Ořechovka

Ořechovka je učebnicí moderní architektury 20. a 30. let

Na území dnešní vilové čtvrti Ořechovka se původně rozkládala nádherná barokní zahrada šlechtice Jana Kryštofa Bořka se zámečkem. Zahrada byla vyřešena ve stylu francouzských parků se stříhanou vegetací a sochařskou výzdobou. Bořkův letohrádek  i se zahradou zanikl v roce 1742 při dělostřeleckém souboji mezi francouzským vojskem okupujícím Prahu a německou armádou v rámci tzv.války o dědictví rakouské. Poté území bývalé zahrady sloužilo jako dělostřelecké sklady a dělostřelecké laboratoře (to dokládá řada názvů zdejších ulic (Dělostřelecká, Zbrojnická, U Laboratoře…)

Vznik Československé republiky roku 1918 přinesl prostoru někdejší Bořkovy zahrady zásadní změnu – výstavbu rozlehlé vilové čtvrti. K potřebám hlavního města nového státu patřilo zajištění bydlení úředníků nových ministerstev i vybudování rezidencí pro zastupitelství. Název kolonie - Ořechovka vznikl z původního označení Bořekovka, připomínající Bořkovu zahradu.

Když  v roce 1919 Ministerstvo veřejných prací vypsalo veřejnou soutěž na stavbu rodinných domků Stavebního družstva státních a jiných veřejných zaměstnanců, ještě na základě platného zákona o malých bytech z roku 1911, bylo území mezi buštěhradskou drahou a střešovickou silnicí předurčeno pro zahradní město „howardovského“ typu. Domy v této nové lokalitě, jejíž ulice se co nejvíce snaží sledovat terén, měly podle záměru obsahovat cca 15% jednopokojových a stejný počet čtyřpokojových bytů, zatímco převažovat měly byty dvoupokojové a třípokojové – po 35%.

Soutěže se zúčastnila řada známějších i tehdy zatím méně známých českých architektů, mezi nimi Jindřich Freiwald, Bohumil Hübschmann, František Vahala, Eduard Hnilička a Ladislav Machoň. Jednou ze soutěžních podmínek byla ucelenost, jasná prostorová vymezenost jednotlivých bytových jednotek, včetně příslušnosti dvorku a části zahrady ke každému z bytů. Střídáním typu domků – řadových a izolovaných se mělo předejít jednotvárnosti zástavby. Vítězný návrh architektů Jaroslava Vondráka a Jana Šenkýře ze soutěže se stal podkladem pro definitivní urbanistické řešení této vilové oblasti.  

Letecký pohled na Ořechovku

 Jednotlivé ucelené části zástavby byly přitom většinou projektovány a prováděny podle upravených typů těch architektů, kteří se v soutěži umístili na předních místech. Tímto způsobem se celkem úspěšně předešlo uniformitě. Větší část řadových domů v ulicích Klidné a Dělostřelecké projektoval Jindřich Freiwald, řadu domů v Západní a Lomené ulici Jaroslav Vondrák, který se zde projevil jako modernista se vztahem k takzvaným kotážovým domům – vilám anglických zahradních měst, které představovaly jednu z linií pražského urbanismu 20. let, v ulici Pod Vyhlídkou Eduard Hnilička, Na Klínku a Pod Ořechovkou Bohumil Hübschmann, v Dělostřelecké a Zbrojnické František Vahala a další. Je pozoruhodné, že tato první vlna výstavby (1920 - 1922) situačně téměř dokonale souhlasí s půdorysem Vondrákova a Šenkýřova řešení ze soutěže.

Původní zastavovací plán Ořechovky

 

Kolem původní Ořechovky, rozrůstající se v průběhu dvacátých let o další ulice vznikaly opět vily, tentokrát však většinou podle individuálních návrhů. V témže období byly postaveny také rezidenční vily v ulici Pod Hradbami. Ve třicátých letech se pokračovalo se stavbou vil dále na západ, k Veleslavínu. V době první republiky se Ořechovka stala jednou z nejlepších adres pro bydlení v Praze. Proto se stala i první čtvrtí v Praze, kam byl už v roce 1936 zaveden tehdy nejmodernější dopravní prostředek - trolejbus.

