Hanspaulka

Nad areálem známého funkcionalistického komplexu francouzských škol začíná vilová čtvrť Hanspaulka. Její území je přibližně vymezeno na severozápadě Šáreckým údolím, na východě svahem obráceným k Julisce, na jihu a západě Evropskou třídou a Horoměřickou ulicí.

Vily, parky a výhled na Pražský Hrad - to je Hanspaulka 

Letecký pohled ukazuje polohu Hanspaulky obklopené na severozápadě rozsáhlým zeleným pásem Šáreckého údolí

Čtvrť se jmenuje podle inspektora arcibiskupských statků Hanse Paula Hippmana, který si tady nechal v roce 1773 na místě staré viniční usedlosti postavit barokně-rokokový letní zámeček s výhledem na Prahu.  Původně byly na Hanspaulce jen viniční domky, první zámecké vilky se tu začaly stavět teprve v 19. století. Ten pravý stavební rozmach však zažila Hanspaulka teprve ve 30. letech 20. století. Tehdy zde vyrostla řada vil od slavných architektů.  Pojmenování ulic podle lokalit, většinou viničních usedlostí, nebo po místních osobnostech byla vybrána natolik dobře, že se během 80 let svého trvání většinou nemusela měnit. V této čtvrti žili v minulosti takoví velikáni české kultury, jakými byli například básník Jaroslav Seifert, malíř a grafik Cyril Bouda nebo herečka Lída Baarová. Dnes tady žije slavný grafik a malíř Jiří Anderle, jehož obrazy zdobí stěny nedalekého kostela sv.Matěje.

          Poznání Hanspaulky pojmeme jako procházku podle následující mapky. Trasa je koncipována tak, že má výškově klesající průběh. Dobu procházky odhaduji na 3 hodiny.

 

 

        Od restaurace „Na Staré Faře“ (zastávka bus č.131 U Matěje), kde jsme ukončili vycházku  po vilové osadě Baba, se vydáme ulicí Na Kodymce.

Mölzerova vila

Na Kodymce 2, Dejvice 25

    Tato činžovní vila má jednu výjimečnou zajímavost. Jmenuje se sice Mölzerova, ale jejím majitelem znalec moderního umění a také osvícený předseda správní rady Elektrických podniků hlavního města Prahy ing. Eustach Mölzer nikdy nebyl. Byl prý jen skrytým iniciátorem stavby vily a jeho údajně příbuzenský vztah ke skutečným majitelům vily manželům Oberthorovým se nikdy nepodařilo úplně vyjasnit. Vila se odlišuje od ostatních vil Na Kodymce také tím, že nesleduje uliční linii, ale je natočena diagonálně, aby všechny byty měly nerušený panoramatický výhled na Prahu.

Vila z roku 1938 patří mezi nejvýznamnější díla Františka Marii Černého, jež se zaměřoval na esteticky pojatý funkcionalisus.  Vnější vzhled vily s průběžnými okenními pásy komponoval Černý podle zákonitostí ideálního proporčního schematu tzv.zlatého řezu. Vila měla tři samostatné byty, z nichž prostřední měl prosklenou nárožní zimní zahradu. V nejvyšším patře se pak nacházela společná terasa pro všechny byty.

 

            

Napříč v této dodnes ne zcela dokončené ulici vidíme rodinný dům č. 21/1442 podle projektu architekta Antonína Moudrého.  Dále pokračujeme ulicí Na Špitálce, kde nás  po levé straně očekává:

Usedlost Špitálka

Na Špitálce 12, Dejvice 17

Na pozemcích rozsáhlé vinice vznikla v místě, odkud je přímo vidět Pražský Hrad, usedlost Špitálka, která byla v 17. - 19. století díky své poloze využívána jako hláska.

