původně součástí sousedního Švehlova statku.

Vlevo budova Švehlova mlýna do L, vše ostatní je Švehlův statek

Budova mlýna navenek působí jako starobylá rozložitá stavba se silnými zdmi a s opěrákem  do ulice, ale ve skutečnosti se jedná v jádru o klasicistní budovu.

Její současná podoba vznikla až přestavbou za první republiky. Předtím, už na začátku 17.století tady stávala starší budova. Dnešní stavba v půdorysu odpovídá té původní - má dvě křídla - východní byla mlýnice a západní obytná budova s branou v průčelí. Stavba ve tvaru L byla vestavěna do ohybu náhonu, tvořeného ramenem potoka Botiče. 

V přízemí mlýnice je dochováno ocelové soukolí mlýna a před vraty najdeme aspoň jeden mlýnský kámen čili žernov

V zahradě za mlýnem stojí dub letní, památný strom, pod jehož korunou sedávali ministerský předseda Antonín Švehla a prezident Masaryk. Oba pánové se vzájemně často navštěvovali, jak píše Masaryk ve svých pamětech - někdy v Praze (míněno Pražský Hrad) a jindy v Hostivaři (míněn Švehlův statek).

"Masarykův"strom vpředu s hlídačem...

...který tentokrát o kousek vedle pro změnu hlídá hejno hus nebo kačen (já to takhle na dálku nerozliším)

Tak když už jsme zdařile zvládli všechny hostivařské statky, které se nám do dnešních dob zachovaly, můžeme se ponořit do nitra domkářské vsi. Z ulice K Horkám zabočíme do ulice Selské, která byla dříve, než byl vybudován obchvat,  zdejší hlavní průjezdní komunikací, což si dneska už ani neumíme představit. Ale moc si ji neužijeme, hned vlevo vystoupáme po chodníčku nahoru...

...do úzké bezejmenné spojovací uličky a z ní pak hned na prvním rohu ostře zabočíme doprava do ulice Mezi Potoky (i když nevím, že by tu byl ještě nějaký jiný potok kromě Botiče). Všímáme si, že charakter zástavby se nezměnil, ocitli jsme se ve spleti malebných uliček mezi domky drobných chalupníků.

Chtěli byste se ubytovat v romantickém pensionu?

Přicházíme na náves, které dominuje intaktně zachovaná patrová chalupa č. 6/79  

Ocitáme se uprostřed dnešní památkové zóny u okolí kostela na druhotně vzniklé návsi. Ve svahu všude kolem nás je spousta prostých domků a chalup, ke kterým se hodí i dnešní názvy ulic v této oblasti - Domkařská, Chalupnická, Selská, Mezi Potoky.

Na návsi nás určitě pohledově zaujme malebná skupina kostela, dřevěné zvonice a fary

Kostel Stětí sv. Jana Křtitele je sice v písemnostech zmiňován až v polovině 14. století, ale je mnohem starší, vznikl ještě jako románský o sto let dříve. Z románského období je i jeho současný půdorys (kromě předsíně a sakristie). Kostel ukrývá různá tajemství, která se daří odkrývat jen postupně.

Tak třeba roce 2007 byly objeveny v klenbě apsidy části nástěnných maleb z konce 13. století. A to ještě není všechno - už v roce 1984, když archeologové dohlíželi na úpravy kostela, tak byly na jeho jižní straně objeveny dvě pískovcové náhrobní desky. A to ne ledajaké, jsou totiž starší než vlastní kostel, takže ten tu mohl mít svého ještě staršího předchůdce, jehož základy by mohly být skryty někde pod podlahou. Orientační průzkum z roku 2008 tuto možnost, zatím, neprokázal.

Kostel s farou

Zmínka o první faře v Hostivaři je již z roku 1352. Farnost tu byla až do třicetileté války, obnovena v roce 1702, kdy byla umístěna ve svahu pod kostelem v domě čp.21/1, jehož původní barokní podoba je už dnes setřena.

Fara

Pohledovou dominantou hostivařské návsi je bezesporu zvonice, která patří k areálu kostela 

Je to jedna z nejstarších dochovaných zvonic v Čechách a pochází ze 16. století. Její staré zvony z let 1823 a 1853 byly zrekvírovány za první světové války a v roce 1957 je nahradily nové – zasvěcené sv. Václavu a Panně Marii. Zajímavostí je fakt, že celá zvonice měla namále, když ji v roce 1905 místní „Okrašlovací“ spolek chtěl zbourat, aby nehyzdila náves. Tehdejší místodržitelství mělo naštěstí dost rozumu a demolici zvonice nepovolilo.

Stoupáme nahoru po návsi, respektive v těchto místech širší Chalupnickou ulicí, dříve pokračování hlavní průjezdní silnice Hostivaří, což naznačuje i dlažba, která se dřívě dělávala na hlavních silnicích.




Klasicistní patrová venkovská usedlost  Chalupnické č.13/39 s fasádou z druhé poloviny 19. století připomíná zdejšího kaplana a spisovatele Václava Beneše Třebízského.

Náves v podvečerním zimním soumraku...

...se zachovanou venkovskou hospodou "Na Kačabce"s typickým hostinským sálem  (vlevo) a s letní zahradou ve dvoře, která vytvořila nádhernou dobovou kulisu pro natáčení filmu "Smrt černého krále" s radou Vacátkem

Dále pokračujeme  stále rovně po schůdkách nahoru, kde se asi po sto metrech nalevo dostaneme k místnímu hřbitovu. Před hřbitovem je pietní místo s pomníkem padlých v  obou světových válkách. Na čestném hřbitově je sedm hrobů, kde je mimo jiné pohřben i pilot stíhací perutě RAF plk. Mráz.   Nejstarší hřbitov se v Hostivaři původně nalézal přímo u kostela Stětí sv. Jana Křtitele. Zrušen byl, jako i mnoho dalších v roce 1784 dekretem Josefa II, který zakazoval pohřbívání uprostřed obydlených obcí. Nový hostivařský hřbitov na kopečku nad vsí byl založen v první polovině 19. století a byly sem přeneseny některé náhrobky ze starého hřbitova. Nový hřbitov se dělí na starou a novou část, v obou uvidíme secesní plastiky z přelomu 19. a 20. století. 

Vpravo od márnice z roku 1879 najdeme ve zdi nejstarší náhrobní desku na novém hřbitově z roku 1847, připomíná podučitele Matěje Houdka

Nejvýznamnější pohřbenou osobností na zdejším hřbitově je bezesporu místní rodák Antonín Švehla, ministerský předseda v době první republiky a blízký přítel T.G. Masaryka, který se v roce 1933 osobně zúčastnil jeho pohřbu. Hrob s monolitem navrhl tehdejší hradní architekt slovinského původu Josip Plečnik. Ve stejné řadě u zdi je hrob katolického básníka Františka Xavera Dvořáka se sochou "Obětování Panny Marie" od Františka Bílka. Naproti Švehlovu hrobu je v rodinné hrobce pochován spisovatel a literární kritik F.X.Šalda.

Hrob Antonína Švehly

Za hřbitovem zabočíme na louku, kde byla při stavbě obchvatu Staré Hostivaře a dalších inženýrských sítí objevena rozsáhlá archeologická lokalita osídlená v různých obdobích pravěku ( mj. zde byly nalezeny tři hroby se skrčenými kostrami z doby bronzové).

Archeologická lokalita, v pozadí na ostrohu bývalo hostivařské hradiště

Z louky se vrátíme zpět na náves, odkud pokračujeme Kubatovou ulicí, kde si vpravo všimneme domu č. 17/1437 (umělecké kovářství tu potkáme ještě jedno) 

Klesáme příkrou, úzkou a křivolakou Přibíkovou ulicí, jež v klikatici vytváří malé náměstíčko, kterému dominuje romantický klasicistní dům č. 6/136 s balkónkem...

...který ze zadní strany připomíná tvrz

Na rohu Kozinovy a  Přibíkovy narazíme na jednu z dalších zdejších perel - dům č. 3/420 z roku 1927 s mravoučnými reliéfy od Quido Rosenheima 

Dům byl sice dost nevhodně přestavěn (otázka je, kdo to dovolil v památkové zóně?), ale reliéfy naštěstí (většinou) zůstaly

Opravdu trefné!

Můžeme vystoupat po schodech k Toulcovu dvoru, který je rovněž součástí vesnické památkové zóny Stará Hostivař a o kterém  bude  kvůli jeho významu a rozsahu pojednáno v samostatném článku. Na protější straně Kozinovy ulice, kde je dnes areál "socialistických" škol, stávaly ty nejkrásnější hostivařské statky, které byly i s hostincem U Koruny vandalsky zbourány.  Raději zabočíme do Selské ulice, kde si hned na rohu všimneme dalšího uměleckého kovářství a zámečnictví - Beran v domě č. 1/ 22 s krásným vývěsním štítem.

