Praha zelené město

Praha zelené město
Praha je město plné přírody

sobota 14. prosince 2013

Vilová čtvrť na hradebních baštách


Víte, že někteří obyvatelé Prahy mají to privilegium, že jejich vila stojí přímo na hradbách? Jsou to ti šťastlivci, jejichž domovní adresa zní: Na Baště sv. Jiří, sv. Ludmily...
Ještě před první světovou válkou vzniká totiž v Praze jedinečný urbanistický celek, který se svým řešením blíží ideálu anglických garden cities - zahradních měst a to na Hradčanech  v okolí Písecké brány. Výjimečnost této unikátní vilové čtvrti je v tom, že při její výstavbě byl dovedně využit prostor barokní fortifikace královského hlavního města Prahy, které vzniklo v letech 1653 - 1730. Opevnění bylo zesíleno dvaceti baštami, pojmenovanými podle svatých patronů. Na levém břehu Vltavy se barokní opevnění nazývalo Mariánské hradby podle kaple Panny Marie Pomocné v šancích, která stála u Bruské brány. Po zrušení pražské pevnosti, ke kterému došlo po prohrané Prusko-rakouské válce v roce 1866, přežívaly bývalé barokní hradby již bez vojenského významu. Hradební pozemky byly pak postupně vykupovány a hradby bourány, ale v některých místech zůstaly jejich zbytky v parkové úpravě částečně zachovány.
Ulice Mariánské Hradby připomíná svým názvem bývalé barokní opevnění
Na obrázku z roku 1902 vidíme na pozemku, kde teprve probíhá bourání hradeb, už postavenou novou kadetku (C. a k. Kadetní školu)...
(zdroj: http://www.fotohistorie.cz)

...zato na obrázku z roku 1915 už po hradbách není ani památky a znázorňuje tak prakticky už dnešní stav
(zdroj: http://www.fotohistorie.cz)

Tak byly pražskou obcí vykoupeny v roce 1901 od vojenského eráru  i pozemky kolem Bruské brány s cílem využít je částečně pro obytnou výstavbu – na bývalých bastionech sv. Jiří, sv. Ludmily, sv. Tomáše a sv. Máří Magdalény. Příkopy u bastionů byly zakopány a na jejich místě byl zřízen dnešní Park Charlotty G. Masarykové. Vrchní část samotných bašt zůstala zachována a vily se tak tyčí přímo na hradbách.

Celou vilovou čtvrť můžeme dobře poznat podle plánku:



Naši procházku začneme i ukončíme symbolicky u Písecké brány, která měla veliké štěstí, že přežila bourání hradeb. Součástí smlouvy obce s vojenským erárem byl totiž i závazek bránu zbořit.  Tomu se ale vzepřeli tehdejší zastánci „pražských starožitností“ a staré Prahy, kteří se peticemi k městské radě i k c. k. Ústřední komisi pro zachování památek historických a uměleckých ve Vídni nakonec domohli toho, že od zbourání brány bylo v roce 1903 ustoupeno. Za což jim můžeme být vděční, neboť dnes je Písecká brána jedinou zachovanou barokní hradební branou mimo Vyšehrad a patří k nejvýznamnějším přípomínkám hradeb. Své jméno má nikoli po jihočeském Písku, ale podle prastaré osady Na Písku na Klárově. Od brány jezdívala od roku 1828 první koňská železnice v Praze, a sice do lánských lesů pro dřevo. Brána bývala nazývaná také Bruská nebo Karlova, protože byla postavena za Karla VI. Giovanim Batistou Alliprandim podle návrhu Františka Vogota z roku 1721. Výzdoba vojenskými emblémy je od J. Mayera.


Brána ze strany města na začátku 20. století...

...a dnes

V současné době je v Písecké bráně společenské a kulturní centrum Prahy 6. V letech 2000 - 2 prošla brána rekonstrukcí a od té funguje jako galerie a kavárna, konají se tady i svatební obřady.