Od Špitálky je vidět nejenom Pražský Hrad, ale i Žižkov obklopený věncem zeleně Vítkova a Rajské zahrady

Původní usedlost Špitálka byla zapálena Francouzi v roce 1742 a přilehlá vinice byla spustošena. Dnešní budova usedlosti pochází proto až z poloviny 18. století. Její jádro tvoří hranolovitá stavba s valbovou střechou. Za první republiky byly pozemky usedlosti rozparcelovány na stavbu vilové čtvrti. Na jih od usedlosti vznikla zahrádkářská kolonie.  Usedlost je rekonstruována na vilu a slouží k bydlení.

Jdeme dále ulicí Na Špitálce přes ulici Na Fišerce do ulice Na Míčance, kde vznikly počátkem 30. let tři rodinné domy č. 51,49,39/1038,1039,1044, vesměs v „režném“ provedení a s přiznanými nadokenními překlady podle projektu architekta Karla Štípla.

První dvě stavby tvoří dvojdům s trojúhelníkovými štíty...

...třetí z nich poněkud příliš dominuje nároží s ulicí  Na Fišerce 

Vedlejší vilu č. 41/1043 v puristickém slohu projektoval architekt Čeněk Vořech v letech 1933 - 34.

Srovnání s moderními stavbami nabízí mezilehlá neobarokní vila 47/1040 ze stejné doby, dalo by se říct takové podnikatelské baroko 30.let - je vidět, že to není až specialitka dnešních dnů. Ovšem dneska taková prvorepubliková vila v podnikatelském baroku je ok. Pevně věřím, že i podnikatelské baroko dnešních dnů  s různými balustrádámi, arkýři, vikýři a věžičkami bude za takových 80 let plně doceněno. :)

Výše v ulici Na Fišerce je puristická vila č. 8/1045, nápadná zkosenými okny, podle projektu  architekta Antonína Mendla z roku 1932.

Antonín Mendl je i autorem návrhu velmi zdařilé funkcionalistické vily z let 1934 - 1935 v ulici na Míčance č. 27/1918

Kolem Mendlovy vily vystoupáme do Neherovské ulice, kde se nalézá celá řada pozoruhodných funkcionalistických vil.

Vila Lídy Baarové

Neherovská 8, Dejvice 677

            Vilu se zaobleným nárožím ploché střechy projektoval v letech 1937 - 38 architekt Ladislav Žák. Jedná se o funkcionalistickou dvojpodlažní budovu výrazně horizontálního pojetí, koncipovanou  jako dvojdům s ložnicemi v přízemí a se sluneční terasou na střeše. Jednu část domu obývala herečka Lída Baarová, která patřila v období mezi válkami mezi nejznámější české herečky a proslavila se v řadě českých a zejména německých filmů. 

Lída se mohla z terasy svého domu kochat pohledem na Pražský Hrad, poloha domu pro ni byla určitě inspirací i emoční záležitostí

           
Baarová, vlastním jménem Ludmila Babková, stála poprvé před filmovou kamerou jako sedmnáctiletá. O tři roky později měla za sebou už téměř dvě desítky rolí. V polovině třicátých let natáčela především v Německu. Kvůli z její strany neopětovanému vztahu s nacistickým ministrem propagandy Josephem Goebbelsem v letech 1936 až 1938 jí nacisté zakázali účinkovat v německých filmech. Později, po vzniku Protektorátu Čechy a Morava, ztratila tuto možnost i v Praze. Odešla do Itálie, ale před koncem války byla nacisty donucena se vrátit do Protektorátu. Před příchodem Rudé armády se z obavy před pronásledováním pokusila uprchnout do americké okupační zóny, ale odtud byla deportována do Prahy. V Praze byla záhy zatčena pro údajnou kolaboraci s nacisty a po téměř dva roky vězněna a vyslýchána. Po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 byla nucena znovu Československo opustit. V padesátých letech 20. století si zahrála ještě v několika italských a španělských filmech, mimo jiné v Darmošlapech Federika Felliniho. Komunistický režim její jméno z historie českého filmu prakticky vymazal, i když ji čeští diváci mohli čas od času vidět v takových filmech jako "Lelíček ve službách Sherlocka Holmese", "Dívka v modrém", "Maskovaná milenka" nebo "Turbina". Teprve v dubnu 1990 se Lída Baarová na čas vrátila do Prahy. Noční můry minulosti se Baarová nikdy nezbavila. Snad také proto se odmítala vrátit do vlasti i po převratu. Na sklonku života se údajně utápěla v prášcích a alkoholu a byla zbavena svéprávnosti.