 

 (zdroj:http://www.zlin.estranky.cz/clanky/novy-zlin/prognoza-rozvoje-dopravniho-podniku-mesta-g_.html,Troleybus Praga při jízdě z Ořechovky (am. foto A. Matyáš, Praha))

O Střešovicích se říká, že je to čtvrť výtvarníků, přesto na své vycházce budeme překvapeni, kolik zde žilo malířů  i sochařů, jejichž jména jsou známá a slavná. Jenže situace je zde podobná, jako v ostatních částech Prahy – nevzniklo žádné „střešovické“ umění, i když nelze zatajit, že leckterý malíř, například Vincenc Beneš nebo Karel Holan (ve Střešovičkách), našli zajímavé motivy i v Břevnově, i ve Střešovicích. Ořechovka však byla pro většinu umělců jen příjemným, tichým a poměrně klidným bydlištěm, podobně jako pro jiné třeba Spořilov.

Na úvod nabízím situační plánek vycházky spojující všechny významné stavby na Ořechovce  (cca 4 hodiny, samozřejmě možno i zkrátit):

Vycházku začínáme přímo na náměstí před ústřední budovou na hlavním náměstí

 „Hlavní“ náměstí (Macharovo)

Vilová čtvrť Ořechovka (původně Vořechovka) byla urbanisticky jednotně řešena (1919 – 1929) a proto se pochopitelně už od počátku počítalo s ústředním náměstím.  Vzniklo jižně od takzvané ústřední budovy, která se stala obchodním a společenským střediskem vilové kolonie. Prostor náměstí byl stavebně uzavřen do roku 1926. Název „Hlavní náměstí“ byl však jen názvem neoficiálním. Podle původního projektu se počítalo s tím, že na náměstí před ústřední budovou bude postavena škola. Později se však ukázalo, že dětem z Ořechovky bude dostačovat dvoupatrová budova školy v nedalekých starých Střešovicích. Vilové městečko, oddělené nezastavěným územím od ostatní střešovické zástavby přitom potřebovalo ústřední prostor. Návrh na definitivní vyřešení prostoru, který počítal s trvalým zachováním funkce náměstí, vypracoval architekt Alois Dryák a byl realizován v roce 1927. Do parkové úpravy byly citlivě zasazeny tenisové kurty, dětské hřiště i sáňkařské dráhy a v horní části náměstí pomník padlým ze Střešovic v době první světové války.  Prostranství dostalo oficiální název – náměstí Na Ořechovce – v roce 1930, v 60. letech došlo ke změně na Macharovo náměstí podle básníka Josefa Svatopluka Machara, který žil dlouhá léta ve vile v blízké Cukrovarnické ulici.

Ústřední budova

Na Ořechovce 30b, Střešovice 250

Ústřední budova, neboli budova „spolková a konzumní“, projektovaná Jaroslavem Vondrákem v roce 1921 a stavěná souběžně s obytnými domky, se stala obchodním i společenským střediskem kolonie. Jak si můžeme všimnout, architekt Vondrák se při tvorbě jejího hlavního průčelí do Macharova náměstí pohyboval na rozhraní jehlancových a kubistických forem.

Ústřední budova po dostavbě ve dvacátých letech

 (zdroj http://agentura-v.cz/praha/historicke_fotky/12_stresovice/fotografie.htm)

 

Umístění zde našla řada obchodů, tržnice, biograf, restaurace, kavárna s vinárnou i ordinace lékařů. V roce 1927 byl společenský význam této budovy ještě zvýšen rozšířením o nový divadelní a taneční sál. Rovněž zde byla knihovna, pošta a spolková místnost. Jedná se o jakousi první formu v dnešním pojetí „občanské vybavenosti“ - tedy jádro tohoto obytného souboru.

  

 

Pokračujeme průchodem kolem biografu, jednoho z mála tradičních předválečných kin, které dodnes nezastavilo svůj provoz. V předměstských  čtvrtích Prahy dnes kromě kina Ořechovka nalezneme funkční pouze kina Aero na Žižkově a Oko v Holešovicích, i když Ořechovka je dnes vedená jako divadlo, které občas promítá.

