Třeboradice jsou nejsevernější čtvrtí Prahy. Říká se, že byly založeny jen několik let po založení Prahy kněžnou Libuší. Skutečnost je ovšem jiná, první doložená zmínka o vsi je z roku 1167.
Historie Třeboradic se vždy vázala na dějiny Slaviborova dvora a farního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Slaviborův dvůr je všude (i v současné literatuře) zmiňován jako hodnotný historický objekt s bohatými dějinami. Pověst praví, že ve slovanském dávnověku v 9.století patřil dvůr Slaviborovi, poslednímu pšovskému knížeti. Tomu se tady narodila dcera Ludmila, pozdější babička knížete Václava. Jedna místní pamětnice mi vyprávěla, že prý odtud proto vedla tajná podzemní chodba až do Staré Boleslavi, dodnes je tu v poli kaplička připomínající poutní cestu tamtéž. V 18.století bývala obytná budova dvora krásným zámečkem. Až donedávna zde byl, hned vedle vchodu do nádvoří, veliký dům o sedmi osách. Mimořádně hodnotnou stavbu představoval dvoupatrový špýchar s trámovými stropy na nádvoří. Na obou stavbách bylo částečně zachované barevné zdobení. Když jsem do Třeboradic přijel, těšil jsem se na tento mimořádný objekt, ale hledal jsem jej marně. Na západní straně Slaviborského náměstí, kde měl být, jsem našel jen sídliště novostaveb. Již výše zmíněná pamětnice, jak sama o sobě řekla - jedna z mála zbývajících starousedlic, mi se smutkem sdělila, že dvůr byl před nedávnem vandalsky zbořen, i když prý proti tomu místní vehementně protestovali. Padla na mě potom ve Třeboradicích velmi pochmurná nálada. Ještě nikde na svém putování Prahou jsem se nesetkal s tím, aby byl bezprostředně nedávno zničen jeden ze dvou nejcennějších a nejcharakterističtějších objektů čtvrtě.
Barokní socha svatého Václava prý původně stála na zdi Slaviborova dvora - mně se dnes podařilo najít dvě tyto sochy- jedna je na pomníku padlých z první světové války a druhá identická ve dvoře novostavby pečovatelského domu. Myslel jsem, že ta původní ze dvora byla přemístěna na pomník, místní pamětnice mě ale přesvědčovala, že ne - tak to prý být nemůže, je prý už dlouho součástí tohoto starého pomníku. takže lze důvodně předpokládat, že originální socha ze zdi dvora je asi ta v domě s pečovatelskou službou (ten velký dům za rybníkem), který stojí zhruba v místech zlikvidovaného Slaviborova dvora.
Pomník padlým v první světové válce
Poničený dům v pozadí je zřejmě smutný pozůstek statku, za kterým už vykukují novostavby
Na rozdíl od nešťastného osudu Slaviborova dvora zůstala zachována druhá historická dominanta čtvrtě kostel Nanebevzetí Panny Marie. Kostel je to velmi starý, prý připomínaný už v roce 1017, původně románský, pak samozřejmě goticky a posléze barokně přestavěn .Uvnitř kostela je zachovaná původní gotická žebrová klenba v kněžišti.
Vedle kostela je nepřehlédnutelná barokní zvonice ze 17.století, hodně změněná o sto let později. Zaujme nás dvojitou zvoncovitou střechou, s pozlacenou makovicí.
Budova bývalé fary,bohužel už se zjednodušenou fasádou
V parčíku za farními budovami najdeme pomníček obětem druhé světové války
Na obzoru vidíme komín třeboradické teplárny, která se liší od ostatních pražských tepláren tím, že vodu neohřívá, ale jen přihřívá tu, kterou posílá do Prahy elektrárna Mělník dálkovým teplovodem. To jsou ty veliké roury, které hyzdí krajinu podél mělnické silnice a Tryskovické ulice. "Pýchou" teplárny je druhý nejvyšší komín v republice.
Restaurace Maximum s výbornou kuchyní ze strany návsi...
...a ze strany dvora
Obchod
Na cestě směrem k Miškovicím...
...venkovskou krajinu zdobí Boží muka
V novější části vsi se stavěly za první republiky pěkné vilky. Tato se nazývá "Milka a Božka" , najdete ji naproti hřbitovům a pochází z roku 1931
Zajímavostí je dvojice hřbitovů na okraji Třeboradic. Je to opravdu zvláštní - řeknete si, proč jim nestačil hřbitov jeden, třeba větší než dva malé, rozdělené ulicí? Když se ale pozorně podíváme na označení čtvrtí na uličních cedulích a popisných číslech, všimneme si, že jeden leží na území Třeboradic a druhý na území Čakovic, i když je od vlastních Čakovic oddělený polem. Hranice čtvrtí prochází prostředkem ulice a tak jeden hřbitov patří čakovickým nebožtíkům a druhý třeboradickým.
Čakovice jsou větší, tak mají i monumentálnější hřbitov s větším křížem...
...než Třeboradice
U té krásné vilky je chybně uvedeno jedno jméno. Místo Růžka čtu Božka. Jinak moc zajímavé.
OdpovědětVymazatDěkuji za upozornění. Už je opraveno.
VymazatDobrý den,
OdpovědětVymazatmoc hezky napsaný článek! Vzhledem k tomu že v Treboradicich žiji víc jak 35 let potěšil měvváš článek. Jen bych měl připomínku, zřejmě z automatické opravy, opakuje se vám v článku několikrát chybně název Třebonice. Prosím tedy o opravu. Hezký blog o Třeboradicich najdete také na www.treboradice.blogspot.cz kde jsou popsány události doby minule.
Děkuji Jakub Čáp
Za chybně uvedený název Třebonice se velice omlouvám, došlo k tomu v časovém presu. Již bylo opraveno.
Vymazatx krát je uvedeno slovo Třebonic místo Třeboradic. :)
OdpovědětVymazatopraveno-viz.výše:)
VymazatDobrý den. Přečetla jsem si se zájmem Váš článek. O historii Třeboradic a také Čakovic, napsal několik knížeček zdejší rodák, pan Sládeček. Ten také uvádí všechna známá fakta. Vy zde píšete, že v době nedávné byl zbořen špýchar a našel jste místo něj nové sídliště. Musím připomenout, že uváděný špýchar byl zbořen již v 70.-80.letech minulého století, kdy, jak známo, se o staré památky tolik nepečovalo jako dnes. Sídlišti tak ustoupily chlévy a stodoly za budovou statku. Zdraví Blanka
OdpovědětVymazatDobrý den, to je velmi zajímavá informace o špýcharu. Já jsem vycházel z nedávných zdrojů z let 1997-2006 a všude se o této památce mluví jako o stávající.Nemáte prosím náhodou kontakt na pana Sládečka? Nebo neznáte názvy těch knížeček? Rád se s Třeboradicemi hlouběji seznámím.Děkuji,
Vymazat