            Vedlejší, spíše strohá vila v Neherovské č. 10/1522 ve stylu takzvaného vědeckého funkcionalismu pochází z dílny místopředsedy Levé fronty Josefa Chochola, známějšího spíše vynikajícími realizacemi kubistických domů na Vyšehradě.

            Z Neherovské ulice po krátkém úseku ulicí Na Kodymce pokračujeme ulicí Na Klimentce, kde můžeme udělat krátkou odbočku do ulice Na Zavadilce k bývalému hostinci:

Zavadilka
Na Zavadilce 9, Dejvice 112       

Známý výletní hostinec vystavěl Martin Badouček na počátku 19. stol.  Byl přestavěn  a rozšířen ve stylu geometrické secese na začátku 20. století, kdy tady vzniknul i velký sál.  V provozu byl do poloviny 20. století. Za minulého režimu byl poté využíván pro kulturní akce. Po sametové revoluci fungoval jako hotel, dnes je Zavadilka zavřená, nefunguje tu ani restaurace.

Vrátíme se do ulice Na Klimentce až na důležitou komunikační osu Šáreckou, kde se nachází zajímavý dvojdům č. 43,45/ 929,928 z let 1932 - 33 projektovaný dvojicí Arnošt Mühlstein a Viktor Fürth.



Odtud pokračujeme ulicí Toulovskou, kde se na nároží s ulicí Fetrovskou nalézá dům významné osobnosti českých dějin.

Vila generála Aloise Eliáše

Fetrovská 4, Dejvice1447

            Vilu si postavil generál Eliáš a jeho choť Jaroslava v letech 1928 - 1929. Pobývali v ní při svých pražských pobytech, pokud Eliáš jako vysoký důstojník nebyl převelen jinam. Do vily se vrátili definitivně v říjnu 1938.

            Československý politik a generál Ing. Alois Eliáš byl hrdina domácího odboje za 2. světové války a předseda protektorátní vlády. Za svou odbojovou činnost byl nacisty jako jediný předseda vlády okupovaného státu popraven.  S přijetím funkce ministerského předsedy po vzniku Protektorátu Čechy a Morava Eliáš dlouho váhal. Nakonec ji přijal se slovy: „Nevezmu-li to, dostanou to lumpové, vezmu-li to, oprátka mě nemine“. Jako předseda protektorátní vlády se Eliáš, přes navenek projevovanou loajalitu s nacistickým režimem, podílí na formování domácího českého protiněmeckého odboje. Zároveň udržuje styky s československou emigrací v Londýně, seskupenou kolem Eduarda Beneše. Přitom se v čele české autonomní vlády, kdy  určuje  směr celého vládního kabinetu, snaží o takzvanou retardační politiku. Cílem  bylo maximálně zpomalovat nacistický tlak, byla to všemožná sabotáž opatření nacistické správy.  Po příchodu Heydricha do protektorátu v září 1941 je Alois Eliáš osobně zatčen šéfem pražského gestapa a odsouzen k trestu smrti za velezradu, zemězradu a podporu nepřítele - trest není vykonán ihned, je odložen samotným Hitlerem. Generál Alois Eliáš byl popraven zastřelením v rámci takzvané druhé heydrichiády po atentátu na Heydricha na střelnici v Praze - Kobylisích 19. června roku 1942.

Na vile je osazena pamětní deska

Původ názvu Fetrovské ulice 

            Ulicí Fetrovskou pokračujeme až do ulice Za Hanspaulkou, která v těchto místech vytváří krásný zelený pás i s intimním náměstíčkem.