 Dostáváme se do samého jádra původní „Vořechovky“  stavěné už od roku 1919 ve stylu anglických zahradních měst takzvaných cottage, to jest procházíme ulicí Spojenou,...

Domy ve Spojené ulici

...dále pokračujeme doleva Dělostřeleckou a doprava Klidnou ulicí

 

Křižovatka obou ulic zde vytváří trojúhelníkové náměstíčko, které je jádrem malé čtvrti typizovaných domů , postavených ve stylu rondokubismu.  Tento styl je k vidění jedině v českých zemích. Jedná se vlastně o českou variaci na mezinárodní sloh art deco. Je zajímavé, že vlastní art deco se vyskytuje v českém vnitrozemí velmi zřídka (právě díky náhradě rondokubismem). Art deco se naopak silně uplatňuje v bývalých Sudetech, kde mu převažující německé obyvatelstvo po celá 20. i 30. léta dávalo jednoznačně přednost přede funkcionalismem, který nikdy nepřijalo za svůj a v pohraničí se uplatňovalo pouze u staveb českých.  

Po vzniku nové republiky byly  v oblastech s převahou českého osídlení hrana, špice a šeď v architektuře prohlášeny za znaky poraženého germánství, naopak oblost a barevnost byly přiřčeny vítěznému slovanství. Skončil jehlancový kubismus, nastoupil barevný „národní sloh“, zvaný rovněž rondokubismus, obloučkový kubismus, české art deco či sloh Legiobanky, dle nejvýznamnější stavby postavené v tomto slohu. Až se může jevit, že tento sloh má více názvů než realizovaných staveb.

Domy ve stylu rondokubismu

Na konci Klidné ulice jdeme doleva ulicemi Pod Ořechovkou a  Pod Vyhlídkou do ulice Lomené.

Domy podle projektu Jaroslava Vondráka a Jana Šenkýře z let 1920 – 1922 napodobují tvarosloví anglických cottages ze zahradních měst Bedford Park, Hampstead a Letchford, s jejich typickými trojúhelníkovými štíty, úzkými obdélnými okny, vysokými komíny a hrázděnou vazbou zdiva.

Řadové rodinné domy v Lomené ulici

Zabočíme vpravo ulicí Na Ořechovce, hlavní tepny čtvrtě kde potkáme  krásné domy s dekorem Art deco ve tvaru vinných hroznů...

...a romantickou vilu z kalifornského útesu... 

.....a pokračujeme kolem zeleného pásu obepínající severozápadní část Ořechovky, kde uvidíme mezi stromy prosvítat reprezentativní  neobarokní vilu....

  ..... načež zabočíme vlevo do ulice Cukrovarnické, která zde není tak významnou tepnou jako ve východní části čtvrtě.

Ještě než dorazíme k vile sochaře Břetislava Bendy všimneme si zajímavé funkcionalistické vily 53/777 se symbolem harfy.

Dům Břetislava Bendy

Cukrovarnická 51, Střešovice 778

V domě žil a tvořil Břetislav Benda (1897 – 1983), který patří mezi významné české sochaře 20. století. Byl žákem Josefa Václava Myslbeka a Jana Štursy a  členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Umělecký projev Břetislava Bendy nejvíce vystihují jeho vlastní slova: „Neznám motiv vzácnější, než je lidské tělo, a především ženské". Věnoval se především modelování bronzových a mramorových soch  ženského těla.

 

Dům Josefa Svatopluka Machara

Cukrovarnická 41, Střešovice 650

Josef Svatopluk Machar (1864 -1942), který žil v tomto domě od roku 1929, byl známý básník, prozaik, publicista a satirik

 

Zabočíme vlevo do ulice Pod Vyhlídkou, kterou projdeme do ulice Na Dračkách.

Podél souběžných ulic Střešovické, Cukrovarnické, Na Ořechovce i Na Dračkách probíhala ve 20. i 30. letech výstavba téměř výhradně rodinných domů.

Vila s ateliérem Václava Špály

Na Dračkách 5, Střešovice 755

Projekt střešovické vily objednal u svého kolegy ze Spolku výtvarných umělců Mánes, architekta Otakara Novotného, malíř, grafik a ilustrátor Václav Špála (1885 – 1946).