Housle a klavír pro prázdné židle v bývalém průjezdu brány


Útulná kavárna


Na jižním předpolí brány se zachoval původní domek mýtnice (č. p. 204)...

...a zbytky původní kaple Panny Marie Pomocné v šancích, postavené v roce 1735 u Písecké brány Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem, zrušené roku 1792 a později přestavěné na rodinný dům (č. p. 202)


Ze severní strany kapli připomínají kulatá okna - zajímavé bydlení v takovém rodinném domě


Hned naproti bráně, v ulici K Brusce č.1/210, vyniká secesní dům v lidovém stylu s hrázděným patrem z režných červených cihel


Vydáme se ulicí U Písecké Brány západním směrem do nitra vilové čtvrtě zbudované na zbytcích někdejšího opevnění, které se podařilo architektům Vladimíru Zákrejsovi a Vlastislavu Hofmanovi zachránit. Navrhli tady kotážovou (i když je z anglického cottage=chata, tak u zahradních čtvrtí znamená  řadovou) zástavbu vilami a řadovými domky v anglickém stylu. Tedy první pokus toho, co bylo uplatněno později ve velkém na Ořechovce. Na ojedinělé výstavbě na baštách se v letech 1910-1914 podíleli významní projektanti jako architekti Jan Kotěra, Josef Gočár, Emil Králíček ale i sochař František Bílek. Stavělo se hlavně ve stylu tehdy trendy geometrické moderny, ale prosazuje se i kubismus, secese a symbolismus.





Klasicizující secese

Dojdeme ke kubistickému dvojdomu od  Josefa Gočára v Tychonově ulici č. 4-6/268-269.  Původně byl dvojdům vyprojektován ve stylu geometrické moderny, ale později Gočár svůj návrh přepracoval raději na kubismus.

Vstupní průčelí

Jižní zahradní průčelí


V zahradě dolního půldomku je navíc na zahradě altánek

Vystoupáme až na konec Tychonovy ulice a náhlédneme do ulice Mariánské Hradby se stromořadím, navozující atmosféru císařské Vídně

Tychonovou ulicí sestoupíme až k první zachované baště s vilami - baště sv. Jiří




Hrot špičky bašty

Najdeme tu krásné ukázky geometrické secese

Dojdeme z bývalé vnější strany k Písecké bráně, která je na rozdíl od příjemné strany obrácené k městu strohá, a  symbolizuje sílu rakouské monarchie



Naproti bráně je Park Charlotty G. Masarykové, který je dokladem typického pražského sadu, vzniklého na zrušeném hradebním systému města. Dokumentuje také dendrologickou skladbu parku začátku 20. století. Sad byl realizovaný v roce 1913 podle projektu Karla Skaláka rovněž na původních vojenských pozemcích.  Park zahrnoval území vzniklé zasypáním pevnostního valu před barokním opevněním města na předpolí bastiónů sv. Jiří a sv. Ludmily. Pro zachování půdorysného a prostorového rozvrhu včetně dochování části původních dřevin byl park prohlášen v roce 2004 za nemovitou kulturní památku a zároveň  byl Městskou částí Praha 6 zrekonstruován. Původně se jmenoval park u Písecké brány, současný název park Charlotty G. Masarykové připomíná manželku prvního československého prezidenta T.G.Masaryka.

Vyberte si - máte raději park v barvách podzimu...




...nebo v sytě zelených barvách pozdního jara? 


Za parkem v ulici Na Valech prosvítá řada činžovních domů v geometrické moderně a la Kotěra, na jejichž návrzích se v letech 1910 - 1938 účastnil architekt Alois Dryák a celá řada dalších. Některé bloky ale nebyly dokončeny a k jejich uzavření od ulice Milady Horákové došlo až o hodně později. Dnes, zvláště po zklidnění provozu v ulici Na Valech, se jedná o jednu z nejluxusnějších lokalit na bydlení v Praze vůbec, spojenou s vynikající dopravní dostupností - stanicí metra Hradčanská hned za rohem.