            Zajímavostí je tady Hanspaulský zámeček, podle něhož byla celá čtvrť pojmenována.

Zámeček Hanspaulka

Šárecká 29, Dejvice 15

            Hanspaulka byla jedna z nejvýstavnějších a největších dejvických usedlostí, která později dala jméno celé vilové čtvrti vyrostlé na jejích bývalých pozemcích. Původně zde, jako v celém okolí Prahy, byly vinice se zajímavými názvy Diskaciátka, Toulka, Chodovská, Durinka a Slavíkovská, k nimž patřila i obytná budova a viničný lis. Jméno nese po císařskému radovi Janu Pavlu Hippmannovi, Jan Pavel - Hans Paul. Ten značně zvelebil původní venkovský statek, v roce 1773 dal zbudovat jednopatrový barokně-rokokový zámeček s ozdobným průčelím na bývalé vinici Diskaciátce, rozšířil sad a přikoupil další pozemek. Dnes je zámeček dvoupodlažním obdélníkovým objektem s mansardovou střechou a pozdně barokní fasádou. Po schodišti s pilíři, zdobenými pískovcovými šiškami, vystoupáme na terasu, na níž je zastřešená šestiboká studna. Po první světové válce se Hanspaulka dostala do majetku hlavního města Prahy, byly zbořeny hospodářské budovy a v zámečku bylo otevřeno Archeologické muzeum. Při budování metra vykopaných předmětů rychle přibývalo, muzeum bylo přeplněno a muselo být pro veřejnost uzavřeno. Následně byly sbírky přemístěny a v roce 1996 městská rada objekt zámečku prodala soukromé firmě ke komerčním účelům. Dnes je budova  krásně opravena a sídlí v ní Institut Václava Klause.

Zahradní průčelí s terasou

Uliční průčelí se svítilnou v retro stylu bývalých pražských plynových lamp 

            Stoupáme zeleným pásem ulice Za Hanspaulkou....

....která je ukončena vějířovitým náměstíčkem. Na něm objevíme zajímavý funkcionalistický dům č. 15/874; jedná se o stavbu krychlového objemu s okny členěnými do H podle projektu architekta Oldřicha Starého. Jak hlásá pamětní deska na domě - v letech 1957 - 2003 tady žil a tvořil český výtvarník a grafik Jiří Rathouský





pokračujeme vpravo ulicí Na Dyrynce, posléze zabočíme do ulice Havlovské, kde nás po obou stranách zaujme zajímavý soubor řadových domů.



            Nahlédneme vpravo do Hermelínské ulice, kde vznikla roku 1934 funkcionalistická vila č. 6/1203 s opaxitovými prvky na fasádě, postavená podle projektu architektů Karla Caivaise a Vladimíra Weisse.

Na nároží s ulicí Na Pískách se podíváme na hanspaulskou hlavní třídu s krásnými domy ve stylu art deco, v parteru původně s obchody, cukrárnami a restauracemi, dnes z nich zůstala pro živnostenské využití jen malá část...

....po levé straně restaurant, vpravo na bývalém obchodě zatažené rolety.

O kousek dál tvoří ulice Na Pískách náměstí Na Hanspaulce, kde bývala rovněž spousta obchůdků a lepší restaurace

(zdroj: http://agentura-v.cz/praha/historicke_fotky/09_hanspaulka/fotografie.htm)

           
Ulicí Hermelínskou se vrátíme do ulice Na Čihadle, kde byl roku 1929 vystavěn rodinný dům č. 14/868 v puristickém stylu podle projektu architekta Oldřicha Tyla. Má souměrnou fasádu členěnou horizontálními šestidílnými a čtvercovými okny a terasu obíhající celý půdorys horního podlaží.

Ulice Na Čihadle na křižovatce s ulicí Na Kuthence vytváří další půlkruhové náměstíčko, kde si na domě č. 10/842 můžeme všimnout art deco detailu s motivy ovoce. 