Václav Špála byl malířem hluboce lidové inspirace, jeho umění pramenilo z dokonale zažitých impulsů lidového prostředí a tvorby. Špálovo dílo vycházelo z fauvismu, později byl ovlivněn kubismem, od kterého se odklonil po roce 1923, kdy se začal věnovat hlavně krajinomalbě. Toto období jeho tvorby se nazývá zelené. Vrcholem Špálova malování přírody je ale modré období, kdy tuto barvu používal v mnoha odstínech. Dům Václava Špály spojoval obytnou a pracovní funkci - nacházel se tady jak byt pro pětičlennou rodinu tak malířský ateliér. Po smrti Václva Špály zdědila dům manželka jana, dcera Eva a synové Jiří a Jan.

Architekt Otakar Novotný, který se zaměřoval na  cihelnou architekturu holandského typu z režného zdiva - která je, jak ještě uvidíme, na Ořechovce početně značně zastoupená - navrhl to zajímavou stavbu realizovanou v letech 1931 – 1932.

 

Vila Alfréda Justitze

Na Dračkách 7, Střešovice 755

Sousední vila pro Alfréda Justitze, rovněž v režném provedení, ale už s nepůvodními okny je dílem Františka Antonína Libry z roku 1931.

Alfréd Justitz (1879 - 1934) byl představitelem zakladatelské generace českého moderního malířství, významný grafik a  ilustrátor. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a vystavoval se skupinou Tvrdošíjných. Jeho plakátovou tvorbu najdeme v mnoha galeriích. Jako významný kynolog byl nadšeným propagátorem plemene boxerů.

 

Procházíme kolem dalších vil v ulici Na Dračkách s hodnotnou vilovou zástavbou.

Elegantní dvojdům č. 8,10/772,773 v puristickém stylu a s málo členěnou fasádou projektoval roku 1934 architekt Antonín Mendl.

Rovněž rozměrnější vila z roku 1933 postavená podle plánů architekta Aloise  Mikuškovice č.12/774 má poněkud strohý, ale elegantní výraz. 

 

 Protneme bulvár V Průhledu, který zde tvoří podobný zelený rámec Ořechovce jako Slunná na východní straně a v pokračování ulice Na Dračkách č. 25/847 si povšimneme domu ve kterém žil a tvořil malíř, grafik, ilustrátor a prozaik Václav Fiala (1896 – 1980). Jedná se o rodinný dům krychlového tvaru, s představeným schodištěm u vstupu na severní straně, která není příliš členěná otvory. Dům projektoval roku 1934 architekt Pavel Simonov.

Z ulice na Dračkách zatočíme ulicí Na Průseku zpět do Střešovické.

Funkcionalistický rodinný dům č. 64/858 navrhl roku 1936 architekt Karel Stráník. Jedná se o rozsáhlou budovu,  jejíž funkcionalistické jižní, uliční průčelí má rozehraný obrys, část zastřešení je sklonitá a má stupňovitý štít.

Architekt Jan Gillar vystavěl ve stejném roce vilu č. 56/854 s krytým nástupem a s neobvyklou valbovou střechou.

V sousedním domě č. 54/853 měl byt i ateliér český malíř Miloslav Holý. 

Funkcionalistický rodinný dům č. 44/746 navrhl v roce 1932 architekt Otakar Chodounský.


Ulicí Západní se stočíme zpět dolů do ulice Lomené. Na nároží vpravo s ulicí Cukrovarnickou, která zde již tvoří široký bulvár, se nachází art deco dvojvila

a vlevo:

Dům Vincence Beneše

Cukrovarnická 24, Střešovice 492

V domě žil a tvořil malíř Vincenc Beneš (1883-1979) . Beneš byl členem České akademie věd a umění, Spolku výtvarných umělců Mánes, Skupiny výtvarných umělců a Osmy. Nejdříve byla jeho tvorba ovlivněna kubismem a fauvismem, v dalším období se zaměřil na realistické olejomalby ovlivněné neoklasicismem. Dům byl postaven podle projektu architekta Pavla Janáka v na Ořechovce oblíbeném "holandském stylu" s režným zdivem na fasádách v roce 1923.

