Praha neznámá: Zátiší

Touha stavět si vily za městem není, jak by se mohlo zdát, až hit posledních dnů. Už ve druhé polovině 19. století toužili movitější jedinci mít svá letní sídla daleko od ruchu velkoměsta. V té době proto začaly vznikat rozsáhlá i menší satelitní lesní vilová městečka až lázeňského charakteru. Mezi ty velké určitě patří Klánovice, a takovými malými Klánovicemi je Zátiší v Hodkovičkách, s tou výhodou, že se rozprostírá ne na rovině, ale v malebném údolí potoka s několika rybníky. Možná právě proto nese blízká ulice i autobusová zastávka název podle zakladatele Klánovic - Klánova. Musím říci, že je to jedna ze čtvrtí, kam když jsem přijel, byl jsem opravdu překvapený krásou zdejších vil i okolní přírodou.

Zvláštností Zátiší je, že je to asi jedno z mála míst Prahy, které dřív bylo nepoměrně rušnější než v současnosti. Dnes tu potkáte jen něco málo rodin na procházce, pár rekreačních běžců a na horním konci malé čvrti sídlí v přestavěné vile Diagnostický ústav a Středisko výchovné péče Hodkovičky, zaměřené na psychosociální problémy dívek ve věku 15–18 let. To na konci 19. století se jednalo o proslavené živé letovisko a oblíbené výletní místo, známé po celé Praze a vyhlášené svými proslulými zahradními hostinci. Podle jedné z restaurací zvané "V Zátiší" se začala nazývat i celá rekreační letní osada uprostřed lesů s honosnými vilami v neorenesančním stylu, které by klidně mohly stát i na nejkrásnějších místech v Bubenči.

Zátiší v roce 1914

Možná, že právě proslulost osady přišpěla k tomu, že Zátiší, jako jediná část Modřan, bylo už v roce 1922 připojeno k Velké Praze a stalo se součástí Hodkoviček. Za první republiky potom Zátiší zažilo svou zlatou éru. Na hosty tu čekaly mimo jiné Šuber-Rücklovy sluneční lázně, dále restaurace V Myslivně (U Rytířů) a restaurace U Korostenských. Nechyběl ani rybník a farma. Hoteliér Jiroušek, majitel stejnojmenného hotelu, zřídil dokonce přímou autobusovou linku z Jungmannova náměstí až ke svému hotelu a později provoz rošířil i do Modřan.

Fričova restaurace "Plzeň" v roce 1899

(zdroj: http://www.fotohistorie.cz)

Při poznávání dnešního Zátiší nám může pomoci plánek s vyznačenými zajímavými objekty:

Zahradním restauracím vévodila restaurace "U Zlatého bažanta" v ulici V Lučinách č. 15/73. Budova už je bohužel hodně přestavěná, ale tak trochu "tyrolský" vzhled je doteď ze štítu hlavní budovy cítit. Dobře se také pozná, kde bývala zahrádka...

...a prvorepubliková přístavba, která restauraci v době jejího největšího rozkvětu značně rozšířila

Od bývalé restaurace U Zlatého bažanta začíná dodnes zachovaná unikátní alej památných starých dubů letních. Vysázel je tady okolo roku 1880 továrník Hans Kropf, rodák z Děčína.

Krásnou přírodu nádherně dotváří i několik přírodních rybníčků pod alejí...

...a louky v údolí Zátišského potoka

Pozůstatky původního lesa jsou ve vilové čtvrti nad Zátišským potokem stále patrné - v zahradách si
můžeme povšimnout starých stromů, které dřív patřily k lesu, jako například u vil v ulici příhodně pojmenované V Lučinách.

Romantická vila č.3/269, jakoby přenesená sem z kalifornského pobřeží

Rovněž sousední funkcionalistická vila č.5/140 je ponořena do hlouby vzrostlých stromů

Zátiší bylo i domovem umělců. Od místních obyvatel jsem se dozvěděl, že tu bydlela a tvořila Marie Uchytilová, autorka památníku lidických dětí. V ulici V Lučinách č. 9/67 mě zaujala množstvím soch v zahradě a ateliérem krásná novorenesanční vila. Podíval jsem se na jmenovku a objevil na ní jméno Hána. Ano, tady skutečně žil a tvořil akademický sochař, profesor a rektor Akademie výtvarných umění Jan Hána. Zaměřoval se hlavně na dívčí akty - sedící, stojící, schoulené nebo i v taneční poloze. Miloval poezii Karla Hynka Máchy a jeho báseň Máj. Proto i Hánova lyrická socha "Sedící dívka", kterou můžeme vidět na Kampě, má vlastně představovat Jarmilu.

Neorenesanční Hánova vila připomíná koloniální vily někde na jihu USA, třeba v Charlestonu v Jižní Karolině

Hánův ateliér

Sochy v zahradě Hánovy vily

Přímo údolím Zátišského potoka prochází ulice Na Dlouhé Mezi, jejíž délka skutečně odpovídá názvu a v níž najdeme několik velkolepých neorenesančních vil jako č.5/68...

...ukrývající se ve velké parkově upravené zahradě

Příchod k vile

Lesní soukromá mateřská škola č. 9/60

Půvabnou neorenesanční vilu "Lalotta", ve stylu letního zámečku (č. 11/59) si pro sebe nechal postavit už zmíněný továrník Kropf. Vila je zajímavá tím, že v ní později bydlel JUDr. Přemysl Šámal, který se zasloužil o vznik Československé republiky. Po jejím vyhlášení krátce zastával funkci pražského primátora, pak ho T.G. Masaryk ustanovil svým kancléřem.