Praha neznámá: Pás břevnovských usedlostí u potoka Brusnice

Zlatou oblastí břevnovských usedlostí je Radimova ulice, kde potkáme (aspoň zatím) 4 usedlosti - Kajetánku, Malou Kajetánku (kaple ze 17.století a břevnovský mrakodrap s nejasným budoucím osudem), Schleiferku a Petynku (její život visí na vlásku). Mají podobnou historii, ale různou přítomnost.

Při poznávání usedlostí nám může pomoci mapa:

Kajetánka

V těchto místech bývala vinice, pak zahrada. V roce 1666 tady Bernard Martinic postavil klášter s kaplí, která byla přesnou kopií románské kaple Panny Marie v bavorském Altöttingu (takže nejde o další originální pražskou rotundu, jak by se mohlo na první pohled zdát). Rotunda má dvě podlaží stejného půdorysu, přízemní vysoké 8 metrů a podzemní vysoké 3 metry. Bývala zde hrobka a kostnice. Konstrukce a konstrukční prvky zachovalé rotundy jsou na českém území zcela neobvyklé. Klášter pak věnoval řádu Kajetánů, kteří dali místu dnešní název. V roce 1783 byl klášter Josefem II. zrušen a zůstala z něj jen kaple. Poté byla Kajetánka přestavěna na zámeček, později k ní ještě přibyl anglický park. Potom měla Kajetánka pohnuté osudy. Byla v ní fabrika na voskovaná plátna, ta vyhořela a stala se z ní výletní restaurace. Na začátku 20.století patřila starostovi Břevnova Kolátorovi. Ten ji chtěl nechat celou rozparcelovat a zastavět výnosnými činžovními domy. Památkou na tuto dobu je secesní takzvaný "břevnovský marakodrap" z roku 1912 - první a asi i jediný vysoký činžovní dům v Břevnově (cedulka o Radimovi na první fotogarfii je právě na tomto činžáku). Ten ale zůstal osamocen a další výstavbě zabránil Klub za starou Prahu. Na tomto činžáku je vidět, jak byla tehdejší doba necitlivá k památkám - dům stojí těsně u kaple. Za minulého režimu pak Kajetánka sloužila jako obvodní Dům dětí a mládeže. V roce 1963 se stala kulturní památkou, to však nezabránilo, aby usedlost byla vrácena rodině Kolátorů v hodně špatném stavu. Nedávno proběhla rozsáhlá rekonstrukce záměčku, revitalizace zahrady a celková přeměna areálu a na luxusní obytný komplex.

Za krásných dnů je přijemné si sednout na zahrádku Restaurace "Vila Kajetánka" před zámečkem u rybníka se zurčícím vodotryskem. Kuchyně je italská, ale nevšední zajímavostí jsou i speciality německé a rakouské kuchyně, jako třeba tyrolský špek nebo originální norimberské klobásky. Kde jinde byste v Praze našli Vídeňský řízek přímo tak, jak ho dělají ve vyhlášené vinárně Figlmüller ve Vídni? A k tomu navíc rakouský bramborový salát?

Vstupní hala zámečku

Restaurace v historických prostorách zámečku

K usedlosti patří rozsáhlá zahrada s ovocnými stromy, sochami....

...i budova bývalé oranžerie, kde jsou dnes luxusní byty

Slavná kaple, dnes bohužel obývaná bezdomovci

Petynka

Petynka má podobnou historii jako Kajetánka, zdá se, že však ne tak zářivou přítomnost a hlavně budoucnost. Vznikla rovněž na místě původní vinice v roce 1650, kdey ji nechal postavit hrabě František Eusebius Pötting z Persingu, mimo jiné místokancléř království českého. Z české výslovnosti jména Pötting - Petynk vznikl i název usedlosti Petynka. Původně barokní stavba byla v 19.století přestavěna nejdříve klasicistně a poté ve stylu anglické novogotiky. Tak ji můžeme vidět i dnes, nebo spíš tušit, protože její dnešní stav není zrovna nejlepší. V 19. století se Petynka podobně jako mnohé další usedlosti v okolí Prahy stala oblíbeným výletním hostincem, kde se pořádaly i různé slavnosti. Po smrti posledního z Pöttingů, hraběte Emanuela přešla usedlost do rukou dobročinné organizace Vincentinum. Ta Petynku využívala jako ústav pro pro nevyléčitelně choré, přes válku v něm bylo na 500 pacientů. Ústav zanikl společně se zrušením spolku Vincentinum v roce 1949. Potom usedlost zabrala armáda a některé části Petynky byly zbourány, další přestavěny na garáže. Mimo tyto "krásy" můžeme vidět zchátralou, opuštěnou dvoupatrovou budovu s přízemním přístavkem a zanedbaným okolím. V roce 1999 vznikl nadační fond, který použil jméno původního spolku - "Vincentinum", za účelem obnovení usedlosti. Fond získal budovu bezplatně od Ministerstva obrany v roce 2006. Petynka však zdařile pokračovala v chátrání a památkáři vydaly v roce 2012 souhlas s demolicí. Fond Vincentinum a společnost Geosan Kappa plánuje na místě usedlosti postavit komplex s téměř 140 byty s péčí o seniory. Proti tomu byla sepsána petice občanů. Klub za starou Prahu navrhoval kompromisní řešení - ponechat alespoň nejcennější střední novogotické křídlo. Společnost Geosan navíc přikoupila i přilehlé pozemky se secesním břevnovským mrakodrapem a rovněž plánuje jeho demolici. Osud Petynky tak visí na vlásku.

Usedlost má velmi malebnou polohu za velkým rybníkem, při vhodné revitalizaci by mohlo jít o estetickou pražskou perlu

Přístavky a garáže z druhé poloviny 20. století kazí pohled na střední křídlo Petynky

Na sevevýchodní straně rybníkapřiléhá k Petynce usedlost Schleiferka

Schleiferka, též Šlajferka nebo Šleiferka

O usedlosti je zmínka už v 16. století. Název získala po rodině Filipa Adolfa Schleicherta, které patřila v 18. století. V roce 1922 koupila Schleiferku Kongregace školských sester řádu sv. Františka, která zrealizovala rozsáhlou přestavbu budov pro účely výuky a ubytování kongregačního gymnázia. V té době byla zřízena i kaple. V druhé polovině 20.století tady byla po nějakou dobu kulturní síň Obvodního národního výboru, známý Klub Na Petynce a také nahrávací studio. Dnes, po zdařilé rekonstrukci, slouží Schleiferka jako charitní dům opět Kongregaci řádu sv. Františka. Usedlost obklopuje park a ovocný sad, naproti vchodu je zahradnictví se skleníky. Budova má po přestavbě ze čtyřicátých let 19.století klasicistní vzhled.