V pokračování Lomené:

Dvojvila Emila Filly a Františka Krejčího

Lomená 10,12, Střešovice 493,494

Pro kubistického malíře, grafika a sochaře Emila Fillu a psychologa Františka Krejčího byla opět podle návrhu Pavla Janáka postavena v letech 1923 -1924 dvojvila ve stejném stylu jako vila Vincence Beneše.

Emil Filla (1882 - 1953) působil v pestré paletě povolání – byl však především malíř a grafik. Je však znám i jako sochař, redaktor, teoretik, diplomat,  organizátor  a sběratel. Utvářel směřování našeho kulturního dění už krátce před 1.světovou válkou a zejména v době první republiky.

František Krejčí (1858 - 1934) byl psycholog a jeden z mála českých pozitivistických filosofů. Pokládá se za zakladatele moderní české psychologie. 

Vrátíme se k  ulici Na Ořechovce po které zabočíme doprava.

Kafkova vila

Na Ořechovce 41, Střešovice 484

Rovněž podle návrhu architekta Pavla Janáka byla postavena vila sochaře Bohumila Kafky (1878 – 1942) .

Kafkova  díla jsou klenotem českého secesně symbolistního sochařství. Kafka, obeznámen se secesí, přijímal podněty symbolismu, naturalismu i impresionismu a vytvořil několik uměleckých děl, v nichž se originálním způsobem setkávají výtvarné směry přelomu 19. a 20. století. Historici umění však především vyzdvihují jeho sochy se zcela osobitou symbolistní inspirací. Z významných realizací jmenujme alespoň největší jezdeckou sochu na světě - pomník Jana Žižky pro Národní památník na Vítkově. Společně se svým učitelem Stanislavem Suchardou pracoval na pomníku Františka Palackého na stejnojmenném náměstí. Jestliže tedy vilu sochaře Bohumila Kafky projektoval architekt Pavel Janák, jednalo se o vzájemnou poctu. Manželství Kafkových zůstalo bez dědiců. Vdova po umělci proto odkázala vilu své pečovatelce, jejíž rodina jí vlastní od roku 1965 až do dnešních dnů…

Vila patří do souboru Janákových staveb (vily Vincence Beneše, Emila Filly a Františka Krejčího a Bohumila Kafky) realizovaných na Ořechovce v letech 1923 - 1924 pro Stavební družstvo výtvarných umělců a spisovatelů. Architekt se zde nechal inspirovat střízlivou holandskou architekturou z režných červených cihel. Nad původními vstupními dveřmi si povšimneme kamenné busty. Po pravé straně se nachází sochařský ateliér,  jeho strop je využit jako střešní terasa.

Pohled přes zahradu Kafkovy vily na vilu Emila Filly

Španielova vila

Na Ořechovce 35, Střešovice 487

Sochař Otakar Španiel si vystavěl krásnou vilu ve stylu art deco podle plánů architekta Ladislava Machoně na nároží ulice Na Ořechovce a hlavního náměstí.

 

Art deco pod expresionismem

Otakar Španiel (1881- 1955) byl významný sochař, medailér a řezbář. Jeho práce vycházela ze secese. Nejdříve kromě tradičních aktů byly jeho častým tématem sportovci. V jeho práci dominuje reliéfní tvorba světové úrovně. Zabýval se tvorbou medailí, portrétů, plaket a mincí. Mezi nejvíce ceněné a nejkrásnější mince světa patří jeho jednokorunová mince z roku 1921.

Na náměstí zabočíme vzhůru Západní ulicí a hned sousední vila je:

Vlastní vila Jaroslava Vondráka
Západní 21, Střešovice 488

Stavebníkem i architektem vily z let 1923 - 1924 s dostavbou z roku 1930 je Jaroslav Vondrák (1881 - 1937), který patří ke slavné generaci českých architektů, narozených okolo roku 1880 společně s Pavlem Janákem,  Josef Gočárem a Josefem Chocholem. Jaroslav Vondrák sice nedosáhl slávy svých úspěšnějších kolegů, ale přesto má v české architektuře a hlavně urbanismu své místo. Vždy to byl právě Jaroslav Vondrák a Jan Šenkýř, kteří zvítězili v soutěži na Ořechovku(!), i když se soutěže zúčastnili v té době i mnohem známější architekti.