            Na konci náměstíčka na rohu ulice Na Čihadle s ulicí Finkovskou č. 1/1663 architekt Karel Lhota, spolupracovník architekta Adolfa Loose, navrhl v letech 1936 - 1937 sám vilu ve spíše klasicizujících formách.

Další zajímavý detail nabízí i neoklasicistní vila ve Finkovské ulici č.8/837.

            Protneme hlavní hanspaulskou ulici Na Pískách až na náměstíčko tvořeném západním koncem ulice Na Hanspaulce. V těchto místech v domě na Krocínovské ulici č. 3/801se dříve nalézala hospůdka „Na Pískách“, neboli legendární hanspaulský „Houtyš“ ( vytvořeno z původního názvu hostince „U Tyšerů“ ), kde v 70. a 80. letech působila hanspaulská skupina Bluesberry a Ivan Hlas.

Restaurace Na Pískách, když ještě fungovala ...

(zdroj: http://agentura-v.cz/praha/historicke_fotky/09_hanspaulka/fotografie.htm)

           

...a dnes

            Pokračujeme ulicí Krocínovskou až do ulice Zlatnice, směřující do chráněného území Šáreckého údolí, kde byla roku 1929 vystavěna funkcionalistická vila č. 1/1511 podle projektu architekta Oldřicha Starého, stavba krychlového objemu a zčásti s kovovými okny.

            V sousední ulici Na Pahoubce zaujme rodinný dům č. 12/1510 podle projektu architekta Antonína Mendla z roku 1933.



Hned vedle neujde naší pozornosti puristická vila č. 10/1509, která je dílem Josefa Fuchse z roku 1930.



 Jdeme  podél ulice Na Pahoubce, kdy oceníme nádherný přírodní rámec celé vilové čtvrtě ohraničené malebným Šáreckým údolím a ulicí Na Pernikářce.

Ulice Na Pahoubce v dobách první republiky

zdroj: http://agentura-v.cz/praha/historicke_fotky/09_hanspaulka/fotografie.htm)

Dojdeme až na další z mnoha intimních hanspaulských náměstíček, kde na nároží ulice Na Viničních Horách nalezneme vlastní vilu architekta Linharta jako součást trojice funkcionalistických staveb sjednocených druhem oplocení a plochým zastřešením.

Linhartova vila

Na Viničních Horách 46, Dejvice 774

            První rodinný dům v Praze postavený ve stylu funkcionalismu si vybudoval jako vlastní vilu člen skupiny Devětsilu architekt Evžen Linhart v letech 1927 – 1929. U této puristicky čisté architektury je patrný vliv Francouze Le Corbusiera. Vstup kryje salla terrena, na východní straně je půlkruhový balkon a na severní vnější předsazené schodiště stoupající na střešní terasu. V jižní křídle si architekt zřídil ateliér.

 Linhartova vila po dostavbě se zářícími bílými plochami...

( zdroj:http://archiv.neviditelnypes.zpravy.cz)

 

...dnes poněkud zarostlými           

            Sousední vlastní rodinný dům Na Viničních Horách č. 44/ 773 architekta Jana Rosůlka, který projektoval tento Linhartův kolega a mnohdy spolupracovník z městského stavebního úřadu ve stejné době, nese také znaky pozdější romantizující úpravy s dřevěnými obklady, provedené architektem Vladimírem Grégrem v roce 1939.

            Třetí z objektů, dům v Tylišovské ulici č. 1/772 projektoval v témž období architekt Vladimír František Hofman rovněž v elegantním „linhartovském“ stylu.

Dál v ulici na Viničních Horách si můžeme všimnout, že na její pravé straně byly místo vil postaveny na začátku padesátých let 20. století bytové domky ve zjednodušeném socialistickém realismu. Všechny parcely určené na výstavbu vil se totiž za první republiky nestihly zastavět a v době nastupujícího socialismu nebyl zájem ve výstavbě vil, jakožto stylu bydlení určeném pro "buržoázní" vrstvy, dále pokračovat. Naštěstí se jedná pouze o dvoupodlážní domky, takže výškově do okolní zástavby celkem zapadají. Sporné jsou dodatečné střešní vestavby, které působí poněkud rušivě. Ale i na zjednodušeném provedení hranolů staveb ve stylu socialistického realismu můžeme najít zajímavé detaily - například každý domovní vchod má svůj vlastní "znak" ztvárňující radostný život pracujících, takže by obyvatelé neměli zabloudit.

