Praha zelené město

Praha zelené město
Praha je město plné přírody

pátek 14. března 2014

Libeňské židovské město

Dnes, kdy se domy co tu zbyly, dají spočítat na prstech jedné ruky, by už asi málokdo uvěřil, že židovské osídlení v Libni bývalo na území dnešní Prahy druhé nejvýznamnější, hned po Židovském Městě pražském. Centrum židovské čtvrti bývalo v Koželužské ulici, která vytvářela malé náměstíčko. Tady se dokonce nalézala synagoga, která byla podle pověsti založena kněžnou Libuší. Skutečnost však byla značně prozaičtější - synagoga byla založena až na konci 16. století na základě povolení tehdejšího majitele Libně. Vznik zdejšího židovského osídlení je doložen v roce 1561 a byl nejspíš výsledkem vypovězení židů z královských měst v Čechách. V Libni se tehdy židé setkali s příznivým přijetím vrchnosti. A tak už v 16. století žilo v Libni víc židů než křesťanů.  Když Marie Terezie vypověděla židy z Prahy, jejich počet v libeňském židovském městě dosáhl vrcholu - 766 obyvatel.

Kdysi hlavní náměstí židovské čtvrtě
Domy s průčelím na hlavní libeňskou třídu se směrem do židovského ghetta obracejí pavlačemi


Jak název Koželužská napovídá, typickou živností v ghettu bylo kožedělnictví. Odpovídající názvy měly také dnes již zbourané uličky Jirchářská a Kožní.



V 19. století a v období první republiky byly snahy o zbourání staré zástavby ghetta a její nahražení moderními činžovními domy, k tomu však až na drobné výjimky v tomto období ještě nedošlo. Za druhé světové války bylo židovské obyvatelstvo odvezeno do koncentračních táborů.  Samotná zástavba ghetta dostala největší ránu v padesátých a šedesátých letech 20. století, kdy byly bezdůvodně zničeny renesanční a barokní historické stavby, z nichž některé pocházely už ze 16. století.  V té době byl zasypán i starý židovský hřbitov v tzv. akci "Z". Hodně starých domů stále ještě zůstávalo zachováno v rámci Schönbergovy továrny na vydělávání koží, která byla zbourána až v době úplně nedávné. Na jejím místě vznikají novodobá uniformní kancelářská monstra. A tak můžeme na fotografii vidět, jak se na zbylé, schoulené a nešťastné staré domky bezohledně tlačí fádní administrativní budova.


Do dnešních dnů zůstal zachován jen dům v Koželužské č. 8/595, s hostincem dříve Adolfa Kohna a později U Horkých, známý z knížek Bohumila Hrabala, kde sám býval častým hostem...
 


... a především dům č. 12/589, což je jediný zachovaný příklad typického libeňského domu. Protože se židovské město a vlastně celá oblast dolní Libně u Rokytky nacházela u vody, největším problémem byly časté záplavy. Domy proto bývaly pavlačové, se zesílenými stěnami, kdy se schodištěm vstupovalo na pavlač, a bydlelo se až v prvním patře, které velká voda nezasáhla. V přízemí bývala jen skladiště a pomocné prostory.


Protože se stará synagoga v Koželužské ulici rovněž nacházela na nevýhodném záplavovém místě, bylo rozhodnuto postavit novou synagogu mimo hranice samotného ghetta v místech, kam už velká voda nezasahovala. Základní kámen byl položen v roce 1846, ale stavba se vlekla celých dvanáct let, takže k vysvěcení došlo až v roce 1858. Synagoga byla postavena v duchu tehdy módního romantického historismu - novorománsky s orientálními prvky. Fasáda měla kdysi mnohem bohatší štukovou výzdobu, ta se ale nedochovala.

Bohoslužby se tady konaly až do příchodu nacistů, potom byla synagoga uzavřena a přeměna na skladiště zkonfiskovaného židovského majetku. Po druhé světové válce synagoga dál fungovala jako skladiště, nejdřív ovoce a pak i kulis zdejšího Divadla pod Palmovkou - kulisákem tu býval i Bohumil Hrabal, který v synagoze potom v uvolnějších šedesátých letech pořádal se svými přáteli básníkem Egonem Bondym a malířem Vladimírem Boudníkem filosofické a literární debaty. 
Ke konci osmdesátých let došlo k rozsáhlé demolici zástavby této části Libně, a tak synagoga, původně skrytá v původní husté zástavbě, dnes osaměle a smutně ční na rohu u metra a jako by ani nevěděla, co tu vlastně dělá. Po převratu v roce 1989 byla synagoga sice vyklizena a i částečně opravena, ale k zamýšlenému multifunkčnímu využití, ať už kulturnímu, anebo častějšímu konání bohoslužeb zatím nedošlo.






5 komentářů:

  1. Tato část Libně je dnes vylámaná jako ústa staré ženy, jak by řekli indiáni.
    vypadá ajko po vybombardování a odklizení trosek a doplnění mezer tržičními přístřešky.
    Zcela nepochybně tuto oblast čeká nějaká souvislejší zástavba, která začne částečným zrušením autobusáku.
    Může se nám to nelíbit, ale teď je ta čtvrť prostě jenom depresivní náručí všeobjímající feťáky a ztroskotance.
    A takový krásný by to mohlo bejt místo...!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krásné už to nikdy nebude, krásné už to kdysi bylo.

      Vymazat
  2. a takový to bylo krásný místo pane,T. Kejř Libeň

    OdpovědětVymazat
  3. Bohužel Pleskot a Metrostav tuhle čtvrť totálně dodělal. Šíleně obludný velký stavby komerčního rázu a čistě kancelářské prostory, které vytalčují normální život z oblasti. Co nedokázali komunisti dodělal Pleskot se skvadrou na radnici.

    OdpovědětVymazat
  4. u synagogy jsem byla před pár lety, myslela jsem, že je přístupná....nebyla, jen byla rájem holubí populace...kam se člověk podíval samí holubi a naděláno. nejspíš se nezměnilo nic

    OdpovědětVymazat