Staré Stodůlky

Když se dnes řekně Stodůlky, každý si představí jedno z nejrozsáhlejších sídlišťv Praze - Jihozápadní Město. Je pravdou, že sídliště zabírá většinu katastru Stodůlek, ale přesto na rozdíl od Jižního města mělo tohle sídliště štěstí, že historická jádra vsí nebyla zbourána a zůstala tak zachována jako oázy klidu a zeleně uprostřed mohutných panelových bloků. Paneláky však na Staré Stodůlky těsně dorážejí a některé pronikly až na starou náves. Je to veliká škoda, protože ještě v 50.letech se Stodůlky řadily mezi památkově nejcennější vesnice v okolí Prahy. Staré Stodůlky, i když dnes působí značně narušeně, se staly v roce 1995 jednou ze dvou vesnických památkových rezervací v celé Praze. Určitě zaslouženě. Stodůlky mají dávnou historii, první písemní zpráva  o nich je už z roku 1159 - o tom, že patřily podobně jako blízký Motol řádu Johanitů. Potom se majitelé měnili, až v době předbělohorské byly Stodůlky už docela velkou vsí s 20 domy, což ovšem třicetiletá válka hodně změnila a zbylo tady jen 9 sedláků, 1 chalupník a 2 zahradníci. Koncem 19. a začátkem 20. století dochází k rozvoji vilové zástavby a tím pádem ke vzniku nových částí obce - Lužin, Hájů, Kopaniny, Nové Kolonie a Vidoule. Přesto si Stodůlky až do šedesátých let 20. století udržely charakter zemědělské obce. Na začátku 20. století tu  žilo 1132 lidí ve 119 domech, pak začal počet obyvatel strmě narůstat - v roce roce 1930 - 2641 lidí a v roce 1940 - 3661 lidí. Není proto divu, že při vzniku Velké Prahy v roce 1922 obec Stodůlky zažádala o připojení k hlavnímu městu. Byla však odmítnuta - rozloha Prahy by byla připojením dalších obcí na tehdejší dobu neúměrně veliká. Zajímavostí je, že před samotným připojením k Praze v roce 1974 počet obyvatel Stodůlek klesnul (!) na 3050 lidí.

(zdroj: http://www.fotohistorie.cz)

Prohlídku Stodůlek můžeme pojmout jako procházku podle přiloženého plánku. Vyjdeme od metra Stodůlky, pokračujeme zleva kolem nákupního střediska, za blokem paneláků zahneme vlevo na chodník, po němž pokračujeme...

...až dorazíme k umělému  jezírku, kde je mezi vápencovými bloky bazénu umístěna bronzová socha Rusalky od sochaře Kurt Gebauera. V dnešní době to ale chudák Rusalka nemá lehké, místo původního bronzového vzhledu byla nějakým "vtipálkem" přetřena červenou barvou. Navíc se ve Stodůlkách traduje, že na noc musí chodit spát do protějšího domu, a to proto, že v jezírku je voda jen málokdy. Voda totiž uniká do kolektoru a jsou značné problémy s jejím doplňováním.

Od jezírka klesáme Kovářovou ulicí do nitra Starých Stodůlek, po pravé straně míjíme zajímavou uličku

  

V roce 1292  je poprvé připomínán původní románský kostel sv. Jakuba  Staršího, k němuž byl v pozdějších dobách přistavěn gotický presbytář. Kostel původně stál v prostoru opevněném silnou zdí, v rohu byla ještě dřevěná zvonice. Tento mimořádně cenný stavební celek byl zbořen při stavbě nového kostela na počátku 20. století. Přitom to tak vůbec nemuselo být, protože se s novým kostelem počítalo na úplně jiném místě. Sedláci se ale nechtěli vzdát své orné půdy a odmítali věnovat na stavbu kostela nový pozemek.

U kostela stojí už od roku 1855 litinový kříž na kamenném podstavci

Pod kostelem je samozřejmě fara, s klasicistním jádrem, ale narušená novodobými úpravami

Obejdeme kostel ze západní strany, za ním zabočíme doprava a po parkové cestě dojdeme až k pramenu Prokopského potoka. Ten je známý hlavně díky Prokopskému údolí, v kterém probíhá jen menší část jeho toku, většinou pak prochází sídlištní zástavbou na území Stodůlek, kde vytváří v Centrálním parku krásné vodní plochy.

Od pramene se vrátíme kousek zpět a klesáme do údolí s pěkně rekonstruovanou bývalou Panskou zahradou. Tento dnes veřejný park sloužil původně jako farská zahrada, patřící k faře, kterou jsme viděli. Později tady  bývalo zahradnictví a zahrádkářská kolonie. V osmdesátých letech 20. století tu vzniknul  park určený pro krátkodobý odpočinek obyvatel vznikajícího stodůleckého sídliště. Další rekonstrukce parku proběhla v letech 2009 - 2011. V té době tady vznikla i nová fontána se soustavou betonových mělkých bazénků s tryskami, stupňovitě osazených ve svahu.  Jak se park povedl, posuďte sami.