            Pokračujeme touto ulicí až na křižovatku s hanspaulskou tepnou Na Pískách, kde byl v letech 1932 - 1933 vystavěn funkcionalistický rodinný dům č. 32/1835 s ustupujícím patrem z režného zdiva a zimními zahradami opět podle projektu Evžena Linharta.

            Zabočíme vpravo do ulice Na Hanspaulce se středním zeleným pásem, která tvoří pomyslnou osu oblasti.



Při ní je také umístěna školní budova č. 4/1000, projektovaná někdejším Ohmannovým žákem architektem Aloisem Dryákem roku 1931, s tradičním zastřešením  a s přístavbou z 50. let.



Naproti nalezneme vilu č. 15/1840 s plochou střechou, převyšující o celé podlaží své okolí, kterou projektoval roku 1934 architekt Josef Karel Říha.  





Úhlopříčně ke škole přes křižovatku se Sušickou ulicí vystavěl v letech 1928 - 29 rovněž architekt Alois Dryák rodinnou vilu č. 9/1377, která má nepravou mansardu s keramickým obkladem a měděnou střechu...

...a novodobými úpravami nevhodně členěné okno v přízemí...

Ze zeleného středového pažitu ulice Na Hanspaulce je vidět až na oblouk nově postaveného Trojského mostu, Stomovku a zelené kopce na protějším vltavském břehu

           
Sušickou ulicí se vrátíme do pokračování ulice Na Viničních Horách, kde je nárožní dům (Sušická č. 25/1829) . Autorem jeho projektu byl architekt Jan Evangelista Koula.

Na protější straně ulice Na Viničních Horách můžeme posoudit, jak do okolní zástavby „zapadá“ značně pozdější hotel Praha, v době před rokem 1989 vybudovaný jako vládní hotel. Nyní se uvažuje o jeho zbourání.

Dům Antonína Engela

Na Karlovce 6, Dejvice 1387

            Na rohu ulice Na Viničních Horách s ulicí Na Karlovce si v roce 1927 vybudoval vlastní rodinný dům v pozdním wagnerovském klasicizujícím slohu architekt Antonín Engel, tvůrce urbanistického konceptu blízkého Vítězného náměstí a okolí. Vyprojektoval Vítězné náměstí jako centrální prostor podkovovitého tvaru nově se rodící moderní čtvrtě s budovami ústředních státních orgánů a sídlem Českého vysokého učení technického, vše ve stylu klasicizující moderny. Z náměstí se paprskovitě rozbíhala síť velkorysých ulic a příčných pásů zeleně. Engelův koncept bohužel nikdy nebyl zcela dokončen, především Vítězné náměstí zůstalo torzem. Přes řadu pozdějších soutěží však zůstal Engelův návrh nepřekonán. Engel také, už jako starý pán a důchodce, ještě v padesátých letech navrhoval dostavbu centra Dejvic a postavil se proti stavbě Ústředního domu armády na Vítězném náměstí, kdy podal zásadní protest proti narušení urbanistické koncepce a uspěl. Na tento projekt navazovaly jeho regulační plány vilové čtvrti na Hanspaulce!, v Horní Šárce, na Babě, v oblastech Bubenče a Dejvic. Jako respektovaný urbanista a člen Státní regulační komise byl pověřen důležitým úkolem - propojit Dejvice s Pražským hradem. Antonín Engel byl svázán s osudem oblasti na sever od Hradu i jinak než jen pracovně. Dlouhou dobu bydlel v Bubenči (od roku 1916), poté právě v této vile na Hanspaulce (od roku 1927) a na sklonku života se přestěhoval na Letnou (v roce 1939).