Jestli máte rádi opravdu dobré těstoviny a pizzy, tak na nároží jednoho z těchto domů, přímo naproti Písecké bráně, zkuste restauraci 500 Restaurant - Pětistovka


Projdeme parkem až k vrcholu bašty sv.Ludmily a než vystoupáme po schůdkách nahoru...


...podíváme se ještě na chvíli vlevo pod hradební zeď...

...kde nás na východní straně Parku Charlotty G. Masarykové překvapí tři pylony, ve tvaru čtyřbokých komolých jehlanů, ze železného plechu od izraelského sochaře Israela Hadanyho, které byly vytvořené pro výstavu izraelské grafiky. Na stěnách jehlanů je rovněž  Hadanyho báseň.  V roce 1996 byly pylony věnovány Galerii hl.m. Prahy a umístěny v blízkosti nedaleké izraelské ambasády.


Vrátíme se ke schůdkům, vystoupáme po nich a hned vpravo  si všimneme pozdně secesní vily č.13/247 od Emila Králíčka z let 1912-13... 

...s kubistickými prvky na vstupních dveřích

Pokračujeme vlevo a zastavíme se na špici hradebního bastionu. Můžeme si představovat, jak tady kdysi před hradbami byl už jen příkop a pak už nic.


Krásné místo přímo ve špici bašty má vila č. 11/248 ve stylu klasicizující secese s vystupující polověží, která mění své barvy podle ročních období - takto se tváří na podzim...


..a takhle zvesela vykukuje nad hradbami na jaře

Určitě nás rozveselí sousední vila č. 9/249...

...připomínající časy funkčního bastionu...

...i dobové vojenské výjevy

U dalších domů na baště jsou pěkně zachované detaily vstupních dvěřích, které nezapřou kubismus...

... a geometrickou modernu

Vily pocházejí z doby, kdy ještě Hradčany byly čtvrtou pražskou čtvrtí (původně čtvrtým pražským městem)

Arkýře na baště sv. Ludmily za mlhavého podzimního dne

Nadešel čas opustit baštu sv. Ludmily a přejít Badeniho ulici směrem na další baštu a sice sv. Tomáše, vyhlížející do Letenských sadů, kde určitě nepřehlédneme rohovou činžovní vilu ve stylu geometrické secese s posuvnými okny anglického/amerického typu v 1.patře a ...


...s výrazným nárožním balkónem ve tvaru arkýře

Pod baštou sv. Tomáše...

...a na baště


Stockarova dvojvila

Na Baště sv. Tomáše 5-7, Hradčany 230-231

Dvojvilu s krásným výhledem do Letenských sadů navrhnul a v letech 1910 - 11 pro sebe a svého bratra Jaroslava nechal postavit architekt Rudolf Stockar - jeden z propagátorů zahradních anglických měst kotážového typu a přímý inciátor výstavby vilové čtvrti na baštách. To byl pro něj i důvod, proč si sám postavil svou vilu v v této první plánovitě založené zahradní čtvrti v Praze. Jako zaměstnanec pražského stavebního úřadu považoval Stockar zahradní města jako čtvrti určené i pro nejchudší vrstvy. Tyhle dá se říci skoro utopistické vize se ovšem nenaplnily nejen na Hradčanech, ale ani v dalších vilových čtvrtích.


 Jak naznačuje mříž v přízemí s geometrickými ornamenty, jedná se o dům postavený ve stylu geometrické moderny, což podtrhuje i sokl z režných bílých cihel, stejně jako vchodový portál


Hned v sousedství jako v pohádce o šípkové Růžence (samozřejmě ne na podzim, kdy už je všechno holé) zve stylová branka na návštěvu... 

...Kohoutovy vily č.3/232 z roku 1911 ve špici bastionu sv. Tomáše s průčelím ve stylu moderny a značně střízlivou geometrickou výzdobou...

...a s decentní parkově upravenou zahradou v přímém kontaktu s Letenskými sady

V noci to tu asi moc nesvítí


Dvojčetem Kohoutovy vily, také z roku 1911, je rohově zkosená Myslíkova vila s dvojí adresou Gogolova č.2, nebo chcete-li Na Baště sv. Tomáše č.1, ale samozřejmě jen s jedním popisným  číslem Hradčany čp.225. Je opět postavená ve stylu geometrické moderny a s hodně střízlivou dekorací... 

