Staré Jinonice

Jinonice se původně jmenovaly Ninonice a poprvé se objevují v zakládací listině vyšehradské kapituly už roku 1088. Majitelé se potom často střídali, až Jinonice koupil Albrecht Pfefferkorn z Ottopachu a přišel pro obec zlomový rok 1610, kdy je nový majitel spojil s vedlejšími Butovicemi. Obě vsi pak byly součástí jednoho panství a měly také společné osudy. Roku 1685 Jinonice přecházejí do rukou Schwarzenbergů, kterým patřil zdejší statek až do roku 1945.

V polovině 18. století tady kromě panského dvora, mlynáře v pronajatém panském mlýně a kováře v panské kovárně, bylo sedm hospodářů, ale už o sto let později zde žilo 181 obyvatel ve 20 domech. V té době byl také vydán obecní zákon a Jinonice a Butovice byly spojeny v jednu politickou obec Jinonice. To se na první pohled zdá dost podivné, protože Butovice v té době byly asi 3 x větší než Jinonice a měly jak kostel tak i školu, o čemž se Jinonickým mohlo jenom snít. Nicméně Jinonice držely v ruce jeden obrovský trumf, a sice, že právě v nich bylo sídlo schwarzenberského panství - dnešní zámek. Ve spojené obci nebyl žádný průmysl. Většina obyvatel pracovala na vlastních polnostech, nebo na schwarzenberském statku, jen málokdo chodil za prací pěšky do Prahy. Obec proto rostla jen pomalu a když byla v roce 1922 připojena k Velké Praze jako její XVII. čtvrť, žilo tady 2 294 obyvatel.

Jinonice v roce 1920, za zámkem jsou ještě vidět komíny zrušeného pivovaru...

(zdroj: http://www.fotohistorie.cz)

 

....a dnes

Při procházce nám může pomoci plánek:

Venkovská idylka

Bývalou, hezky zachovanou náves najdeme v ulici U Jinonického Rybníčka

Jinonický dvorec, který je chráněnou kulturní památkou České Republiky, si zachoval styl raně barokního velkostatku. Původně na tomto místě stávala až do třicetileté války, kdy byly Jinonice zpustošeny, tvrz. Hned po zakoupení jinonického panství v roce 1685 Schwarzenbergové na místě tvrze nechali postavit jednopatrový zámek s rozsáhlým areálem hospodářských budov. Na začátku 19. století byl celý barokní komplex klasicistně přestavěn a na severu rozšířen o další dvorní křídlo. Byl postaven i patrový altán, který byl společně s kašnou asi před deseti lety se svolením magistrátu zbytečně zbourán. Dvorec dnes představuje dobrý příklad dochovaného ranně barokního velkostatku.Ve dvoře býval i malý pivovar, zrušený už v roce 1890.

V průčelí zámku s nevšední adresou: ulice Na Vidouli 1/1 (možná jediné místo v Praze kromě Staroměstské radnice, kde se shoduje číslo popisné s číslem orientačním a je to jednička!!) byl Schwarzenbergy vystavěn vjezd s barokním portálem...

....a nad ním byl umístěn pískovcový rodový erb a ještě výše dřevěná věžička s hodinami

V nádvoří najdeme sluneční hodiny

Dvorec má určitě zcela původní vzhled, ale potřeboval by opravu

Když se v roce 1865 stal vlastníkem jinonic Jan Adolf, kníže ze Schwarzenberga, a v místě bývalé jinonické tvrze byl vystavěn kromě zámku také komplex nových hospodářských budov, vznikla větší potřeba na zásobování zámku vodou. Do té doby se datují prvopočátky vodovodu ze svahu Vidoule. voda byla do zámku přiváděna dřevěným potrubím, které až v 19.století nahradily trouby železné.

Severní křídlo bylo postaveno až na začátku 19. století

Dnešní stav průjezdu při pohledu ze dvora do ulice

 V zámku měl své sídlo nejen správce celého jinonického panství, ale byla tu zároveň i fara, kde měl svůj byt i duchovní správce kostela v Butovicích. Tady bydlel v letech 1804-5 národní buditel, kněz, básník a jazykovědec Antonín Jaroslav Puchmajer, který tu vydal první česky psanou učebnici ruštiny : "Pravopis česko-ruský". Zde také vzniklo první dílo o romském jazyce na území Čech, psané ještě německy -  čeští národní buditelé museli asi paradoxně psát především německy, aby jejich díla někdo vydal a četl.

Zadní trakt zámku se starou kamennou ohradní zdí, v pozadí vykukují mrakodrápky Nových Butovic

Tři nejcennější historické objekty s mansardovými střechami v Jinonicích...

...napravo je to dům v Karlštejnské ulici č. 35/17...

... a k němu se tiskne nalevo jeho podobný soused č. 33/13...

... třetí se schovává na návsi v ulici U Jinonického Rybníčka č. 1/7, což je velmi zajímavá zemědělská usedlost s klasicistním obytným stavením, kde snadno uvidíme letopočet 1791 v lichoběžníkovém štítě a asi poněkud méně snadno se nám podaří vidět i zachovanou pavlač směrem do dvora. Bohužel celkový dojem značně kazí velmi nedobová střecha :( 

A protože jsme na Praze 5, tak se místo pavlače podíváme aspoň na cedulku, kterou tady má každý hodnotný dům

Soustavu jinonických rybníků tvoří tři rybníky- Panský, Jinonický (dříve nazývaný Místní) a Butovický

Byl by to idylický obrázek vesničky s rybníkem na návsi, ale že jsme v Praze nám připomenou nové kancelářské budovy tlačící se se zezadu na malé domky. Přitom Jinonice bývaly dlouho zapomenutou výspou Prahy v těchto končinách 

Na začátku třicátých let 20.století si jinoničtí sokolové postavili tuhle krásnou sokolovnu ve stylu art deco

Staropražská litinová pumpa před sokolovnou připomíná, že i po připojení Jinonic k Praze vodovod v bytě či domku dlouhá léta nebyl samozřejmostí

Soumrak v úzkých ulicích Starých Jinonic

Pokud máme ještě další chuť pokračovat můžeme navázat procházkou do Butovic.