Konzervativní architekt si postavil konzervativní dům

Na protějším rohu ulic Na Karlovce a Kozlovské je vila s velmi zajímavým a pohnutým osudem. Ještě před nedávnem byste  na tomhle místě našli nic neříkající, silně zmodernizovanou vilu, která už jen velmi málo připomínala svůj prvorepublikový původ. O něco později už tady byl prázdný pozemek a u uliční branky povídání nových majitelů o tom, jak stará, nevhodně upravená vila musela být zbořena, ale, že okolní hanspaulští sousedé a lokální patrioti nemusí mít strach, že nová vila bude replikou vily původní. A navíc byly vedle vystaveny i plánky. V době mého fotografování už na místě vyrůstala nová vila, ještě v lešení, ale už napovídala, že se bude skutečně jednat o zdařilou repliku původní vily. Genius loci byl místu vrácen. Je opravdu úžasné, a zvlášť v dnešní době, že někteří majitelé vil na Hanspaulce mají ke své čtvrti takový fantastický vztah.

 Zmodernizovaná vila 

Replika původní vily

Z ulice Na Karlovce zabočíme dolů Šáreckou ulicí, kde se nacházejí dvojčata - dvě solitérní vily č. 19,17/1026,1027  s režným zdivem a romanticky pojatými vikýři architekta Jaroslava Maška z roku 1928.

Vila č.19/1026 

Vila č.17/1027  

Najdeme tady také dům č. 13/1029 architekta Karla Roštíka z roku 1927 s atypickým keramickým obkladem horních podlaží a sochou na nároží.

V době focení jsem objekt bohužel zastihl v lešení, věřím, že po rekonstrukci jeho krása o to víc vynikne 

            Ostře zatočíme do ulice Na Kotlářce, kde na nároží u schodiště vznikl roku 1927 dům č. 2/1079 postavený podle projektu architektů Karla Caivaise a Vladimíra Weisse. Dům nese ještě zřejmé prvky pozdní kotěrovské moderny, obdobně jako jejich domy v Lucemburské ulici na Žižkově.

            Na křižovatce s ulicí Kadeřákovskou, nás čeká zajímavé překvapení:

Vila Vlasty Buriana

Kadeřávkovská 13, Dejvice 1072

Vila, ve které bydlel Vlasta Burian . V roce 1998 zde byla odhalena bronzová pamětní deska, na které je umístěn nápis: „Zde žil král komiků Vlasta Burian". Autorem pamětní desky je akademický sochař Josef Nálepa. Vila není přístupná veřejnosti. Burianovi patřila až do padesátých let, pak mu byla komunistickým režimem odebrána  a byla v ní zřízena mateřská škola. Po převratu byla vila vrácena v restituci vnuku Vlasty Buriana Vlastimilu Kristlovy, který jí přebudoval na luxusní rezidenci a pronajal zastupitelskému úřadu.



Vlasta Burian (vlastním jménem Josef Vlastimil Burian) známý jako Král komiků, byl český divadelní herec, divadelní režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec, filmový režisér, spisovatel a imitátor, který se díky své nespoutané živelnosti a potřebě být všude první vypracoval mezi skutečné hvězdy českého filmu a divadla. Byl jedním z nejpopulárnějších herců za první republiky, po válce byl však neprávem nařčen z kolaborace. Přesto jeho obliba trvá dodnes, o čemž svědčí vítězství v anketě o „Krále komiků“ a časté televizní reprízy jeho filmů.      Společnost Buriana znala jako zábavného společníka, v soukromí byl však melancholický, náladový a měl deprese — trpěl maniodepresivními stavy. I proto se často uzavíral v této vile, kterou měl elegantně a luxusně zařízenou. Každodenně sportoval, proto měl ve své vile velikou tělocvičnu a u vily postaven bazén a tenisový kurt. což byl na tu dobu nevídaný luxus. 