Proto úplně logicky a zaslouženě nalezneme Vondrákovu vlastní vilu právě uprostřed hlavního náměstí na jeho západní straně. Svoji vilu navrhl jako solitér ve stylu expresivní moderny. Vstupní halu potom v roce 1930 nechal už ve funkcionalistickém pojetí zastřešit, zároveň tím však umocnil expresionistické vyznění celé vily s momenty překvapení pro pozorovatele.

 

Expresionismus nad art deco

Pokračujeme napříč  jižní částí náměstí, kde byl v parčíku v roce 1928 postaven pomník střešovickým padlým z první světové války provedený sochařem Josefem Fraňkem za vedení jeho učitele profesora Bohumila Kafky a za architektonické spolupráce Aloise Dryáka (návrh podstavce). 

Náměstí opustíme vzhůru východní ulicí a doprava Špálovou ulicí okolo parčíku přímo na roh Střešovické ulice s ulicí Na Hubálce.

Ve Střešovické ulici č.15/566 vznikla v roce 1926 jedna z vil podle projektu architekta Josefa Kalouse s  charakteristickými asymetrickými štíty, pro jeho styl typickými.

Pokračujeme dolů po Střešovické ulici na roh ulice U Laboratoře

 

Hübschmannova vlastní vila

U Laboratoře 4, Střešovice 565

Stavebníkem a architektem vily postavené v letech 1926 – 1927 byl Bohumil Hübschmann. Dům je do dnešních dnů v majetku členů Hübschmannovy rodiny.

Architekt Bohumil Hübschmann vycházel ve své práci z  tvorby vídeňského architekta Otty Wagnera. Zdařile se zhostil řešení urbanistických projektů v Praze, nejvíce vyniká jeho úprava Emauz. „Wagnerovský“ přístup k architektuře najdeme také v jeho vlastní vile.  Dům situovaný na pohledově exponovaném místě nároží Střešovické ulice má kromě ploché, ve svém okolí bezprecedentní střechy také posuvná, „anglická“ okna. Průčelí jsou strohá, bezozdobná, střechy vybíhají do výrazných říms. Tvrdost a nepřístupnost exteriéru  částečně odlehčuje prosklená zimní zahrada a altánek. V podkroví se nalézal Hübschmannův ateliér.

Klesáme ulicí U Laboratoře, kde nároží s Cukrovarnickou dominují budovy Výzkumného ústavu cukrovarnického ve stylu art deco z roku 1920.

Zabočíme doprava až na široký bulvár Slunné, kterou půjdeme směrem dolů, na další křižovatce zabočíme do ulice Na Ořechovce.

Na rohu s ulicí Pevnostní se podíváme na vilu architekta Jaroslava Fröhlicha č.1/581 z roku 1927 inklinující k purismu, provedenou ve stylu kotěrovské moderny s cihelnými dezény.

Zabočíme do ulice Pod Hradbami.

Traubova vila

Pod Hradbami 17, Střešovice 658

V Praze nenajdeme mnoho budov, které by projektovali zahraniční architekti. Jedna z významných staveb tohoto druhu je rovněž v oblasti Střešovic. Traubova vila projektovaná pro rodinu koželužského podnikatele téhož jména je významným dílem německého architekta Bruno Paula z let 1928 – 1929. Její noblesní architektura není zvenčí funkcionalistická ani loosovsky puristická, spíše ji lze považovat za velmi kultivovaný projev moderního klasicismu. Dvojpodlažní objekt má průčelí obložené pískovcem, odborníci odhalí souvislost mezi touto vilou a architektovým jiným dílem – výškovým domem Kathrainer Hochhaus v Berlíně na Potsdamerstrasse. Ve směru do ulice působí vila poněkud studeným, ale důstojným a reprezentativním  dojmem, Do zahrady  se však obrací nižším, značně přívětivějším průčelím. Rodina Traubových si vily moc neužila, dvakrát ji musela opustit – před válkou a – tentokrát již natrvalo - po únoru  1948. Vila poté byla využívána pro různé ambasády. Při nedávné rekonstrukci byla tato vila citlivě rehabilitována včetně interiérů. Dnes dům slouží jako velvyslanectví Maďarska.

 

V ulici Pod Hradbami si povšimneme i bohatě zdobené neobarokní vily č.15/659... 