Horní rybníček 

Různorodé můstky a lávky přes koryto Prokopského potoka

Dolní, větší rybník s ostrůvkem uprostřed 

Z Panské zahrady vyjdeme do ulice Mládí, kde po pravé straně míjíme kulturní dům "Mlejn", otevřený poprvé v roce 1988. Nejdříve byl  centrem alternativní hudební i divadelní kultury. Proslul zejména díky divadlu Alfred a Ctiboru Turbovi, divadlu Buchty a loutky a slavné rockové škole Come to jam i vyhlášeným rockovým koncertům. V roce 2010 byl Mlejn zrekonstruován. Novinkou je divadelní směr zvaný nový cirkus a zejména vzdušná akrobacie.

Pokračujeme rovně, teď už Kovářovou ulicí zpátky do staré zástavby. Po pravé straně naši pozornost upoutá krásný statek č.p.32, sice s nevšední, ale pro Stodůlky typickou, kulisou paneláků... 

...ale zato se může pochlubit prastarým letopočtem 

Na protější straně ulice můžeme dojít vedlejší uličkou k podivuhodně rozkročenému domu čp.27, který silnými opěrnými zdmi, dole se rozšiřujícími, upozorňuje na svůj starobylý původ

  

Ze štítové strany se stavení jeví jako úzká pevnostní věž...

... z jižní ale vidíme, že se jedná o rozsáhlý dvorec s věžičkou, který má charakter zámečku

Část přilehlých hospodářských stavení patřících k zámečku je bohužel ve stavu zříceniny. Kdysi to byla patrová hospodářská budova, na níž se dnes už se jen stěží najdou zbytky barokní malované výzdoby. V přízemí se nalézaly ve dvou lodích klenuté stáje.

 

Zato statky po levé straně Kovářovy ulice jou vzorně opraveny 

  

Hospodářská budova vpravo má ve štítu opět starobylý letopočet 

Opravena je i řada usedlostí v horní uličce navazující na dvorec 

 Vlevo škola postavená už v roce 1787, kam chodily i děti z Chab, Motola i samoty Lužiny 

Od pomníku obětem 1. a 2. světové války zabočíme dolů doleva ulicí u kašny

Přícházíme ulicí U kašny a nalevo v kopečku vidíme bránu statku č.p. 6. Za branou, našim zrakům bohužel skrytá, se nalézá obdélná patrová budova, členěná pásy rustiky, v patře pilastry a na jižní straně je  vyzdobena malovanými sluněčními hodinami.

Dojdeme až na začátek vlastní návsi, na východní straně, uzavřenou budovami stodol a statků

 

U usedlosti čp.7 v jihovýchodním rohu návsi je krásně zachovaná pozdně barokní brána z roku 1802. V sousední usedlosti čp. 8 stálo až do roku 1996 torzo pozdně barokního nebo klasicistního domu s připojenou výměnkářskou světnicí. Jak mohlo dojít k jeho demolici, je značně nepochopitelné, neboť celé území Starých Stodůlek je už od roku 1995 prohlášeno vesnickou památkovou rezervací.

 

Jižní strana návsi

V pozadí návsi dominuje kostel 

Naši pozornost upoutá krásná brána pozdně barokních tvarů statku čp. 11 na západní straně návsi

Detail brány završené vzedmutou římsou

Nádvoří statku, vzadu v pozadí všudypřítomný kontrast s paneláky

 

V pravé části dvora nás zaujme patrový, v jádru pozdně barokní dům z konce 18.století, později přestavěný klasicistně. Usedlost byla značně necitlivě přestavěna na byty, hlavně její hospodářská část (na obrázku nahoře žlutá). Celek dvora tím hodně ztratil na své historické autentičnosti i památkové hodnotě. Pozitivní však je, že díky rekonstrukci byla tato jeinečná usedlost pražského venkova zachována alespoň v prostorové struktuře.

 

Vrátíme se do jihozápadního cípu návsi a vyjdeme chodníkem po levé straně statku nahoru z návsi...

 

... kde zabočíme doprava a pokud už jsme procházkou vyčerpaní, můžeme se občerstvit v  restauraci Maják na hranici staré a nové zástavby, s krásnou zahradou se vzrostlými kaštany. Šéfkuchař Majáku Martin Kostelník vaří především českou a středomořskou kuchyni. Každý si jistě vybere z velké nabídky italských specialit v zajímavých kombinacích, domácích dezertů nebo široké nabídky smetanových zmrzlin. Rádi  tu mají i děti, pro které mají nejen dětský koutek a dětské menu, ale i speciální dětské talíře a prostírání. Od resturace je to potom už jen pár kroků zpátky na stanici metra Stodůlky.