... i se stejnou zahradní brankou, oplocením a parkově řešenou zahradou


Vysoko v mlze na vysokých hradbách protějšího bastionu sv. Máří Magdalény, odkud se od roku 1891 až do rozpadu Rakouska - Uherska v roce 1918 ohlašoval výstřelem z děla ve 12 hodin v poledne přesný čas, ční slavná...


Kramářova vila
Gogolova 1, Hradčany 212

Na rozdíl od vil na předchozích třech baštách zabírá celou plochu bastionu sama a disponuje přitom fantastickým výhledem na vltavské mosty a starou Prahu. A to byl právě důvod, proč tady panslavista, rusofil a první československý předseda vlády Karel Kramář koupil v roce 1911 stavební pozemek (tedy vlastně celou baštu) a nechal tu pro svou ruskou manželku Naděždu Nikolajevnu postavit grandiózní vilu. Kramář měl velký rozlet, což ovšem pražská městská rada věděla, a tak musel být usměrněn ve smyslu, že vila nebude vyšší než jednopatrová, průčelí bude obráceno k Vltavě, a vůbec že bude navržena tak, aby nenarušovala panorama Hradu. Kramář původně požádal o projekt Kotěru, ale pak se obrátil na slovutného vídeňského Ohmanna, který mu postavil neobarokní rezidenci s prvky secese, ale ovšem i ruské architektury na přání jeho manželky. Vila byla obrovská, do toho přišla 1.světová válka a tak se stavěla dlouho - od roku 1911 až do roku 1917. Nakonec z toho vzešel gigant s plochou 700 m2 a s 56 místnostmi, z nichž většina sloužila reprezentačním účelům. Ale kromě nich tu byly i soukromé ložnice a pracovny, několik salónů, hal, jídelen, pro časté návštěvy hostinské pokoje, k tomu kulečníková síň, pro zásoby osm sklepů i vlastní sklad benzinu, žehlírna a lázně. Byly zde i na tehdejší dobu zcela nezvyklé technické novinky jako domácí výtah nebo odsávač prachu. Na vybavení a luxusu se nešetřilo - slavná Kramářova pracovna měla krb ze zeleného  mramoru a jeho pracovní stůl byl potažený buvolí kůží.
Dnes vila slouží jako oficiální rezidence českých premiérů a jejími obyvateli byli: Zeman, Špidla, Gross, Paroubek, Topolánek a Nečas.



Přejdeme zpět Badeniho ulici a na protějším nároží nás očekává opravdová a nepřehlédnutelná lahůdka:

Bílkova vila
Mickiewiczova 11, Hradčany 233

Mystik, sochař a grafik František Bílek si v letech 1910 - 11 sám navrhnul a nechal postavit vlastní dům s ateliérem, který odráží jeho hlubokou mystickou duši. Je to zřejmě jedna ze dvou staveb v Praze postavená ve stylu symbolismu - a symbolů je tu opravdu víc než dost, a to leckdy hodně složitých. Celý dům má jako celek znázorňovat léto a hned vedlejší Procházkova vila č.3 /234, kterou také vyprojektoval, má pro změnu symbolizovat podzim. začneme tedy postupně - létem. Vila je postavena do obloukovitého tvaru srpu...


