Noc kostelů na Malé Straně

Kostel Panny Marie Pod Řetězem

Má velmi zajímavý název a neméně nezvykle i vypadá. Nedříve si vysvětlíme původ tohoto zvláštního pojmenování. Celý název kostela byl původně s archaickým dovětkem „konce mosta“. Jak dovětek napovídá, kostel, jež byl součástí opevněné komendy Johanitů (řádu maltézských rytířů), se nacházel na malostranském předmostí tehdejšího Juditina mostu. A protože se na mostě vybíralo mýto, získal kostel název „pod řetězem“. Kostel byl původně románský, trojlodní. Karel IV. se jej rozhodl v polovině 14. století přestavět goticky, takže byl starý románský kostel zbořen. Jenže záměr dopadl poněkud jinak, než byl zamýšlen. Podařilo se totiž dokončit pouze gotické kněžiště, v roce 1375 vstupní předsíň a v roce 1389 k ní přibyly dvě hranolovité věže. Vlastní kněžiště bylo v roce 1420 vypáleno a tak bylo zaklenuto renesančním stropem a zbarokizováno Carlo Luragem v letech 1640 – 1660. V roce 1836 novogotika přidala cimbuří. Takže dnes prostor vzbuzuje velmi prazvláštní dojem. Po vstupu vstoupíme přes gotický portikus do síně, po které následuje…….nádvoří! To je na místě bývalého románského kostela, takže je vlastně gotická stavba kostela (jen presbytář) mnohem menší než původní románský kostel. Zbytky románských arkád z bývalé jižní strany kostela můžeme vidět ve zdi napravo. Kostel byl v době vrcholné gotiky velmi významný, o čemž svědčí fakt, že zde byly vystaveny posmrtné ostatky Karla IV. i jeho syna Václava IV.

 

Kostel sv. Mikuláše

Jeden z nejvýznamnějších pražských kostelů je se svou barokní kopulí nepřehlédnutelnou dominantou Malé Strany. Říká se, že jde o nejkrásnější barokní stavbu v Praze a o jednu z nejcennějších barokních staveb severně od alp. Jestlipak uhádnete, co je vyšší? kopule nebo zvonice ?.......nebudu vás dlouho napínat, - jsou navlas stejně vysoké.

Kostel byl stavěn po etapách celými třemi generacemi jedné rodiny nejvýznamnějších barokních architektů v Praze. Otec Kryštof  Dietzenhofer (který prý neuměl ani číst a psát) v letech 1703 – 1711 postavil západní vstupní průčelí do kostela, předsíň s kruchtou a dvě první pole s kaplemi. Hlavní loď a kopuli s věží dostavěl jeho syn Kilián Ignác Dietzenhofer v letech 1737 - 1752 a zvonici už ve stylu rokoka jeho zeť Anselmo Lurago v letech 1751 - 1756. Po vstupu do kostela naší největší pozornost upoutá freska v kopuli od Františka Xavera Palka a určitě bychom neměli přehlédnout pašíjový závěsný cyklus od Karla Škréty. Ve věži bývala pozorovatelna komunistické tajné policie stb, zřízená kvůli pozorování návštěvníků velvyslanectví západních států v blízkosti. Dnes je zde malá expozice, kterou můžeme navštívit.

Kostel a klášter sv. Tomáše

Kostel má předlouhou historii a tak se objevoval v rámci přestaveb ve všech historických stylech. Původně byl postaven v románském slohu, přestavěn goticky, vypálen husity, přestavěn renesančně a nakonec jako vyvrcholení přestavěn Kiliánem Ignácem Dietzenhoferem ve slohu vrcholného baroka. Najdeme zde cenné umělecké památky – oltářní obraz od Petra Pavla Rubense, obrazy Josefa  Heintze a Karla Škréty. Nejzajímavější je ale kostelní krypta, ve které jsou pochovány nejvýznamnější umělci rudolfínské doby – architekt Ulrico Aostalli, rytec a grafik Aegidius Sadeler a sochař Adrian de Vries. Významný byl i přilehlý klášter augustiniánů s nejstarším a nejdéle vařícím pivovarem v Praze, který byl založen už v roce 1352 a vařil až do roku 1951. Tradice známého tmavého ležáku – Tomášského kozla začala v roce 1870. Tmavé pivo se stalo pro pivovar U sv. Tomáše tak charakteristické, že sem bylo dováženo i po zrušení pivovaru. 

Chrámová loď

Křížová chodba

Krásně zachované gotické žebroví

Krypta pod křížovou chodbou

Kostel sv. Josefa

Zajímavá a pro Prahu netypická barokní stavba oválného centrálního půdorysu s propracovanými detaily na velmi malé parcele z let 1686 - 1692 od architekta Abrahama de Parigi.