Praha neznámá: Císařský Mlýn

Mám rád tohle tajuplné, magické místo. I když bylo nedávno celé přestavěno, přesto připomíná pobyt podivínského císaře Rudolfa II., který sem často utíkal před svými vladařskými povinnostmi a často osaměle bloumal po celém prostoru mlýna. Areál středověkého mlýna ze 14.století se pokoušel získat do svého vlastnictvím už jeho otec Maxmilián II., ale podařilo se to až Rudolfovi v roce 1584, kdy pro něj mlýn zakoupili čeští stavové a poté darovali císaři jako poděkování za to, že přesídlil se svým dvorem do Prahy. Rudolf II. jej nechal přestavět a upravit v manýristickém duchu - vzniknul tak unikátní mystický soubor staveb i zahradní a vodní architektury, jejichž účel se dodnes nepodařilo rozklíčovat. Nezvykle byl v úpatí svahu umístěn bazén obklopený skálami, na hladině plul altánek s fontánkou. Vše bylo propojeno manýristickou kolonádou s výhledem na Vltavu. U mlýna byla zřízena slavná brusírna darhokamů Dionysia Miseroniho a jeho synů. Atmosféru dílny žánrově mistrně zachytil Karel Škréta, na jehož obraz se můžeme podívat v Národní galerii.

(pro lepší rozlišení fotky rozklikněte)

Mlýn ztratil svůj význam výstavbou podbabského plavebního kanálu, kdy říční rameno, které pohánělo vodní mlýn, bylo odříznuto, a vznikla z něj okrasná parková vodní plocha s názvem Malá Říčka. Na začátku 19.století byly budovy mlýna přestavěny klasicistně a objekt začal být využíván pro průmyslovou výrobu, která byla vázána na dostatek vody - nejdřív tam byla valchárna, potom barvírna kartounů a nakonec papírna. Ta se během let proměnila v podivný slepenec provizorních budov nevalné kvality, v sedmdesátých letech 20. století pak objekt dosluhoval jako provizorní obydlí nejnižší cenové skupiny. Počítalo se s jeho rekonstrukcí, v jejímž rámci byly zbořeny pozdější dostavby a zbytek dále chátral, až zůstala jen torza v podobě manýristické brány a grotta.

Na začátku 21. století byl mlýn nově zrekonstruován a dostavěn jako obytný areál s replikou manýristické kolonády, nad níž byl nově vystavěn dům v hmotě pozdějšího klasicistního objektu. V hodnocení rekonstrukce panují rozpory. Dokonce ani památkáři se nedokázali shodnout, zda proběhla citlivě či nikoliv. Největší výtky směrem ke stavebníkovi byly v tom, že neumožnil provést včasný archeologický průzkum, na území s očekávanými cennými nálezy ze středověku a z doby provozu brusírny drahých kamenů. Jako klad se vyzdvihuje, že osamělé fragmenty původní stavby, které byly ve velice špatném stavu, byly zachovány a citlivě zakomponovány do nového obytného souboru. Dříve zchátralý areál dnes skvěle naplňuje funkci bydlení pro lidi, kteří mají vztah k historii a oceňují i přírodu blízké královské obory. Jak se záměr povedl, ponechávám na laskavé úvaze každého čtenáře.

Kamenná arkádová chodba s 22 oblouky a ochozem, jejíž repliku můžete vidět vpravo v přízemí dnešní hlavní budovy, spojovala grottu a mlýn a sloužila jako výstavní galerie uměleckých předmětů

Až později v roce 1606 byla přistavěna manýristická brána původně označená Rudolfovým monogramem R v kruhu, stejně jako ve Španělském sále na Pražském hradě. R uvidíme i nad grottou. Bránu navrhoval snad Giovanni Maria Filippi.

Patník před branou

Zachovaný a obnovený manýristický altánek...

...pod ním dodatečně vystavěná branka v ohradní zdi z roku 1921

Tu nejvíce záhadnou stavbu z celého původního Císařského mlýna jsem nechal na závěr. Je to grotta (umělá jeskyně), kterou vyhloubili ve stráni nad mlýnem. Když vstoupíme dovnitř, do prostoru s klenutými kamennými kvádry nahoře s otvorem propouštějícím světlo, přímo cítíme sálat mystickou energii tohoto prazvláštního místa. O čem přemítal osamělý podivínský císař na tomto místě připomínajícím hrobku? Za jakým účelem si grottu nechal postavit? Uprostřed umělé jeskyně prý bývala vodní nádrž s fontánou. Toho využil později v 18. století podnikavý mlynář, který na základě mylného tvrzení tehdejší doby, že šlo o lázeň krále Matyáše, nechal grottu vybavit deseti vanami pro výletníky do Stromovky a značně tím navýšil svoje příjmy.