Jméno Butovice je odvozeno od osobního jména Buta. První písemná zmínka o Butovicích pochází obdobně jako u Jinonic ze zakládací listiny vyšehradské kapituly z roku 1088. Butovice mají vůbec svůj osud těsně spjatý se sousedními Jinonicemi, s nimiž byly spojeny v roce 1610, a kde sídlila správa celého rozsáhlého panství. Bylo tam i sídlo faráře, který působil v butovickém kostele sv. Vavřince. V polovině 19.století, v době vzniku samostatných obcí, byly připojeny k Jinonicím jako jejich osada. I když byly větší, měly kostel a už od roku 1714 školu, zřízenou pod patronací Schwarzenberků, do nichž chodily i děti z Jinonic. A Jinoničtí spadali i pod zdejší faru, zřízenou ve stejné době jako škola. Ale nic naplat, sídlo panství bylo v Jinonicích a tak se Butovičtí staly občany Jinonic. Jak se později dovíme, Butovice mají mnohem starší historii než jejich "nadřízené" Jinonice.
Procházka Butovicemi může navázat na Jinonickou procházku u sokolovny, a můžeme využít plánek:
Hned kousek za sokolovnou je zajímavý secesní dům , maloměstského typu...
...i zachovaným původním krámkem, zřejmě koloniálem, a to už na Vinohradech určitě nemají:)
Po překročení rušné Radlické ulice, která jako když nůž projede máslem protnula starobylou Butovickou ulici spojující Jinonice a Butovice, vstoupíme do vlastních starých Butovic...
...kde nás samozřejmě čekají hned po levé straně venkovské usedlosti...
...a bývalá náves s (asi už dlouho) vypuštěným Butovickým rybníkem, kde je nicméně zakázáno lovit ryby
Poněkud zchátralý domek (zřejmě váhy) uprostřed návsi
Význam Butovic jako kulturního střediska celých Jinonic podtrhuje i dům městského typu ve stylu geometrické secese, kde býval hostinec na Staré se sálem a kino. Je zajímavé, že budova stejného typu, stavebního slohu i se stejnými funkcemi je i na úplně opačném konci Prahy v Bohnicích.
Hostinec "Na Staré" v době první republiky
(zdroj: http://www.fotohistorie.cz)
Budovu obecné školy nechali postavit Schwarzenbergové už roku 1836. Dnes je v ni Waldorfská škola
Ale nás už určitě přitahuje na kopci svými světly v malých okénkách tajuplný kostelík, tak se přístup k němu pokusíme bez směrovky ve spleti úzkých butovických uliček najít
Kdybychom šli rovně podle parčíku s pomníkem do kopce, přišli bychom k Záchranné stanici zvířat, kde zachraňují už přes rok všechny volně žijící zvířátka, kromě medvěda, vlka a rysa. Ke světýlku zkusíme radši stoupat ulicí U Opatrovny, kde je na nároží s ulicí Pod Vavřincem, zachovaný zajímavý detail na starém, ale rekonstruovaném domě.
Dál stoupáme chodníčkem pro pěší přes jakousi druhou náves v kopci, kde se nalézá i obecní pumpa...
...o kousek výš se pak můžeme podívat zhora na Butovice se všemi významnými budovami, které jsme už poznali a nemůžeme si nevšimnout jak starou ves tlačí a dusí ze všech stran nová výstavba...
... a už je to tady! Před sebou na kopci uvidíme nejcennější památku v Butovicích, kterou je bezpochyby kostel sv. Vavřince z konce 11.století. Tak jak ho dneska můžeme vidět, je ale výsledek pseudorománské přestavby z roku 1894. V té době byla také prodloužená i loď kostela.
Pozůstatky na starou románskou dobu ale najdeme na apsidě, kde jsou zachována románská okénka a kvadříkové zdivo
Při vstupu na hřbitov míjíme dřevěnou zvonici se zděnou dolní částí, jsou v ní tři staré zvony z roku 1574, 1615 a 1733. Ten prostřední byl v polovině 19. století ukraden, zloději byli pak chyceni, ale zvon byl nalezen už rozbitý. Proto ho museli ulít znova, ale asi ne moc dobře, protože za 30 let pukl a v roce 1890 ho museli ulít zase znovu, tentokrát asi byli pečlivější, anebo už se zvon tolik nezlobil a tak vydržel až dodnes.
Na Praze 5 snad nikde nechybějící infocedule
Hlavní oltář je barokní a pod ním je krypta ze sliveneckého mramoru z roku 1680
Hřbitov u kostela byl rozšířen v roce 1892 a byla postavena kostnice
Mystiku celého místa zvyšuje okolnost, že poblíž kostela byly nalezeny stopy pravěkého osídlení, které později využili Slované a založili na něm v 9. století (stejně jako Pražský hrad) hradiště, které mohlo souviset se stavbou kostela. Hradiště zaniklo už v 11. století, ale stopy po něm jsou dodnes patrné a přímo k němu nás zavede žlutá turistická značka. Protože místo není zalesněno, je z jeho akropole pěkný výhled do Prokopského údolí, kam potom v případě, že máme ještě dost sil, můžeme pokračovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat