Haštalská čtvrť

Vždycky jsem si říkal, kde se asi odehrávala dobrodružství Rychlých šípů, Bratrstva kočičí pracky a Vontů? Prý je Jaroslav Foglar ve svých představách umístil do tajemných průchodů, plácků a zakoutí Haštalské čtvrti neboli čtvrti u sv. Haštala. Tenhle kout Starého Města je vůbec zajímavý. Zvláštnost číslo 1 - jako jediný unikl celoplošné asanaci severní části Starého Města - prostě na to nezbyly peníze (Praha naštěstí nebyla tak bohatá jako Vídeň). Zvláštnost číslo 2 - na rozdíl od okolí Staroměstského náměstí a Karlova Mostu tady skoro nenarazíte na turisty. Uličky jsou většinou prázdné a některá místa a domy jsou ošuntělé jak na staropražských fotografiích.  Některá místa Haštalské čtvrti naopak získala nezaměnitelný, až pařížský kolorit.

 

Haštalská čtvrť se dá nejlépe poznat bezcílným blouděním jejími uličkami, náměstíčky a dvorky. Trasa na plánku spíše ukazuje kterými místy byste měli projít a schválně Vám nenaznačuje v jakém pořadí - blouděte sami:)

Tajuplnost čtvrtě předznamenává už na jejím okraji  rozlehlá budova barokního kláštera milosrdných bratří, jehož neoddělitelnou součástí je již po staletí špitál - dnes Nemocnice Na Františku. Zvláštností je několikrát zalomené jižní průčelí kláštera, které dokazuje postupné etapy výstavby.

Historie hospitální činnosti se v těchto místech datuje už od roku 1320. Tehdy stávajícímu hospici, který vznikl za podpory císaře Karla IV., požehnal a kapli v něm vysvětil sám první český arcibiskup Arnošt z Pardubic. Po bitvě na Bílé Hoře, císař Ferdinand II. Habsburský svěřil hospic do rukou řádu milosrdných bratří. Uvnitř budovy najdeme takzvané schodiště Miserere, na kterém se bratři modlili během popravy na Staroměstském náměstí a pro jehož konstrukci bylo použito dřevo z popraviště českých pánů roku 1621.

Zajímavostí nemocnice je, že se pacienti umisťovali do pokojů podle druhu nemoci, v dřivějších dobách bývali totiž všichni společně ve velké místnosti a jednotlivá lůžka bývala oddělena plentami. V  roce 1847 tady byla provedena první operace v narkóze v Evropě bratrem Celestýnem Opitzem.

A teď už přišel ten správný čas ponořit se do hlouby labyrintu ošuntělých liduprázdných uliček třeba právě ulicí U Milosrdných...

Vše je tady v původním znění bez oprav...

...kde na zdech narazíme ještě na prvorepublikové reklamy - Ottovy závody na mýdla a tuky z Rakovníka (proto rak)

Na malém plácku nad střechami domů vykukuje špička kostela sv. Haštala

Malovaná domovní znamení jsou už mnohde těžko rozeznatelná

Ulice u Milosrdných se u Anežského kláštera ostře lomí do pravého úhlu

Domy v ulici jsou většinou neopravené...

... a udržují si tak starou patinu, kterou byste dneska už v jiných částech Starého Města hledali těžko

Podivně zakroucená ulice U Obecního dvora

Původně bezejmenná ulička byla pojmenována na počest Jaroslava Foglara "Ve Stínadlech" a je vždycky opravdu  temná a ponurá

Na konci uličky nás čeká stínadelský motiv, jak z Foglarovských obrázkových knížek

Ulice U Obecního Dvora má tu zvlášnost, že na jedné straně jsou nízké staré domky...

a na druhé na umělém násypu historizující činžáky vzniklé tady po asanaci na začátku 20. století...

... a v jednom z nich najdeme i nejstarší irskou hospodu v Praze James Joyce, která nedávno slavila dvacáté narozeniny

Naproti ní jsou starosvětské, do široka rozkročené barokní měšťanské domy a hned dvě pamětní desky na domě číslo 5 (žlutý), kde se narodil malíř a ilustrátor  Josef  Mánes, a hned vedle na domě číslo 7 (ten ošklivější) prý svého času žil  rakouský fyzik a matematik Christian Doppler. Významnými lidmi se kupodivu tenhle zapadlý, vždycky spíš chudinský kout Starého Města jen hemží - možná proto, že malíři a matematici neměli na vysoký nájem?

Tenhle dům s klasicistním portálem mohl klidně navštěvovat i Mozart

Ne, nejsme na pařížském Montmartu ale stále v Praze, i když atmosféra květinových krámků by nás mohla zmást 

Není proto divu, že i filmaři používají Kozí plácek (název silně neoficiální, existuje jen Kozí ulice, která tady vytváří náměstíčko) pro natáčení filmů z "Paříže"

A aby toho nebylo málo, tak tu musí být i restaurace s francouzským šarmem (v Haštalské ulici) jako La Degustation Bohême Bourgeoise , která se jako jedna ze dvou pražských restaurací  může na svém kontě pochlubit dokonce Michelinskou hvězdičkou,  nebo opravdová francouzská braserie Chez Marcel i s nezbytným číšníkem ve vchodu.

Francouzský nápis na Kozím plácku nás zve do zajímávé kavárny, vinárny a galerie v jednom...

... nuže vstupme tímto klasicistním tunýlkem s krásně vyřezávanými vraty s rovněž klasicistními motivy  ve tvaru slunce...

... a překvapí nás květinový dvorek s různými pavlačemi...

... a romantickým posezením...

... odkud se uzonkou škvírou dá projít do Kozí uličky...  

...kde nejvíce vidíme dopady asanace ze začátku 20. století - po levé straně stará zástavba stedověkého původu a napravo na uměle zvýšené uliční úrovni poasanační eklektické činžáky 

Tohle tehdy při "modernizaci Starého Města" nazývali starou veteší...

...a tohle moderním bydlením

Zato se na těch různých vyvýšeninách dobře domlouvá rande, protože terénní nerovnosti mohou srovnat případnou různou velikost domlouvajících se 

Rámová ulice je ze stejného asanačního důvodu zase pro změnu křivá jen po jedné straně

V Haštalské ulici zkusíme projít průchodem rozložitého domu...

...a dostaneme se na dvorek domu v Haštalské ulici s miniaturním zahradním posezením...

...kde se po dřevěném schodišti...

...dá vylézt do patra na pavlač  se nevšední kombinací starého smaltovaného umyvadla se satelitem

Haštalskému náměstí neboli náměstí u sv. Haštala...

... vévodí stejnojmenný kostel s bohatou historií, neboť jeho předchůdcem tady byla už ve druhé polovině 12. století románská trojlodní bazilika, významná svou polohou na staré cestě vedoucí směrem na Poříčí. Gotická novostavba pak vznikla ve 14.století postupnou přestavbou románské stavby. Kostel potom zažil hodně útrap a následných oprav - byl poškozený v husitských bouřích a hned po nich ho zasáhla povodeň, v roce 1689 vyhořel a středověká klenba byla při renovaci nahrazena ranně barokními lunetami. Poslední velkou opravu pak zažil po nešťastné povodni v roce 2002, kdy se do něj dostala spodní voda.

Na náměstí naproti kostelu  je na jednom z hotelů secesní markýza

Až do Haštalské ulice se táhne z Dlouhé třídy asi nejdelší "Lokál" v Praze s tankovou Plzní a poctivými českými hotovkami 

Slepá ulice Za Haštalem

Za kostelem se dostaneme k nízkým starým domkům původní chudinské periferie Starého Města...

...a do Anežské ulice

...kde nás na nároží uvítá dům...

... "U Červeného kola" se stejnojmennou restaurací, kde se prý vyplatí mít svatební hostinu, protože pak manželství zaručeně vydrží

Anežskou ulicí se jak jinak než dostaneme k Anežskému klášteru,  který založila Anežka Přemyslovna s králem Václavem I. v místě bývalého špitálu zřejmě v letech 1233-1234.  Anežka se pak stala i jeho první abatyší.  Klášter je unikátní gotickou památkou prvořadého významu s mnoha kostely a klášterními budovami a  proto podrobný popis jedné z nejznámnějších (!) pražských památek určitě nespadá pod logo "Praha Neznámá". :)

Vrátíme se zpátky ke kostelu a zabočíme doleva do...

...uličky zvaná Řásnovka...

...ze které zůstala jen asi třetina původní délky...

...ale i tak ta klikatice stojí za to 

Při průchodu Řasnovkou se dá povzdechnout, jaká škoda, že asanace zbourala celou severní část Starého Města a Josefov - mohl to být dneska světový unikát !

Na závěr se můžeme podívat na jasný vizuální zlom staré historické zástavby na Kozím plácku a nově přestavěnou částí Josefova s činžáky s mnoha kudrlinkami a věžičkami. Co je hezčí ponechám na úvaze čtenářů