 

...dále rodinného konstruktivistického domu č.13/660 z let 1927 -  1928 podle projektu Ladislava Machoně.

Ořechovku jako rezidenční čtvrť významných osobností podtrhuje i vila v Dělostřelecké ulici č.1/654, která je známá jako bydliště bývalého československého i českého prezidenta Václava Havla s chotí.

Projdeme úzkou spojovací uličkou do Buštěhradské ulice, kde  vznikla v období 1926 – 1928 řada zajímavých rodinných domů č. 17-25/952-956, které byly vystavěny podle puristických projektů architektů Miloše Vaněčka a Bohumila Švarce, s pěti půlválcovými rizality schodišť na severní straně, jejichž rytmické opakování působí značně expresivně.

  

Zabočíme vzhůru do Slunné ulice, jež vlastně tvoří svým zeleným pásem východní „okružní bulvár“ kolem Ořechovky, podobně jako ulice V Průhledu obdobný bulvár západní.

Bývalá „Klausova“ prezidentská vila

Slunná 15, Střešovice 555

Vila patří Armádě České republiky a používá ji k reprezentačním účelům. Krátce po svém zvolení prezidentem se do vily přestěhoval Václav Klaus s chotí. Ministerstvo obrany ji nechalo pro prezidenta coby vrchního velitele ozbrojených sil rekonstruovat za 28 milionů korun. V lednu 2004 se však ukázalo, že armádní vila nebyla tím správným řešením. Patřila totiž rodině známého a zámožného pražského lahůdkáře Lipperta, který byl pro svou německou národnost odsunut do Německa 16. května 1946. Sudetští Němci se ihned nechali slyšet, že „případ prezidentské vily je jen vrcholkem ledovce“. Prezidenta tak Armáda dostala do nepříjemné situace. Proto se pro prezidentský pár hledalo opět nové sídlo. V létě 2005 se manželé Klausovi definitivně přestěhovali do empírové vily v Lumbeho zahradě na okraji Pražského hradu, která nyní slouží jako bydliště i prezidentu Zemanovi.

Pokračujeme Dělostřeleckou ulicí, kde roce 1927 projektoval architekt Josef Kalous vilu č.17/553 inklinující k purismu, se čtyřmi převýšenými cihelnými pylony na terase.

 

Naproti vidíme pro srovnání neoklasicistní vilu s novobarokními prvky:

Dům E.E.Kische

U Laboratoře 22, Střešovice 538

 V tomto domě byl poslední pražský pobyt německy píšícího novináře Egona Erwina Kische (1885 - 1948). Zakotvil zde po cestách světem, které zahájil v roce 1925 pobytem v Sovětském svazu posléze navštívil Afriku, USA, Čínu, Austrálii.... , odevšad psal poutavé reportáže. Byl známý pod přezdívkou: „ Zuřivý reportér“, protože vše chtěl vidět, u všeho být, všechno si vyzkoušet, například se vypravil do Mekky v převlečení za Araba. Mimo reportáží z cest jako „Přístání v Austrálii“, „Caři, popi, bolševici“, „Americký ráj“ a „Tajná Čína“. napsal mnoho knih inspirovaných Prahou, z nichž jmenujme: „Z pražských uliček a nocí“, „Pražská dobrodružství“, „Pražský pitaval“, „Tržiště senzací“. I když byl vnitřním přesvědčením komunista, vždy se držel zásady reportérské objektivity.

Zabočíme vzhůru do ulice U Laboratoře:

Ve stejné době jako vlastní dům Bohumila Hübschmanna, který jsme shlédli na horním konci této ulice, tedy v letech 1926 - 1927 zde vznikla i vlastní vila architekta Jaroslava Rösslera č. 18/552, s režným zdivem a omítkou barvy terakota.

 Z této ulice se vracíme  zpět po ulici Na Ořechovce na hlavní náměstí, do ústředního domu, kde si můžeme v některé z restaurací dát oběd nebo večeři, případně posedět na zahrádce. 

 Ať už si vyberete jakoukoliv restauraci, za zhlédnutí určitě stojí původně zachovaný sál ve stylu art deco v restauraci, která se stylově jmenuje " Na Ořechovce"