Na protějším domě č. 2/35 si můžeme povšimnout krásného klasicistního mřížoví balkónu

Kousek pod návsí  bývala stará hostivařská škola č. 11/84. Historie škol v Hostivaři je vůbec zajímavá a souvisí s ozvojem obce. Nejstarší školu, ještě dřevěnou z roku 1702, bychom původně našli naproti. Sloužila až do roku 1839, kdy ji zbourali a hned v příštím roce už děti navštěvovaly zbrusu novou zděnou školu v klasicistní budově, před kterou stojíme. Původní klasicistní fasáda ale bohužel při pozdějších oblíbených "modernizacích" vzala za své. Budova sloužila škole až do roku 1895, kdy vznikla nová velká škola v historizujícím slohu na Trhanovském náměstí. Ale o tom až v samostaném článku Na Plískavě.

Škola je budova vpravo u zdi

Přejdeme přes náves do pitoreskní Domkářské uličky, která se tu větví na dvě ramena, my ale nepůjdeme tím pravým (viz.foto)...

 ...ale levým, které jde zprudka dolů k Botiči... 

...a je tvořené zčásti i schody

Na jejím konci dorazíme na prapodivné Kozinovo náměstí, jenž vlastně ani náměstím není, ale jen velmi úzkou uličkou na břehu Botiče, který vlastně tvoří většinu plochy náměstí:) 

Jeden z domů na "náměstí"

Možná jste si cestou ve starých uličkách všimli zajímavých svítidel. Ty zde byly osazeny v roce 2000 společně s celkovou rekonstrukcí vsi, aby vynikla její historická  hodnota. V té době byly i nezáživné běžné svítilny ze šedesátých let nahrazeny historizujícími replikami původních plynových lamp, které kdysi v Praze svítily na všech předměstích.

 

Dnes je v nich sice elektrický proud, ale tvar zůstal zachován. Tato svítidla můžete vidět na historických místech i na jiných předměstích Prahy - například na Náměstí Míru nebo v Letenských Sadech. Podle mého názoru se opravdu povedla, jen nevím proč mají tak dlouhou "nohu " - neodpovídá to původním plynovým lampám a navíc je to proti současnému trendu obecně snižovat výšku pouličních lamp, aby nesvítily lidem do oken a světlo se tolik nerozptylovalo.

Rozsvícené je uvidíte ve speciálním článku Stará Hostivař v noci

Pokračujeme úzkou pěšinkou mezi Botičem a zdmi hostivařských stavení

Odnož Domkářské ulice

 Celkový ráz vsi "za humny" vhodně dotváří sýpka z roku 1904

Po stezce podél Botiče se dostaneme zpátky k zastávce busu u Selského dvora. Komu z procházky vytrávilo může se tu občerstvit a potom dále pokračujeme Pražskou ulicí směrem k Hostivařskému náměstí. To bývalo kdysi, jak už jsme se dozvěděli, hlavní hostivařskou návsí s velkými statky, jež byly většinou za socialismu zlikvidovány. Zbytky původní zástavby (s prolukami) dnes můžeme vidět jen po levé straně Pražské ulice, nicméně i ta je zařazena do památkové zóny Stará Hostivař.

  Odbočíme kousek doleva Kozinovou uličkou a podíváme se ještě naposledy k Botiči za humna staré hlavní návsi

Kdybychom zabočili za lávkou doleva, mohli bychom si naši vycházku prodloužit o Meandry Botiče, ale o tom až někdy příště

Vrátíme se zpět a v rušné Pražské ulici se alespoň letmo podíváme na secesní výzdobu jednopatrového činžáčku městského typu č.13/6

Detail

Před chvílí jsme viděli neškodný Botič. Jak se dovede rozzuřit  a jaké škody napáchal právě na bývalé návsi v červnu 2013 se můžete podívat (vzadu bílý štít secesního činžáčku, jež jsme před okamžikem viděli)

Obchod s koberci v socialistickém paneláku na severní straně původní návsi v místech, kde kdysi stával statek, v němž se narodil A. Švehla

Interiér velkoobchodu a maloobchodu  s koberci a PVC

V Pražské ulici se se starou Hostivaří rozloučíme a máme to jen kousek na tramvaj