      V případě zájmu můžeme pokračovat dále rovně  ulicí Na Kotlářce cca 100 metrů až ke stejnojmenné usedlosti.  

Usedlost Kotlářka

Na Kotlářce 9, Dejvice 16

Původně tady, jak už to u hanspaulských usedlostí bývá, byla opět vinice známá už v 15. století, kterou  v roce 1672 koupil jako zpustlou a neobdělanou měšťan Starého Města a kotlář(!) Marek Schraffer. Ten tady postavil nový obytný dům a hospodářská stavení - základ dnešní usedlosti.  V roce 1840, kdy tady byla založena cihelna, má usedlost už skoro současnou podobu.  Po 2. světové válce přešla usedlost na československý stát, v 50. letech zanikla cihelna a na bývalých pozemcích usedlosti byl otevřen Stadion mládeže. Usedlost se dnes skládá z obytného stavení s raně barokním jádrem v klasicistní úpravě postaveném z lomové opuky. Najdeme tady klasicistní sýpku, před kterou se nachází studna hluboká přes 20 metrů. Jsou tu i chlévy a stodola postavené z cihel, které se zde vyráběly. V zahradě se ukrývá altánek z konce 19. století. Zajímavá je také klasicistní brána. Nejstarší částí usedlosti je sklep s valenou klenbou, pocházející možná už z konce 16. století. Dnes je usedlost krásně zrekonstruovaná.

Usedlost v horkém letním podvečeru při zapadajícím slunci

Zahrady na jižní straně usedlosti, za nimi chlévy, v pozadí stodola

Jestli se vám chce popojít ještě kousek do kopce, tak na konci ulice Na Kotlářce, na rohu ulice Mylnerovka č. 2/1896 můžeme vidět tuto krásnou vilu ve stylu art deco

Vrátíme se zpátky k vile Vlasty Buriana a pokračujeme dolů Kadeřákovskou ulicí až k vile č. 9/1074, která byla  vystavěna podle plánů architekta Jaroslava Fröhlicha asi v roce 1930 v kotěrovském stylu.

 

Zabočíme vlevo do Bílé ulice, kde nás zaujme rozsáhlý soubor školních budov.

Francouzské gymnázium

Bílá 1, Dejvice 1784

            Mimořádně hodnotný funkcionalistický soubor školních budov z let 1930 - 1934  vybudovaný podle projektu architekta Jana Gillara kombinuje pavilónové a monoblokové objekty. Kromě čtyřpatrového bloku bývalého Francouzského gymnázia, je v areálu i blok s aulou a tělocvičnou a pavilon s mateřskou a základní (obecnou) školou. Ke každé třídě přiléhá vlastní terasa pro výuku v letním období, třídy jsou osvětlené z obou stran. Velká (osvětlovací) okna jsou obrácena na neslunnou stranu, menší (prozařující) na stranu slunnou a to v poměru velikostí získaném světelným výpočtem. Objekty jsou obklopeny zahradou s hřištěm podle návrhu Otokara Fierlingera. Toto kompozičně zdařilé dílo získalo ve své době evropskou proslulost a stalo se vzorem pro pozdější pražské školy.

 

O funkcionalismu se říká, že je to hra světel a stínů...

....což vhodně doplňují i chodníkové vzory vytvořené pražskou kostkou (terminus technicus), v pozadí budova bývalého hotelu International, nyní Crowne Plaza, nejdominantnější budova ve stylu socialistického realismu v Praze

           
 Obejdeme směrem vlevo budovy Francouzského gymnázia a zatočíme vpravo směrem k náměstí Na Santince, kde je opět zastávka autobusu č. 131 směr Hradčanská

            Výlet můžeme v těchto místech zakončit v restauraci "Cesta časem", dříve  "Na Santince" se zajímavým, názvu odpovídajícím interiérem a krásnou zahradní restaurací pod kaštany.

Název restaurace nám uvnitř připomenou hodiny s velkým kovovým ciferníkem a kyvadlem