 ...v jehož ohnisku se nachází sousoší "Komenský se loučí s vlastí", což doufejme bylo také v létě, ale nepodařilo se mi to ověřit. Autorem je samozřejmě opět Bílek

Řada vysokých sloupů znázorňuje snopy obilných klasů a připomínají lotosové sloupy egyptských chrámů

Samotný dům má strohé průčelí z neomítnutých červených cihel, což také nebylo náhodné - Bílek si nechtěl na nic hrát, ale pravdivě přiznat stavební materiál. Do této symboliky zapadá i použití první rovné střechy v  Praze. Do stavby byla zakomponována i spousta další symboliky odkazující na ranné křesťanství a sakrální stavby. Bílkův osobní symbolismus se projevuje třeba u kuchyňských dveří, kde je možné v řezbě zjistit, že umělci bylo v době výstavby vily 39 let, jeho manželce 29 let, a jeho dvěma dětem 6,5 a 4,5 roku. Sochař si samozřejmě sám navrhnul vnitřní zařízení včetně nábytku a něco i sám vyřezal. Dům byl v letech 2008-10 zrekonstruován  a dne slouží v rámci Galerie hl.m.Prahy jako mistrovo muzeum.

Vchod do muzea


Procházkova vila
Mickiewiczova 3, Hradčany 234

A už jsme u dalšího ročního období - hned vedle vchodu do Bílkovy vily nás čeká dům symbolizující podzim, který pro svého dlouholetého přítele a podporovatele zahradních měst a jednoho z iniciátorů výstavby vilové čtvrti na baštách doktora Procházku, vyprojektoval opět František Bílek, a to v roce 1910. Vila byla stejně, jako její "letní" sousedka dokončena hned v následujícím roce, jak se můžeme přesvědčit ve slepém románském okénku, odkazujícímu symbolicky k rannému křesťanství.




Na protější straně Mickiewiczovy ulice č.6/254 se můžeme podívat na dvojvilu ve stylu ornamentální secese


A už na nás  nás čeká celá celá souvislá řada geometrické moderny , nejdříve vila č. 11/238...

... následovaná v řadě Kotěrovými  asketickými modernistickými rodinnými domy č.13-15/239-240 z let 1910-11. Vily z vrcholného období Kotěrovy tvorby se vyznačují strohým vzhledem  s drsnou omítkou  a pásy z režných červených cihel podél oken

Grohův dům č.13 je ve vstupním prostoru vyzdoben reliéfem Stanislava Suchardy "Věštící kněžna Libuše" a v sousedním Borůvkově domě č.15 reliéfem "Setkání Vltavy s Prahou " od stejného autora

V průčelní nice byla později umístěna busta manželky prvního československého prezidenta Charlotty G. Masarykové pro změnu od Vojtěcha Suchardy


Tím jsme ukončili prohlídku nejen řady kotážových domů v Mickiewiczově ulici, ale i naši procházku. Jsme zpátky u Písecké brány. Závěrečný pohled věnujeme zahradám řadových vil, které směřují do zeleně s alejemi stromů. Podzimní mlhavá atmosféra okolní přírody souzní s barvami fasád domů ve stylu geometrické moderny, většinou laděných do béžových, okrových nebo šedavých tónů.


8 komentářů:

  1. Moc mě mrzí, že tenhle blog nevycházel v době, kdy jsem žila v Praze. Určitě bych si podle něj udělala hodně procházek. Článek jako je tento s mapkou a návodem na procházku je úžasný.

    Stáhnu si to do pdf, abych si v případě, že budu mít při návštěvě Prahy trochu času, mohla udělat procházku.

    Díky!

    Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář. Jsem rád, že se článek líbil a inspiruje k vycházkám.

      Vymazat
  2. Skvělý blog ! Nedávno jsem stejnou trasu si sám prošel - kousek od metra Hradčanská - a nyní zde našel výborné informace.
    Jedná nesrovnalost: ... přejít Badeniho ulici směrem na další baštu a sice sv. Jiří - správně na baštu sv.Tomáše
    Držím palce a těším se na další vycházky.
    Milan

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za milý komentář i upozornění. Sv. Jiří už jsem opravil.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc krásný blog, ze zahraničí si opravdu člověk připomene, kde je doma a kam si hlavně až se vrátím udělám vycházku. Děkuji

    OdpovědětVymazat
  5. Krásně zpracované a inspirativní, pokud bych se sama měla dopídit informací o majitelech a architektech vil, bylo by to nadlouho, takže moc děkuji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, těší mě, že se Vám článek líbil

      Vymazat